METANCITY – nejen Hip hop

Vernon Reid & The Masque již tento čtvrtek v Parníku / Profil mistra eklektika

Do začátku Ostrava Jazz Night festivalu už zbývá jen pár dní. Ve čtvrtek 22. února jej zahájí geniální kytarista legendární funk rockové kapely Living Colour Vernon Reid, který do ostravského klubu Parník přijede společně se svým projektem The Masque, v jejichž tvorbě se spojuje množství velmi rozmanitých stylů – od jazzu přes rock až po hip-hop a lehce elektroniku, to vše v jeden večer. To pochopitelně přiláká jak Reidovy fanoušky, znalé jeho precizních kytarových sól, tak hudební experimentátory, pro něž hudba znamená vše než stereotyp. Myslím si, že vůbec nebude špatné, když si tohoto prvního vystupujícího přiblížíme prostřednictvím klasického životopisu. Není od věci se na patřičný koncert připravit.

Vernon Reid – Cult of Personality

Být úspěšný neznamená mnohdy nic jiného než být ve správný čas na správném místě. Pochopitelně to ještě neznamená vše, ale minimálně je to jeden z hlavních předpokladů pro světové uznání. Za další podstatnou přednost se považuje být jiný, rozdílný, první, svůj. Samozřejmě, není nic snazšího než se svést na zrovna populární módní vlně, ale to vám často nepřinese nic jiného než chvilkový finanční dostatek. Když Vernon Reid začínal hrát se svou kapelou Living Colour v osmdesátých letech, neexistovalo nic z předešlé slávy černošského rock´n´rollu než jen vzpomínky. Rock ztrácel na své divokosti a spontánnosti, nudil. Tedy alespoň do té doby, než Living Colour přišli se svým debutovým albem Vivid.

Nothing but jazz

Zakladatel, kytarista a textař Vernon Reid se narodil 22. sprna 1958 v Londýně, avšak většinu svého dětství prožil v newyorském Brooklynu. Hudba jej obklopovala prakticky od té doby, co přišel na svět. Rodiče měl hudebně založené, poslouchali vše od rocku, soulu, funku až po tehdejší pop. Na střední umělecké škole obdivoval kubismus a industriální umění, čemuž se připisuje jeho pozdější všestrannost, kdy se podílel na všem, muzikou počínaje, oblečením kapely konče. Zpočátku to byla flétna, která mladého Vernona zajímala, ale když v patnácti dostal od svého bratrance jeho starou kytaru, plně jej pohltila a zůstal u ní dodnes. Hrát se učil pod dohledem výborných jazzových kytaristů Rodneyho Jonese a Teda Dunbara, inspirací mu nebyl nikdo jiný než Carlos Santana, jehož hudební eklekticismus se mu pak stal vlastní. Počátkem osmdesátých let se stal nedílnou součástí newyorské scény, když se přidal k bubeníkovi RonaldShannon Jacksonovi a jeho nedávno založené free funkové kapele The Decoding Society. Pro Reida se stala muzika doslova posedlostí. Když zrovna nehrál s Jacksonem, vždy se našla nějaká jiná kapela, např. Defunkt, ochotná k jamování. Také spolupracoval s producentem jménem Kashif a nevyhýbal se ani studiu teorie.

Living Colour

Počátek Living Colour se datuje od roku 1983. Během následujících tří let se v ní vystřídalo spousta hráčů, tvorba samotná také úplně neodpovídala budoucímu nahranému materiálu. Nicméně myšlenka míchání všemožných stylů již přítomna byla. Pod jménem Spanador začala kapela vystupovat jako trio o rok později, vzniku Living Colour je oficiálně připisován rok 1985. Tomu však ještě předcházelo založení Black Rock Coalition. Tuto nezávislou neziskovou organizaci dali dohromady společně s Reidem novinář Greg Tate a producent Konda Mason, aby tak do dnešních dnů mohla poskytovat zázemí všem rockovým, nebo lépe alternativním nekomerčním černošským umělcům. Tehdy totiž platilo, že černoši mohou uspět s jazzem, bluesem, soulem nebo rapem, ale na rock ať raději zapomenou. Living Colour se stala přirozeně největším propagátorem Koalice, a když se jim podařilo naproti rasistickým stereotypům uspět, taky jejím symbolem. Když se složení kapely konečně ustálilo, tvořila ji společně s Reidem trojice – Will Calhoun, Muzz Skillings a Corey Glover.

Black Led Zeppelin

Být úspěšný znamená prostě mít štěstí. A to Living Colour měli, když si jich na jednom jejich koncertu všiml Mick JaggerRolling Stones. Byl jimi natolik uchvácen, že jim nabídl spolupráci na svém sólovém album Primitive Cool (1987). Krom společného nahrávání se jim rozhodl produkovat demo, se kterým, a rovněž s jeho osobním přispěním, dosáhli na smlouvu s Epic Records. Debutové album Vivid, opět částečně produkované Jaggerem, přišlo v květnu 1988 a okamžitě zaznamenalo masový úspěch, a to i přesto, nebo možná právě díky tomu, že nejedna skladba v sobě nesla neskrývané, dosti radikální poselství. Což tehdy pro rock osmdesátých let nebylo nijak typické. Kombinace hard rockových riffů s heavy metalem, jazzovou vyhraností, funkovým groovem a místy soulovým podtextem proměnila neznámou kapelu v uznávané celebrity a jejich debut v jedno z nejlepších alb toho roku. Všechny tři singly Glamour Boys, Open Letter (to a Landlord) a Cult of Personality zaznamenaly příznivé ohlasy, nejproslulejším hitem během jejich celé kariéry se stal posledně jmenovaný, který obdržel cenu Grammy, dvě ceny v MTV Video Music Awards a která dozajista pomohla Reidovi obsadit šedesáté šesté místo v prestižním žebříčku 100 nejlepších kytaristů všech dob časopisu Rolling Stones. O předskakování tentokrát kapele Rolling Stones na jejich americkém turné Steel Wheels v roce 1989 ani nemluvě.

Time´s Up

Není jenom název druhého alba vydaného v roce 1990, zároveň to ukazuje, že se čas nachýlil, je třeba dělat věci jinak. Přestože co do prodejnosti na tom nebylo nijak zle, debut se mu překonat nepodařilo. Našli se navíc i tací, kteří nebyli příliš spokojen si jeho novým zvukem, některým se nezdál už tak divoký. Pravdou zůstává, že Time´s Up bylo uděláno jinak, což musí být jasné, když v seznamu hostujících interpretů lze nalézt jména jako Maceo Parker, Little Richard, Doug E. Fresh, Queen Latifah, Mick Jagger a další. Ale přece jen, Grammy se nedávají jen tak za ledajaké album, ostatně singlům Elvis Is Dead, Type a Love Rears Its Ugly Head se také nevedlo zle. Living Colour tedy na popularitě nijak neztratili, a kdyby náhodou, stále tady ještě bylo inaugurační turné legendárního, původně putujícího festivalu Lollapalooza a k jeho příležitosti vydané EPčko Biscuits v roce 1991. Nedlouho nato opustil kapelu kvůli tvůrčím neshodám Skillings, jehož v příštím roce nahradil Doug Wimbish, v té době již proslavený svou prací u Sugarhill Records, kde hrál s pionýry žánru jako s GrandMasterem Flashem & Furious Five. S Living Colour podnikl jedno turné a nahrál v roce 1993 potemnělé, značně osobní album Stain, jehož produkci si tentokrát vzal na starost Ron Saint Germain. Fanoušky většinou příznivě přijímané, ale komerčně ještě méně úspěšnější, za takové situace se kapela vrhla na nahrávání dalšího alba. Nicméně to už nepřišlo, alespoň tedy po dalších deset let, a to pokud pochopitelně nepočítáme Pride, jakousi kolekci největší hitů, doplněnou o materiál k připravovanému čtvrtému albu. Důvodem byly opět tvůrčí neshody, které vyvrcholily až v rozpad kapely v roce 1995, a to i přes značné protesty fanoušků. Podle všeho za to mohl především Reid, který jako první definitivně oznámil, že z kapely odchází. V jednom rozhovoru pak řekl, že to bylo vůbec to nejlepší rozhodnutí, které jako kapela mohli udělat.

Split Up

Glover pokračoval v sólové kariéře a roku 1998 vydal poněkud přehlížené album Hymns, mimo to pracoval s hudební televizí VH1 a příležitostně se vracel k herectví, kvůli kterému také v začátcích Living Colour nějakou dobu absentoval. Společně s Calhounem a Wimbishem pak stačil fungovat v kapele Headfake. Dá se říct, že jejich cesty se vlastně nikdy nerozešly, nicméně ještě před tím stihli CalhounWimbishem přijít s s výborným projektem, drum´n´bassem inspirovaným Jungle Funkem, rozšířeným o zpěváka Vinxe. Krom těchto aktivit se nikdo z nich nezříkal spolupráce s dalšími muzikanty, což ostatně nedělali nikdy. Reid se již např. v roce 1987 podílel na jedné skladbě debutového alba hiphopových Public Enemy Yo! Bum Rush the Show. Během jeho celé kariéry pak hrál a produkoval pro lidi typu Tracy Chapman, The Ramones, BB Kinga, Mariah Carey, Billa T. Jonese, Donalda Byrda, Marcuse Millera, Billa Frisella, The Roots, Salifa Keity, Jamese „Blood“ Ulmera a také Carlose Santany. Své první a dosud jediné sólové, multižánrové album Mistaken Identity vydal již v roce 1996, na němž dosáhlo míchání různých stylů, postupů a nástrojů Reidova vrcholu. Produkoval jej bývalý producent Milese Davise Teo Macero společně s hiphopovým Princem Paulem, výborná záležitost nesmírných kvalit. Na počátku nového tisíciletí zase zaujal veřejnost svou kolaborací s DJem Logicem, z které vzešly pod jménem The Yohimbe Brothers hned dvě desky – Front End Lifter (2002) a The Tao of Yo (2004).

The Masque

K velkému překvapení odehráli v roce 2000 Living Colour několik koncertů, načež se opět dali dohromady a roku 2003 vydali comebackovou, v pořadí čtvrtou a zatím stále poslední řadovou desku CollideØscope. Reid si však stále našel prostor pro založení své vlastní nové kapely, kterou pojmenoval The Masque. Tu společně s ním tvoří v současnosti mladší, velmi talentovaní muzikanti Leon Gruenbaum, Hank Schroy a Don McKenzie. Ještě s Marlonem Browdenem na pozici patřící nyní McKenziemu nahráli instrumentální desku Known Unknown v roce 2004. Přestože sám Reid ji označil jako odpočinkovou po velmi intenzivní práci na CollideØscope, jedná se opět o velmi zdařilé dílo, kterému se po dvou letech dostalo pokračování v podobě aktuálního alba Other True Self, s jejímž repertoárem by měl zavítat Vernon Reid právě do Ostravy. The Masque je samozřejmě jiná než její starší sestra Living Colour, přesto v sobě uchovává Reidův cit pro eklekticismus. Můžeme se těšit na pestrou show, plné neotřepaného projevu, technické bravurnosti a stylové nedefinovatelnosti. Zhlédnout geniálního Vernona Reida v akci je v každém směru neopakovatelný zážitek, a to nejenom proto, že před sebou vidíte legendu, která měla co dočinění ve všech možných odvětvích spojených s hudbou. Lepší start si Ostrava nemohla přát.

Tagy:

Rubrika: Profily, 20. února 2007, Ravenak



Komentáře

Článek dosud nebyl komentován.

Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama