METANCITY – webzine of black music | Machine Gun / Profil Lionela Richieho

Machine Gun / Profil Lionela Richieho

Třebaže do plánovaného pražského koncertu konajícího se v rámci turné k Richieho aktuální desce Coming Home (´06) je ještě daleko, určitě neuškodí zavčasu se seznámit s panem dotyčným prostřednictvím mnou napsaného článku, jenž dříve vyšel v papírovém Bbaráku. Profil je převzat v původním znění, včetně zajímavostí a zakládající sestavy The Commodores. Ponechal jsem i úvod, ačkoli se z důvodu postupného navazování v mé rubrice nemusí zdát jeho úvod a další zpětně komparativní souvislosti zcela konzistentní. Tady je..

Machine Gun

Ilustrační obrázek. V této rubrice jsme si zatím představili pouze umělce, které více či méně odsunula nastupující disco éra z centra hudebního dění a vůbec celkové pozornosti posluchačů. Existují však tři lidé, kteří se ačkoli nemajíc s discem téměř nic společného, dokázali prosadit natolik, že i dnes po tolika letech můžete slyšet jejich písně v rádiích, televizích a někdy dokonce i v lepších klubech. Tím prvním myslím krále popu Michaela Jacksona, druhým zase geniálního multi-instrumentalistu Prince a tím posledním zakládajícího člena The Commodores, držitele 4 cen Grammy, spoluautora charitativního singlu We Are the World, zpěváka, textaře, saxofonistu, herce a jednoho z nejlépe prodávaných umělců všech dob – Lionela Richieho.

Babička, Bach a Beethoven

Ilustrační obrázek. Téměř dvanáctitisícové město Tuskegee ve státě Alabama je význačné hned ve dvou směrech. Jednak zde tvoří Afroameričani skoro 96% veškeré populace a jednak se zde nachází první americká černošská univerzita, fungující od roku 1881. Když se právě v tomto městě Lionel Brockman Richie narodil 20. června ´49, pracovala zde již jeho rodina po dvě generace; kolega Lionelova děda byl sám Booker T. Washington, praotec černošského vzdělání. Podobně jako Curtise Mayfielda i Lionela přivedla k hudbě jeho babička. Naučila jej hrát na piáno, ale na rozdíl od Curtise to nebyla gospelová hudba, do které Lionela zasvětila. Sama zbožňovala klasickou hudbu, a tak Lionela brzy začal obklopovat svět Johana Sebastiana Bacha, Ludwiga Van Beethovena a dalších klasiků. Spíše než klasika však zaujala dospívajícího Lionela moderní hudba jako R&B a pak také country a gospel.

The Commodores

Ilustrační obrázek. Podle jedné historky Lionel doufal, že mu saxofon, který dostal ještě jako malý chlapec od strejdy, pomůže nějak zaujmout děvčata. Což se mu sice tedy vyplnilo, ale nebudeme předbíhat. Ještě předtím musel přijít rok ´67, kdy ze členů dvou rozpadnutých školních kapel The Mystics, jíž byl Lionel členem, a The Jays vznikla sedmičlenná popově funková a soulová skupina. Na žádné dobré jméno dlouho nemohli přijít, a tak se nakonec rozhodli ponechat volbu náhodě. Trumpetista William King vzal do ruky slovník a náhodně jej otevřel na stránce se slovem „commodore“. Bylo tedy rozhodnuto. The Commodores začali vystupovat ve svém rodném městě a blízkém okolí a pomalu získávali své první fanoušky. Díky škole se následně dostali na jednu soutěž talentů v New Yorku, kde si jich všiml tehdy velkoobchodník s alkoholem Benjamin Ashburn. Benny se jevil jako více než slušný manažer, a tak se nelze divit, že se brzy stal členem kapely. Dva roky po neustálém vystupování mezi Alabamou a New Yorkem je Benny dostal k Atlantic Records a krom singlu „Keep On Dancing“, produkovaným bluesmanem Swamp Doggem, jim zařizoval tolik koncertů, že už je pomalu ani nestíhali odehrávat. Navíc je stihla poměrně velká změna v sestavě. Jimmyho Johnsona, Michaela Gilberta a Andre Callaghana (prvně dva jmenované odvedla válka ve Vietnamu a Andreho zase nedůvěra v nějakou budoucnost kapely) nahradili Ronald LaPread a Walter „Clyde“ Orange. Lionel tak zůstal jediný saxofonista v kapele, což prý rád uvítal. Říká se totiž o něm, že v té době byl dost stydlivý a zpěv ho přiváděl do rozpaků.

MoWest – Motown éra

Ilustrační obrázek. K nejdůležitějšímu afroamerickému labelu sedmdesátých let se dostali díky jednomu koncertu v newyorském Turntable Clubu, kde zaujali jeho manažerku Suzanne de Passe, jež právě hledala předkapelu pro celosvětové turné jejich žhavého objevu – Jackson 5. Turné trvalo tři roky a vedle potřebných zkušeností přinesla alabamským rodákům to, co nejvíce chtěli již od samotného začátku. Plnohodnotnou smlouvu podepsali v roce ´72 s dceřinou společností Motownu, s losangelskou mladší sestřičkou MoWest. Jak jsme již řekli, pro všechny nováčky u této společnosti platila striktní pravidla, co se týče vydávání vlastní tvorby. Navíc The Commodores tehdy ani náhodou nepatřili mezi nějak zvláště slibné kapely, tedy mezi ty, co by vydělávaly nejvíce peněz, a tak jim nebyl přidělen žádný samostatný producent, jako tomu bylo např. u Stevieho Wondera, ale skupina producentů (Hal Davis, Willie Hutch, Norman Whitfield a Jeffrey Bowen), kteří si je mezi sebou přehazovali jako horký brambor. První dva singly „The Zoo (The Human Zoo)“ a „Don‘t You Be Worried“ se sice nedostaly ani do žádné hitparády, ale i přesto se kapele podařilo přejít k opravdovému Motownu, což už samo o sobě by mohlo být považováno za úspěch. Prvním singlem zde vydaným se stal „Are You Happy“, který navíc obsahoval ještě jedno prvenství, a to prvně kompletně Lionelem zpívané vokály, což z dnešního pohledu zakrývá fakt, že zapadl bez povšimnutí. Mohlo by se tak zdát, že jejich kariéra u společnosti skončí tak rychle, jak začala, ale to bychom si o nich tady nepsali. Zlomový bod, syntetizátorový instrumentální singl „Machine Gun“, přišel v roce ´74 a nejen, že zabodoval v domácích hitparádách, ale navíc úspěšně prorazil do hitparády britské a co víc, přivedl ke The Commodores stálého producenta. Jím se stal James Anthony Carmichael, autor onoho úspěšného singlu, jenž s kapelou spolupracoval na všech deskách až do Lionelova odchodu. Už s jeho pomocí byl stvořen singl „Slippery When Wet“, jejich první číslo jedna hitparády, které brzy následovalo album Caught in the Act (´75). Vedle této a debutové desky vydaly Commodores společně s Lionelem dalších 8 desek – Movin‘ On (´75), Hot on the Tracks (´76), Commodores (´77), která vyšla v UK pod jménem Zoom, Commodores Live! (´77), Natural High (´78), Midnight Magic (´79), Heroes (´80) a In the Pocket (´81). S nástupem druhé půlky sedmdesátých let Commodores silně pociťovali, že funkové odrhovačky pomalu ztrácejí šmrnc. Jejich nejznámější singly jsou tedy až na výjimky („Brickhouse“, „Too Hot Ta Trot“) soulové balady („Sweet Love“, „Just To Be Close To You“, „Three Times Lady“, „Easy“ a „Still“).

Lionel Richie

Ilustrační obrázek. Avizoval svůj odchod dlouho předtím, než se tak v roce ´81 skutečně stalo. Ke konci sedmdesátých let se poměrně dobře prosazoval jako textař a lze tak říct, že právě tohle nastartovalo jeho odchod od skupiny. Když se pak ještě stala pro country zpěváka Kenny Rogerse složená píseň „Lady“ hitem číslo jedna a když ještě větší úspěch zaznamenal jeho duet „Endless Love“ se zpěvačkou Dianou Ross, bylo prakticky rozhodnuto. Jeho první sólova, eponymní deska (´82) se s produkční pomocí Carmichaela ujala více než dobře a připravila tak úrodnou půdu pro jeho dva nadcházející počiny, pro alba Can‘t Slow Down (´83) a Dancing on the Ceiling (´86). Ta z něj definitivně udělala neodmyslitelnou hvězdu první kategorie. Desetkrát platinové Can‘t Slow Down se drželo na prvním místě hitparády celých pět týdnů, její prodejnost šla do šedesáti milionů, obsahovala hity „All Night Long“, „Penny Lover“ a „Running With the Night“ a konečně získala cenu Grammy za nejlepší album, čímž tak porazila jak Bruce Springsteena, tak Michaela Jacksona. Dancing on the Ceiling zase obsahovalo patrně jeho největší hit „Say You, Say Me“, jenž byl dříve použit ve filmu White Nights. Richiemu nevyšlo další elpíčko dříve než v roce ´92, kdy Motown vydal kolekci starších hitů Back to Front okořeněnou třemi zbrusu novými songy. Další dvě desky Louder Than Words (´96) a Time (´98) nevynesly svému autorovi nic než zklamání, nemluvě o rozvodu s jeho první ženou a smrti jeho otce. To však bylo v roce ´00 jakž takž rozptýleno albem Renaissance, dnes považováno za jedno z jeho nejlepších. Jeho zatím poslední počin Just For You z roku ´04 se sice řadí spíše mezi lepší průměr, ale i tak se může dost dobře stát, že Lionel Richie zase bude dobývat hitparády. Uvidíme, potenciál na to rozhodně má.

Zakládající sestava The Commodores:

Lionel Richie (saxofon, piano, zpěv)
Jimmy Johnson (saxofon)
Thomas McClary (zpěv a kytara)
William King (trumpeta)
Milan Williams (klávesy)
Michael Gilbert (basa)
Andre Callaghan (bicí)

Zajímavosti:

Commodores pokračovali i bez Lionela. Jeho místo obsadil zpěvák J. D. Nicholas a v nové sestavě nahráli několik alb. Nejúspěšnějším se stalo Nightshift (´85), když vyneslo kapele první a poslední cenu Grammy.

V roce 1978 se Commodores objevili společně se zpěvačkou Donnou Summer na soundtracku disco filmu Thank God It’s Friday.

V roce 1984 byl L. Richie pozván k závěrečným ceremoniím na olympiádě v Los Angeles.

V roce 1989 adoptoval v jejích devíti letech Nicole Camilla Escovedo, dceru perkusionisty Petera Escovedo III, bratra Princovy bubenice Sheily E, známou z reality show The Simple Life, kde vystupovala po boku Paris Hilton. Jejím kmotrem je sám Michael Jackson.

Jak jeho, tak i samotnou tvorbu Commodores vysamploval snad každý, kdo v hip-hopu něco znamená. Namátkou jmenujme Beastie Boys, Boogie Down Productions, Eric B & Rakim, OutKast, Public Enemy, De La Soul, Lords of the Underground, Fat Joe a další a další.

Lionel Richie nekompromisně tvrdí, že byl v minulém životě kůň.

Rubrika: Profily, 21. prosince 2006, Ravenak

Reklama

Komentáře

Matyasz_z_Bludovic

17.43 - 21. prosince 2006

Vasku…skvele :-}}

Pokud chcete přidávat komentáře ke článkům, můsíte se nejdříve zaregistrovat a poté přihlásit (je nutné mít povoleny cookies).

Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.