METANCITY – nejen Hip hop

Fidelovi lidé diktují

Doutníky Havana, Fidel, salsa. Jedním slovem Kuba. Stát jižně od Severní Ameriky, kde se i po rozpadu Sovětského svazu stále vesele buduje socialismus. Stát, pro který jsou imperialistické Spojené státy to největší zlo. Paradoxem ovšem zůstává to, co nás špinavé hip-hoppery zajímá nejvíc, že na Kubě žije početná hip-hopová komunita. Jen v hlavním městě je něco přes 200 rapových skupin a v celé zemi jich je asi 500. Počátkem kubánského rapu by se dala označit polovina devadesátých let, kdy na tehdy nepovolených párty hráli skupiny jako Amenaza nebo Primera Base. Střety s policií byly samozřejmostí, ovšem hip-hopu chtivých lidí stále přibývalo. Na jaře 1999 ale vláda radikálně změnila svůj postoj a hip-hop „zlegalizovala“. Ten se stal nedílnou součástí kubánské kultury, zašlo to dokonce tak daleko, že vláda vytvořila hip-hopovou agenturu (Agencia Cubana de Rap), jejíž součástí byl státem kontrolovaný label a hip-hopový časopis. Vláda také podporovala a nadále podporuje kubánské hip-hopové festivaly. Místních rapperů (raperos) se bling-bling styl netýká, ti rapují spíše o sociálních problémech, chudobě, rasismu a politice. Ano i o politice. Svoboda projevu je sice značně potlačována, ale i tak se najdou raperos, kteří si neberou servítky a svou upřímností si koledují o pobyt ve vězení. Skupina Bajo Mundo doslova ve svých textech nabádá ke svržení jednočlenné vlády. Kubánský el rap vychází především z latinskoame­rických rytmů a typického severoamerického rapu let devadesátých. Zvučnou španělštinu tak doplňují živé nástroje – naturalistické bicí, konga a akustické kytary. 500 kapel je sice velké číslo, jenže jen jediná kapela prorazila za hranice Kuby. Její jméno je Orishas(označení 9 afro-kubánských bohů), tvoří ji kvarteto jmen Flaco-pro, Yotuel, Ruzzo, Roldan. Historie Orishas začíná v době, kdy se Yotuel a Ruzzo členové již dříve zmiňované skupiny Amenaza vydali do Paříže v rámci školního výměnného pobytu. Tam se potkali s Rolandem, který v té době předváděl západní Evropě, jaké kouzlo v sobě mají tradiční kubánské balady, a spojili své síly. Posledním členem je Flaco-pro, který již dříve uvažoval o vytvoření rapové skupiny s francouzským producentem Niko Nikem. Jejich první album A Lo Cubano vyšlo v roce 1999 a dalo by se říct, že právě ono vytvořilo pojem kubánský hip-hop. Jak jsem již psal dříve, hudební složka je směs tradičních kubánských rytmů a hip-hopu, nijak tomu není ani u samotného rapu. Ten je doplněn vokály, které jsou zde zastoupeny stejně jako klasický rap. Zpěv je zkrátka nedílnou součástí kubánského rapu a právě díky němu je i značně originální. O tři roky později vyšlo album Emigrante, věnované všem přistěhovalcům na světě. Přistěhovalectví, pocity přistěhovalců a problémy s ním spojené jsou na tomto kvalitním počinu častými temáty. Takže to máme A Lo Cubano, Emigrante a posledním albem, které je možno slyšet za hranicemi Kuby, je Cuban Hip-Hop Allstars Vol. 1, za kterým stojí jediný tamní producent Pablo Herrera, jež vytvořil podklady pro 12 skupin nacházejících se na kompilaci. Ale zpátky k Orishas. Ti s novým albem objeli téměř celou západní Evropu, jenom ve Španělsku měli více jak 250 koncertů. Jednou z posledních zmínek o Orishas je to, že Flaco-pro skupinu opustil a začal se věnovat svému vlastnímu byznysu. Většina z 15 skladeb na Emigrante se nese v pomalém rytmickém duchu. Už během poslechu prvních skladeb na vás dýchá skutečný sound Karibiku, který vás dříve či později naprosto pohltí. Skladby jsou to veselé a příjemné, zpěv skvělý, stejně jako rap a vůbec to celé zní naprosto skvěle. Orishas mají skutečný hudební talent. Přestože se dá tohle album poslouchat na jeden zátah, tak i zde se najdou slabší a silnější skladby. Mezi ty silnějšíí patří především moje pecka no. 1 „La Vida Pasa“ s hostujícím francouzským rapperem Passim. Naturalistické bicí s vyzpívaným refrénem dělají divy. Další kvalitní skladbou je už o něco tvrdší úvodní „Que Pasa?“. Instrumentálně se mi hodně líbí „Que Bola?“ a „300 Kilos“ s Yurim Buenaventurou. Emigrante se časem může zdát poněkud monotónní, ale i přesto je to jedno z nejlepších alb, které jsem slyšel. A navíc jako „dárek“ k rozsáhlému updatu, kterého jste si už určitě dobře všimli,si můžete na adrese www.narcedin.com/orishas – http://www.narcedin.com/orishas táhnout obě dvě alba Orishas. Mimochodem, přestože by tohle měla být recenze, tak zde nepíšu žádné hodnocení, protože se mi to zdá zbytečné. Po přečtení je snad jasné, jak by hodnocení vypadalo.

Tagy:

Rubrika: Recenze, 15. října 2003, Ravenak



Komentáře

Článek dosud nebyl komentován.

Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama