METANCITY – nejen Hip hop

Söhne Mannheims potěšili fanoušky v Abatonu / Report

Německá hudba je podle mě stále až přespříliš českou veřejností ignorována. Nevím, zda za to můžou v mládí proplakané večery nad učebnicí němčiny, nebo snad něco v historii spočívajícího, faktem zůstává, že tak českému posluchači uniká řada výborných umělců z této naší sousedící země. Nedělní večer v pražském Abatonu nabízel jedinečnou možnost seznámit se s jednou z v současnosti nejpopulárnějších německých skupin Söhne Mannheims, jež se zde zastavila v rámci svého téměř měsíčního evropského turné.

Soudě dle poměrně nevelkého počtu návštěvníků, si dovolím jen zběžně tuto početnou formaci představit. V překladu Synové Mannheimu vznikli právě v této jihozápadní německé metropoli v roce 1995, a to okolo známého zpěváka Xaviera Naidoo, jenž v mezinárodní povědomí vstoupil spoluprací se svou krajankou, rapperkou Sabrinou Setlur, s kanadskou R&B zpěvačkou Deborah Cox a zejména pak s vůdčí osobností dnes již společné album opět plánujícího Wu-Tang Clanu, s jeho hlavním producentem RZA. Xavier je rovněž znám díky svému angažování v antirasistickém projektu Brothers Keepers.

Na základech smíření, toleranci, naději, antirasismu, víře v Boha a lásce je pak postavena samotná kapela Söhne Mannheims. Ta v sobě spojuje řadu různých hudebních zkušeností a stylů, často se mluví o oduševnělé směsi soulu, gospelu, reggae, hip-hopu, rocku až nu-metalu, a to vše zaobalené v líbivém závoji popu. Představit se to dá dost těžce, ale lepší popis nenajdu. Zkrátka si představte třináct více či méně rozdílných hudebníků, kteří dávají do celkového zvuku to podle nich nejlepší z jejich uměleckých představ. Výsledkem pak je hudba, která dokáže uspokojit jak náctileté holčičky, tak náročnější hudební fanoušky.

Začátek byl naplánován na osmou hodinu a k našemu překvapení se tak skutečně téměř stalo. Bohužel si kapela vyžádala focení pouze během prvních dvou skladeb, což jsme vzhledem k jistým komplikacím a nedorozuměním nestihli. Tak jako tak mi doteď vrtá hlavou, jaký smysl mají tato omezení, když v průběhu celého koncertu nebylo v publiku fotících zrovna málo, k čemuž jim sami členové kapely s nadšením pózovali. No co už. Při příchodu do hlavního sálu se již koncert slušně rozjížděl, zhruba 300 fanoušků se staralo o perfektní atmosféru. Ti se dle dotazů zvídavého, vynikajícím hlasem obdařeného rappera Metaphysicse sjeli nejen z celé ČR, ale také padala města původu jako Košice či Budapešť, nehledě na početnou fanouškovskou základnu německy mluvících cizinců.

Abych byl přesný, německy tam toho večera mluvili patrně všichni snad krom mě a slečny na baru. Z toho důvodu vás bohužel neseznámím s jistými vtipnými místy koncertu, na které mi bohužel můj rychlokurs německého jazyka v první třídě základní školy nestačil. Přesto se jednomu vtipnému momentu nevyhnu. Pár desítek minut před koncem dvouapůlhodinového koncertu se kapela rozhodla, že zapojí do svého projevu i své publikum.

Pozvání hráče na basu na pódium přišlo vniveč, tak se následně vytáhla na pódium slečna Karolína, která zazpívat Shaggyho hit Oh Carolina vzhledem k její neznalosti nezvládla, a tak na Metaphysicsův popud zvolila skladbu dle vlastního výběru, a to tu nejšílenější, kterou jen mohla – českou státní hymnu Kde domov můj?. Povzbuzována hláškami v angličtině nic netušícího rappera zrychlila tempo dvojnásob, k čemuž se následně přidala kapela a poté i zbytek publika, z čehož tak vzniknul neuvěřitelný kulturní paskvil, který si nejspíše budu pamatovat do konce života.

A samotný koncert? No zkrátka v režii třetího odstavce. Dvoje bicí udávalo rytmus, kytary se pozoruhodně měnily co skladbu, nejspíš aby tak zvuk jednotlivých skladeb co nejlépe odpovídal jejich nahrávkám, Xavier vedl, taky se mi dost líbil Michael Klimas, koncert výborně zpestřoval rastaman Marlon B. a Florian Sitzmann dokonce zahrál i na své cello. Krom klasických skladeb z alb Zion a Noiz zazněla i nějaká ta novinka. Musím říct, že místy jsem se při pomalejších skladbách trochu nudil, ale koncert rychle plynul a střídal nálady, takže se mi to bezproblémově dařilo zvládat. Söhne Mannheims na svém vystoupení neměli moc co zkazit. Rozhodně se jednalo o jedinečný zážitek, který tato popově laděná kapela uměla podat, nejen oddaní fanoušci si nepochybně přišli na své.

Tagy: Söhne Mannheims, Praha, Abaton

Rubrika: Reporty a fotky, 30. ledna 2007, Ravenak



Komentáře

Článek dosud nebyl komentován.

Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama