METANCITY – nejen Hip hop

Výborný Lionel Richie zazpíval v nadšené Sazka Aréně / Report

Jestli máme na našem webu pro něco slabost, pak jsou to bezesporu legendy světového ohlasu. Nebudu se pouštět do jmenování těch, které jste dosud u nás mohli zaregistrovat. Je jich dost a dost, k dnešnímu dni zase o jednoho navíc. Minulý pátek totiž vystoupil v pražské Sazka Aréně se svou kapelou americký zpěvák Lionel Richie, známý jak svou úspěšnou sólovou kariérou, tak svým působením v neméně slavných The Commodores. Třebaže v devadesátých letech mohl na svou dřívější hitparádovou kariéru jen vzpomínat, loňského roku se mu podařilo více než slušně zabodovat se svou aktuální deskou Coming Home, k níž se právě opět vydal na celosvětové turné, tentokrát i vůbec poprvé do Prahy.

Metrem jsem dorazil něco po sedmé, po nezbytném, zhruba dvacetiminutovém odbavení při vstupu jsem již postával v druhé řadě. Lidí skutečně zatím mnoho nepřišlo, ale tomu se moc nelze divit. Každému je jasné, že když se dostaví půlhodiny po plánovaném začátku, nic nezkazí. Na pódiu zrovna hrála jakási německy zpívající kapela s příjemnou zpěvačkou, jež se své nevděčné úlohy hraní prakticky pro nikoho zhostila sportovně. Při posledních skladbách se místa na sezení téměř zaplnila, jen počet těch, které by tato „bezejmenná“ skupina zajímala, se nijak nezvýšil. Jakékoli spojitosti s „za patnáct až čtyřicet minut“ proběhnuvším koncertem Lionela Richieho jsem si nevšiml, možná taky žádná nebyla. Čeho jsem si však všiml, byl perfektní zvuk, který se během večera nijak nezhoršil.

Na tom nesejde, raději přejdeme k tomu podstatnějšímu. Skutečně se asi deset minut po osmé setmělo a zrak již slušně zaplněné haly spočinul na promítacím plátnu. Během tohoto dramatického úvodu zaujaly stíny členů doprovodné kapely svá místa a následně za ohlušujícího aplausu i sám stále mladý Lionel Richie. Více než dvouhodinové vystoupení začalo skladbou Just For You, po níž se pan zpěvák ujal slova a načrtnul následující průběh večera. Připravil diváky na prakticky kompletní průřez jeho kariérou, kde nechyběly jak aktuální singly typu All Around the World, Reason To Believe či I Call It Love, tak klasické z dob jeho největší slávy jako Dancing on the Ceilling, Running with the Night, Ballerina Girl nebo Endless Love a nechyběly ani hymny z éry The Commodores, tedy Easy, Three Times Lady či Brick House.

Dění na pódiu a vůbec v celé Sazce se neslo v příjemném pohodovém duchu. Lionel vtipkoval a působil velmi spontánně a nenuceně. Podivil se, že se v Praze zastavil teprve až teď, šokovaně se tázal, kde máme sníh, ovšem skutečně povedeným vtipem přišel před Endless Love, čili duetem s Dianou Ross. Tu k obrovskému překvapení všech přítomných uvedl jako hosta svých zatím šesti letošních koncertů. Já nadšením ztuhl a následně se jen zklamaně díval na to, jak místo královně připadla role zpěvačky všem dívkám v publiku. Nutno dodat, že z toho nakonec nic moc nebylo, přece jen jsou u nás oblíbenější jiné. Které asi nemá cenu zdůrazňovat. Když bez nich „regulérní“ koncert skončil, nebylo pochyb, že se Lionel s bandem ještě nutně musí vrátit. Ale o tom až posléze..

Třebaže Lionel působil lehce bezprostředně, bylo jasné, že vše se odehrávalo v důmyslně připravené režii. Vtipný, ale profesionální, obdobně jako ostatní členové kapely, kteří perfektního zvládnutí svých nástrojů zaujali i doprovodnými vokály. Multiinstrumentální Dino Soldo, jenž svému jménu dostává stejně jako Jan Koller, zvláště vyčníval svým vášnivým nasazením, které si nejednou vysloužilo vřelý, zasloužený potlesk. A to i z vzdálených řad, díky vynikající práci týmu kameramanů. Lepší projekci jsem snad nezažil, nepostrádala ani technickou kvalitu, ani smysl pro detail, čímž myslím např. vertikální přetočení obrazu při Dancing on the Ceilling nebo záměrné vyhledávání párů při zamilovaných písních. Tohle bych chtěl mít na DVDčku.

Vedle zpěvu si Lionel také sedal za klavír, a to zvláště při svých působivých baladách. Ze začátku měla tak největší ohlas nedělní Easy, nejsilnější se právem stala magická Hello, neboli první skladba z očekávaného přídavku, která nakonec dalece převýšila i samotnou Say You Say Me, případně závěrečnou All Night Long. A co se tedy zpěvu týče, Lionel dokázal, že je s to i v tak vysokém věku prakticky bezchybně vyzpívat celý koncert. Což by mohlo posloužit jako příklad všem těm současným populárním hvězdám, které toho nejsou schopni ani ve svých nejlepších letech. Publikum to ocenilo. Dokonce i vstávalo za rychlejších skladeb, což rozhodně nebývá zvykem. Za tu trochu potu to stojí.

Koncert byl výborný, nejlepší, jaký jen mohl být. Fanoušci neměli proč odcházet zklamáni. Samozřejmě se můžeme bavit o tom, že by bylo lepší, kdyby dorazil před dvaceti lety, ale myslím, že u legend takového jména, není proč. Lionelova tvorba nepostrádá pestrost, umí to jak s vrtivějšími, tak s romantičtějšími kusy, jenž dostanou určitě i ty, kteří o něm nikdy neslyšeli. Nakonec ale přece jen jedno rýpnutí. Trochu mě zarazily nepatřičné reakce na povedené tanečnější skladby typu Brick House, kdy se Lionel marně snažil donutit lidi k pohybu. Přestože se podle mě jedná o jednu z nejlepších skladeb té doby, moc lidí ji toho večera neocenilo. Stejně tak zůstaly bez odezvy instrumentální výkony, které si to pod kouzlem improvizace rovněž zasloužily. No co už… drobnosti neovlivní celý, jinak velmi povedený večer.

Tagy: Lionel Richie, Sazka Arena, Praha, Say You Say Me, Hello, Dino Saldo

Rubrika: Reporty a fotky, 12. března 2007, Ravenak



Komentáře

18.44 - 13. března 2007

koncert koncertů  

byl to úžasnej koncert a ta funková část počínající Brick House – mňam…:P


Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama