METANCITY – nejen Hip hop

Jazz Fest Brno 2007 začíná již toto úterý! / Program

Jak bylo slíbeno, přinášíme vám podrobný program v pořadí šestého brněnského Jazz Festu, který proběhne ve dnech 24. dubna – 29. dubna. Vybraná mezinárodní účast, jíž představují osobnosti jako Dave Douglas, Sylvain Luc, Victor Bailey a především pak Eddie Palmieri, doplněná také o české umělce typu Dana Bárty, NUO a Limbo slibuje více než perfektní kulturní zážitek. Více o jednotlivých aktérech čtěte níže a nezapomeňte, Jazz Fest začíná již toto úterý ve Staré pekárně!

úterý

24. 4. 20:00 Stará pekárna

Matěj Benko Trio (sk/cz)

Matěj Benko – klavír, Jan Greifoner – kontrabas, Branko Križek – bicí nástroje

V roce 2000 založil trumpetista Jan Přibil kapelu No Borders. Přizval bubeníka Branka Križka a kontrabasistu Jana Greifonera. Piana se ujal Slovák studující v Praze Matěj Benko. Kapela se uvedla interpretací standardů, skladeb současných jazzových umělců i vlastních kompozic a fungovala v kvartetním obsazení až do odchodu svého zakladatele (ze zdravotních důvodů). Zbývající členové časem zjistili, že je pro ně formace tria dostačující a vyhovující. Formace slouží i jako doprovodná jednotka Evě Emingerové, Janě Koubkové a dalším sólistům. Souběžně s triem pracovali i samostatně (Benko s triem Víta Švece, Križek s Elenou Suchánkovou, Greifoner s J.J. Jazzmen). V květnu 2006 konečně debutují albem – UNIVERSALITY (Arta Records) a ruší se také původní název, seskupení dostává jméno svého lídra.

středa

25. 4. 20:00 Semilasso

Jaromír Honzák Quartet (cz/pl)

David Dorůžka – kytara, Michal Tokaj – klavír, Jaromír Honzák – kontrabas, Lukasz Zyta – bicí nástroje

Když se dají na poli jazzu dohromady Poláci a Češi, kvalita je většinou nabíledni. Jaromír Honzák je svými česko-polskými projekty notoricky znám a není proto s podivem, že i jeho aktuální kvarteto má opět středoevropský přídech. Ke spolupráci si Honzák vždy vybírá hráče nejen osobité, ale především týmové. Výsledkem je pak kompaktní ansámbl se společným pohledem na hudbu, tvůrčím potenciálem a řemeslnou precizností. Sám kontrabasista a leader se rovněž stará o kapelové pojivo, tedy hudební vizi a gró kompozičního materiálu, jež vtiskávají tvorbě kvarteta pečeť jedinečnosti.

Oba čeští členové kapely, Dorůžka i Honzák jsou reprezentanti mimořádně konkurenceschopného středoevropského jazzu, umělecké osobnosti v pravém smyslu slova. David Dorůžka, absolvent Berklee College of Music, patří ke kytaristům s natolik svojským a specifickým hlasem, že se vůbec při jeho charakteristice není nutno bát použít přídomku stylotvůrce. David dotváří enigmatickou náladu živých vystoupení Honzákova kvarteta a svým sofistikovaným kytarovým jazykem promlouvá k posluchačům s neobvyklou přesvědčivostí. Lukasz Zyta dodává za bicími kapele správné palivo s inspirativními aditivy a hudební pozadí se vkusem dobarvuje. Klavírista Michal Tokaj se stoickým klidem vybírá nejkrkolomnější zatáčky jazzových harmonií i rytmů a při pohledu na jeho instrumentální nadhled člověka možná napadne, že improvizace je nejsnadnější činnost na světě.

Hudba kvarteta je tvořená výhradně vlastními skladbami jeho členů. Vyznačuje se společně sdíleným smyslem pro specifický hudební jazyk, soudobý jazz otevřený inspiraci jiných hudebních stylů. Na jednu stranu komorní a současně nabitý strhující energií. Není pochyb, že Vás všichni jeho členové s bravurou vtáhnou do svého hudebního světa.

Dave Douglas Keystone Sextet (usa)

Dave Douglas – trubka, Marcus Strickland – saxofon, DJ Olive – turntables, Adam Benjamin – Fender Rhodes, Brad Jones – baskytara, Gene Lake – bicí nástroje

“Jazz žije,” prohlašuje trumpetista Dave Douglas v liner notes svého nejnovějšího alba Meaning and Mystery. “Pulsuje a je plný života,” dodává jedním dechem. Aby ne, když je v rukou takových tvůrců, jakým právě třeba Douglas je. “Někdy jazz smysl dává, jindy ne,” připojuje ještě na závěr, “ale hledání vždy nese ovoce.”

Dave Douglas je trumpetista a skladatel skvěle řemeslně disponovaný, ale především značně nestandardně invenční. Jeho sóla jsou nejen naléhavá, ale zároveň plná zvratů a překvapení. Jeho kompozice mají vtip i správnou dávku patosu. U obou – Douglase skladatele i Douglase instrumentalisty – můžeme očekávat vše, jen ne předvídatelnost. Nadto je ovšem i neopakovatelný tahoun s kapelnickým talentem a uměleckou vizí. Jeho Keystone Sextet, s nímž do Brna přijíždí, je šestice nadaných hudebníků pomáhajících svému leaderovi zhmotnit jeho představu hudby k němým filmům Roscoa Arbuckla, představu kontrastu obstarožního filmu a moderní hudby s prvky elektroniky. Každý jeden z nich je unikátním umělcem a Douglas při jejich hledání potvrdil davisovskou intuici pro správné obsazení kapely.

Douglasova hudba naštěstí není o individualitách, přestože jimi jeho soubor překypuje. Je o kapele, konceptu, empatii i energii. Skvěle namíchaná sestava se doplňuje naprosto vzorně a leader do ní hladce zapadá. Podobně svědomitě spolu splývají jednotlivé Douglasovy kompoziční vlivy – snadno se pak mohou v jedné skladbě setkat Mingus a Schoenberg či Davis a Ornette Coleman. Hudba Keystone Sextetu tak představuje fusion v pravém smyslu slova a může bez jakýchkoliv problémů stát na vlastních nohách bez podpory němého filmu. Nejen na nich stát, ale zvednout na ně i své konzumenty…

Jamsessions – Semilasso

čtvrtek

26. 4. 20:00 Semilasso

Sylvain Luc (fra)

sólo koncert

Sylvain Luc – kytary

Stává se to jen zřídka, ale o to větší pozdvižení pak příjde, když se objeví nový hlas v záplavě instrumentalistů, kteří se snaží prosadit na mimořádně konkurenčním jazzovém trhu. Sylvain Luc je právě takový nový hlas. Nejen, že je kytarista, ale především mimořádně muzikální osobnost, hledač roztodivných zvuků i netušených limitů svého nástroje.

Nakažlivým virem strun byl Sylvain zasažen už v útlém věku a ať už to byly housle, mandolína či cello, vždy se zdálo, že se s nimi už narodil. Možná právě klasické základy i ranné muzicírování přispěly k Lucově eklektické přirozenosti, která se jako spojnice táhne celým jeho hudebním životem. Mandolína a housle možná také spoluurčily jeho preference coby především akustického hráče i neobvyklou zálibu ve hře na bezpražcovou kytaru. Francouzský jazz ovšem takových exotů nabízí víc. I Marc Ducret dokáže pozvednout bezpražcovou kytaru mezi prameny inspirace i barvitosti zvuku. Co ale odlišuje Sylvaina Luca nejen od dnešních mainstreamových, ale i avantgardních kytaristů, je právě ona netušená schopnost skondenzovat veškerou hudbu světa do jednoho kusu dřeva, přetavit ji, smísit a vlastním hudebním jazykem převyprávět.

Nové hudební příběhy dává Luc k lepšímu nejen v přítomnosti dalších vypravěčů, ale s chutí i sám. Svojí one man and many guitars show (neskutečně krásně nahrané i pro Dreyfuss Jazz pod titulem Amber) rozhazuje mezi posluchače hrsti barev, příznačně volených tónů i hudebního humoru. Tak má přece spávný monolog vypadat! Skutečně monolog? Určitě ne – Luc s publikem komunikuje jazzovým esperantem, baví ho a nechá se dobíjet. Poučen všemi mistry sólové kytary od Joe Passe až po Paca de Luciu píše Sylvain Luc úplně nový kytarový román.

Deep´n Space featuring Juraj Griglák (sk)

Anita Soul, Marcel Palonder – zpěv, Juraj Griglák – baskytara, Radovan Tariška – alt saxofon, Michal Bugala – kytara, Štefan Bugala – vibrafon, Šiesty Zmysel – klávesy, Emil Frátrik – bicí nástroje

Možná je to jen dojem, ale zdá se, že slovenští hudebníci měli vždy trošku blíž k afroameričanům. Může za to jejich odlišný temperament? Nebo jiné rytmické cítění? Ať už je to tak nebo onak, slovenský hudební projev má šťávu a duši, tedy „soul“. Do škatulky R´n´B a soul by se dala zařadit i sestava Deep´nSpace.

Hlavními zakladateli kapely jsou Marcel Palonder a Anita Soul, kteří u příležitosti nejrůznějších hudebních setkání spolupracují už pět let. Spolu s klávesistou Eugenom Vizvárym alias Šiesty Zmysel založili v roku 2005 projekt Deep´nSpace. V roce 2006 se k nim připojili ďalší vynikající muzikanti: Martin Valihora, Emil Frátrik, Juraj Griglák, Michal Bugala, Števo Bugala a Rado Tariška. Ne, nemýlíte se. Je to opravdu silná sestava, složená z nejlepších slovenských hráčů jazzu a fusion a všichni zúčastnění také hudbě dodávají správnou dávku improvizačního koření.

Mezitím Marcel Palonder a 6. Zmysel vyprodukovali CD singl AnitaSoul feat. Rytmus "Romales Kamen“ pod značkou ,,Upperground Unity Production“. Ten konečně odpovídajícím způsobem zviditelňuje zpěvačku Anitu Soul, která působí na mezinárodní scéně už 6 let. Má za sebou účast na několika muzikálových produkcích a spolu s Marcelem koncertovali po Evropě v nejrůznějších projektech.

Deep´n´Space se v této sestave poprvé představila v červnu 2006 jako předkapela The Black Eyed Peas v Bratislavě. Všichni členové této sestavy mají za sebou mnoho úspešných projektů a koncertů doma i v zahraničí. Není nejmenších pochyb o tom, že to jsou mimořádní hráči a zpěváci. Hrají hudbu, která je blízká jim všem a jen budoucnost ukáže, kam bude směřovat. Dnes by se Deep´nSpace dala zařadit do žánru R´n´B, ale hledání nového směru, jenž nazývají ,,Upperground“, je jejich přednostním cílem. Nechme se přesvědčit jeho momentální definicí…

Jamsessions – Semilasso

pátek

27. 4. 20:00 Semilasso

Limbo (cz)

Pavel Hrubý – saxofony, František Kučera – trubka, Taras Vološčuk – kontrabas, Miloš Dvořáček – bicí nástroje

„My prostě hrajeme hudbu, bavíme se jí a jsme samozřejmě rádi, když se to lidem líbí.“ Tato slova Pavla Hrubého, saxofonisty tisíce tváří spojených nesporným umem, asi nejlépe vyjadřují charakter hudby, kterou na pódiu kapela Limbo bez nadsázky „páchá“. Hraje totiž muziku bez hranic, jemně kontrolovaný proud asociací. Free jazz? Možná. Na pódiu čtyři mimořádní hudebníci diskutují, smějí se, truchlí, vše za pomocí svých hudebních vyjadřovacích prostředků i skvěle zvládnutých nástrojů.

Takovýto hudební chat ostatně vyžaduje vzdělání, chuť a technickou vyspělost a naopak nepotřebuje stylovou i emoční svázanost, hudební předsudky a nekomunikativnost. Že žádná ze zmíněných potřebných vlastností členům limba nechybí je nad slunce jasné. Pavel Hrubý je se saxofonem a basklarinetem natolik srostlý, že v jeho případě není od věci hudebně parafrázovat přísloví „co na srdci, to na jazyku“. Zahraje nejnadupanější modální sólo á la John Coltrane, popově sladkou melodii i nejvtipnější bláznivinu. Bubeník Miloš Dvořáček dokáže zajít i do většího extrému. Jeho hudební humor je pověstný a jako halo obklopuje jeho optimistickou extrovertní osobnost. I ostatní členové, trumpetista František Kučera i kontrabasista Taras Vološčuk s vtipem a vkusem reagují, nabízí, z balkánských motivů přejdou nenásilně do reggae a vzápětí se jejich prostřednictvím ocitnete třeba uprostřed rušné ulice v Havaně.

I ruchy a různé bizarní pazvuky patří k hudebnímu jazyku kapely Limbo, jejíž členové se příliš vážně neberou. Přestože Hrubý i Kučera dokáží procítěným přednesem lyrické balady zlomit posluchačovo srdce, umí ho stejně dobře i rozesmát. Dvořáček zas poťouchle pátrá po okolí a hledá, na co by v dosahu svých rukou a nohou mohl zahrát. Limbo svojí bezprostředností a vtipem nepochybně zaútočí i na vaše city.

NUO (cz)

Jakub Zitko – band leader, keyboards, Roman Vícha – bicí nástroje, Aleš Slavík – baskytara, Jiří Šimek – kytara, Ivan Acher – samples, Marcel Bárta – alt saxofon, soprán saxofon, basklarinet, Pavel Hrubý – tenor saxofon, klarinet, Oskar Török – trubka, Jan Jirucha – trombon, euphonium

Z nekonečných nočních debat o tom, jak a co hrát po svém a jinak, jak uniknout standardům a pokorné úctě k mrtvým jazzovým velikánům, vykrystalizoval nápad vytvořit větší orchestr, který by rozčeřil stojaté vody. Jeho jméno zní záhadně: NUO. Vysvětlení zkratky je však více než prozaické: Nuselský Umělecký Orchestr, netradiční minibigband.

Jakub Zitko, lídr NUO, měl odjakživa sklony hrát vlastní hudbu a nekopírovat vzory, přitahovaly ho netradiční formy a zvukové nezvyklosti. Co se týče vkusu, je stylově dosti „bezpartijní“: Charles Mingus, Medeski, Martin & Wood, Béla Bartók, Led Zeppelin. Postupem času přešel od klavíru k Hammondovým varhanám a Fender pianu, zkoumá možnosti sampleru, zkouší různé efekty a hledá nové zvuky. Je zatím výhradním dodavatelem hudebního materiálu pro NUO, inspiraci hledá v tvorbě Vienna Art Orchestra, Mingus Bigbandu, a podle jeho slov bylo přímým popudem k práci na repertoáru NUO Scofieldovo album Quiet. Hudba NUO se v průběhu času vyvíjí nepředvídatelným směrem díky všem muzikantským osobnostem, které se v kapele sešly a nasměrovaly svoji tvůrčí energii k jednomu cíli.

Tvorba NUO je ideální pro všechny otevřené posluchače, schopné vnímat mísení žánrů bez blahosklonného úsměvu či arogantního úšklebku. Členové souboru řemeslo zvládají, ale nestačí jim. Že jdou zřejmě nepříliš probádanou, ale dobrou cestou je jasné i po poslechu nejnovější tvorby světových jazzových vizionářů. Hudba, kterou produkuje devět mladých ale „ostřílených hochů“ přesahuje rámec jazzu často neomalenými výlety do jiných žánrů. Tango, disko i pohřební marš zvládají s takovou bravurou, že diváci nadšením hýkají, plácají se do stehen a křepčí po lokále.

Jamsessions – Semilasso

sobota

28. 4. 15:00 komorní sál JAMU

Victor Bailey (usa)

Masterclass

20:00 Semilasso

Victor Bailey Group with a special guest Lenny White (usa)

Victor Bailey – baskytara, zpěv, Casey Benjamin – saxofon, zpěv, rap, Peter Horvath – klávesy, Lenny White – bicí nástroje

Talent je nepochybně základním předpokladem k úspěšné hudební kariéře a basistovi Victoru Baileymu se jej shůry dostalo vrchovatě. Patří totiž ke géniům, kteří vezmou do ruky nástroj a cítí se, jakoby s ním byli srostlí od narození. Victor začínal jako bubeník a určitě i proto má pro výběr svých bubenických spoluhráčů mimořádný cit. V průběhu své dlouholeté kariéry také s největšími mistry bicích nástrojů strávil nejednu session ve studiu či na podiu. Nejednu je trochu slabé slovo. Bailey má na kontě už kolem tisíce nahrávek! Dennis Chambers, Omar Hakim, Poogie Bell jsou jedni z dlouhé řady bubeníků, se kterými se Victor Bailey s chutí uzamykal do šlapajícího groovu plného života.

Skoro jsme ale vynechali bubenickou osobnost pro Baileyho život poměrně důležitou – Lenny Whitea. Pro letošní turné své kapely se právě tuto legendu jazzových a fusion bicích podařilo Victorovi získat! Lenny White je o půlgeneraci starší, tudíž pamětník skutečných kořenů fusion z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, spolutvůrce přelomového alba Bitches Brew Milese Davise a člen Grammy oceněných Return to Forever Chicka Corei.

Ani Victor Bailey nemohl zůstat nedotčen vlivem zmíněných kapel a nahrávek. Jeho snem bylo třeba obsadit post basisty v další stylotvůrné fusion kapele Weather Report. Baileymu se nejen vyplnil tento sen, ale zahrál si kupříkladu s Madonnou a dalšími hvězdami pop-music. Srdeční záležitostí pro něj ale zůstává fusion a s kým jiným ji hrát autentičtěji než s Lenny Whitem? Peter Horvath a Casey Benjamin přináší do kapely nádavek energie, rapu a ohnivých instrumentálních sól. Fusion je především mísení stylů a Victoru Baileymu se už roky daří namíchat chutné gumbo. S kořením ve formě dynamické hry Lennyho Whitea dostává hudební mix jeho touring bandu nový rozměr.

Jamsessions – Semilasso

neděle

29. 4. 19:30 Janáčkovo divadlo Brno

Dan Bárta a Robert Balzar Trio (cz)

Dan Bárta – zpěv, Stanislav Mácha – klavír, Robert Balzar – kontrabas, Jiří Slavíček – bicí nástroje

Robert Balzar a jeho spoluhráči z tria jsou možná krapet spoluzodpovědní za fakt, že se z talentovaného rockového a popového zpěváka Dana Bárty stal částečný jazzový konvertita. Vždyť není divu – při Bártových pěveckých kvalitách a výrazném nedostatku talentovaných jazzových zpěváků tušil Robert Balzar naprosto správně, že bude muzikálový a funkový dravec Dan Bárta podobně přesvědčivý i na poli jazzu. Jazz je přece především o emocích a těch nabízí Bárta přehršel. Dokáže procítit baladu, umí technicky a intonačně precizně vyzobat melodické záludnosti složitějších jazzových standardů i osobitě na jejich harmonii improvizovat.

Křehkost Bártova jazzového projevu poměrně ostře kontrastuje s jeho intenzivními začátky v rockové skupině Alice a dokumentuje tak jeho hudebnický růst i dnešní vyspělost a posun v pohledu na hudební estetiku. Trio Roberta Balzara mu navíc v jeho nově objevovaném světě poskytuje luxusní oporu. Reprezentují totiž maistreamový vrchol domácího jazzu. Vrchol, který je stále v pásmu intenzivního vrásnění a dá se očekávat, že jeho nadmořská výška s časem nadále poroste. Kapela evropské úrovně má stále bohatý potenciál růstu a s každou nově vydanou deskou jakoby ještě víc srůstala v jednu tříhlavou entitu, z níž čiší nadhled a jistota.

Robert Balzar Trio dokáže zúročit veškerý přínos, který mu poskytuje status „working bandu“. Mnoholetá spolupráce nabízí jeho členům víc svobody, rozvíjí jejich vzájemnou empatii i schopnosti hudební komunikace, o řemesle nemluvě. Pro zpěváka musí být nepochybně radost nechat se doprovázet skupinou, jež dýchá jedním swingujícím dechem. Dan Bárta si to určitě užívá a tenhle pocit jistě přenese i na vás.

Eddie Palmieri Afro-Caribbean Jazz All Stars (usa/cub)

Eddie Palmieri – klavír,leader, Brian Lynch – trubka, Yosvany Terry – saxofon, Jose Claussell – timbales, Vicente Rivero – congas, Ruben Rodriguez – bass

Už devátou Grammy byl poctěn fenomén latin jazzu Eddie Palmieri, přezdívaný „Slunce latinskoamerické hudby,“ letos v únoru. Jeho padesátiletá kariéra v hudebním businessu lemovaná prestižními oceněními jej tak řadí mezi žijící legendy žánru. Nejnovější nahrávka Simpatico, kterou realizoval společně se svým dvorním trumpetistou Brianem Lynchem pokračuje v tradici nejlepších nahrávek afrokubánského jazzu a v nominačním klání Grammy porazila mimojiné i nahrávku Codes Ignacia Berroi, hvězdy loňského brněnského Latin Festu.

Brian Lynch je ostatně jedním z temperamentních sólistů první linie Palmieriho All Star kapely. Dalším je alt saxofonista Yosvany Terry, jehož si mohou mnozí pamatovat z brněnského vystoupení s kapelou Avishaie Cohena. Oba sólisté i bubenická sekce s neutuchající energií doplňují nápaditou a perkusívní leaderovu hru na piano. „Do patnácti jsem hrál v orchestru svého otce na timbales,“ komentuje svůj styl sám Palmieri. „Pak jsem jim dal sbohem a vrátil se k pianu. Jsem tak trochu frustrovaný perkusionista a ventiluji to hrou na piano,“ dodává s pošetilým úsměvem Palmieri.

Ač hrál Palmieri v minulosti prakticky s každým, kdo v jazzu něco znamená, nikdy nezapomněl na své hudební kořeny. „Na Kubě se rytmické paterny, které nutí posluchače k tanci, vyvíjely a krystalizovaly po léta,“ vysvětluje Palmieri. „Kubánská hudba představuje hudební fundament, který nikdy neopustím. Cokoliv bych měl vybudovat musí stát na tomto základě. Právě efekt mísení různých kultur dává vzniknout velkolepé hudbě.“

Jamsessions – vždy po skončení hlavního programu 25. – 28. dubna, Semilasso

Ondřej Štveráček Quartet (cz/nl)

Ondřej Štveráček – saxofon, Erik Doelman – klavír, Tomáš Baroš – kontrabas, Radek Nemějc – bicí nástroje

Tagy: Jazz Fest Brno 2007, Jazz Fest ´07, Dave Douglas, Matěj Benko, NUO, Deep´n Space, Dan Bárta, Robert Balzar Trio, Eddie Palmieri, Victor Bailey, Lenny White

Rubrika: Články, 22. dubna 2007, Ravenak



Komentáře

Článek dosud nebyl komentován.

Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama