To, že za vznik funku vděčíme Jamesi Brownovi a že za jeho rozšíření zase Georgi Clintonovi, se nemusí snad dále zdůrazňovat. Tenhle článek však bude o člověku, který patrně navždy zůstane ve stínu dvou předešlých, ale jeho hudba není přitom o nic horší. Dámy a pánové, přivítejte Sly Stonea!
Sly Stone
15. března 1944 se manželům
Stewartovým v Dallasu ve státě Texas narodilo druhé
z pěti dětí – Sylvester. Krátce na to se odstěhovali
do města Vallejo ležícího blízko San Francisca. Jak už to tak
u amerických zpěváků bývá, jeho kariéru nenastartovalo nic jiného než
zpívání v kostele. S rodinnou kapelou The Stewart Four, ve
které byli jeho sourozenci Freddie, Rose a
Vaetta, se zúčastnil prvního nahrávání singlu „On
the Battlefield for My Lord“ v roce 1952. Po dobu jeho studia na
střední škole se stal členem mnoha hudebních formací, v nichž nalezl dva
členy své budoucí kapely Jerryho Martiniho a Cynthii
Robinson. Největšího úspěchu dosáhl s doo-wopovým ensemblem
The Viscaynes, s nímž nahrál několik singlů. Z těch
nejlepších jmenujme „Yellow Moon“ nebo „Stop What You Are
Doing“.Zároveň se také pokoušel prodat svou vlastní kůži a pod
přezdívkou Danny Stewart natočil rovněž několik
solidních singlů. Po dokončení studia na Junior College již měl na kontě
lokální hit „Long Time Away“, jenž vzbudil nemalý rozruch na
hudební scéně Bay Area. Sly touto dobou ovládal mnoho
hudebních nástrojů, a tak se nelze divit, že brzy začal produkovat pro
několik sanfranciských skupin. V roce 1964 složil hudbu k singlu
„C‘mon And Swim“ pro Bobbyho Freemana a díky
úspěchu, kterým oběma vynesl, se mohl Sly se svou rodinou
přestěhovat do San Franciska. Tam pracoval jako DJ na R&B rádiích a
zároveň jako producent pro Autumn Records. The Beau Brummels,
The Mojo Men, The Great Society, všechny tyto
rockové či psychedelické kapely mu jistou měrou vděčí za
svou slávu.
Family Stone
Ačkoli Slyovi
zabíraly většinu času jeho dvě profese, nikdy se nevzdal myšlenky na svou
vlastní kapelu. Díky působení v rádiu, kde kromě rhythm‘n‘bluesových
písní pouštěl rock‘n‘rollové klasiky jako Beatles a
Rolling Stones, a komponování se rozhodl pro fůzi těchto
stylů. Po změně příjmení na Stone založil skupinu
The Stoners, která však neměla dlouhé trvání. Začátkem
roku 1967 se přejmenovala na Sly & Family Stone, v níž
vedle Slye, kapelníka (zpěv, kytara, harmonika, piáno),
hráli také jeho sourozenci Freddie (kytara) a
Rosie (piáno), kteří mimochodem také přijali příjmení
Stone, Cynthia Robinsonová (trumpeta),
Greg Errico (bicí), Jerry Martini (saxofon) a
Larry Graham (baskytara), který se proslavil vynalezením slapu, stylu hry na
baskytaru, při němž se do strun bubnuje palcem. Tento styl se pak stal
nedílnou součástí všech funkových nahrávek. Vedle této sestavy kapele
vypomáhalo vokální trio Little Sister ve složení
Vet Stoneová, Mary McCrearyová, Elva
Moutonová. Ve stejném roce kapela vydala na labelu Loadsone Records
svůj první singl „I Ain‘t Got Nobody“. Ten upoutal pozornost
Epic Records, a tak po podepsání smlouvy přišel debut kapely s názvem
A Whole New Thing. To sice soudobé kritiky příliš
nenadchlo, ale reputaci si okamžitě napravili jejich dalším albem
Dance to the Music v roce 1968. Stejnojmenný hit se dostal
do první desítky hiparády Billboard Hot 100, a otevřel tak dveře
černobílé kapele do hudebního nebe. Třetí deska Life ze
září téhož roku se sice také příliš neprodávala, přestože obsahuje
dnes velmi ceněné písně „M‘lady“, „Fun“ a
„Life“, zato láskyplný singl „Everyday People“
z konce onoho roku 1968 ano. Ten se stal číslem jedna hitparády a setrval
na tomto místě po celý měsíc. Také se objevil na jejich příštím albu
Stand! z roku 1969 vedle titulního songu a dalších hitovek
jako „Don‘t Call Me Nigger, Whitey!“, „I Want to Take You
Higher“ a „You Can Make It If You Try“. Jednoho
z nejúspěšnějších alb šedesátých let se prodalo přes tři miliony a
udělalo ze Slye a jeho Rodiny hvězdy první kategorie.
Skončilo hraní pro poloprázdné kluby, teď přišly na řadu vyprodané
sály a samozřejmě památné vystoupení na Woodstocku. Nicméně rok
1969 ještě neskončil.
Sex, drogy a funk
Kapela postupně vydala
další singly, jenž se dostaly do první pětky hitparády. „Hot Fun in
the Summertime“, alegorii komentující rasové nepokoje
v černošských ghettech, následoval dvojáčkový singl „Thank You
(Falletinme Be Mice Elf Agin)“ / „Everybody Is a Star“, který se
stal dvojkou a v roce 1970 jedničkou hitparády. Šedesátá léta byla nejen
obdobím lásky, tolerance, míru a imaginárním nenásilí, ale také obdobím
drog, na kterých se stala závislá více než půlka Family,
včetně Slye. Proto se tedy tyto singly neobjevily na
žádném plnohodnotném albu, ale jen na kompilaci Greatest
Hits vydané v pauze roku 1970 mezi deskami Stand! a
There‘s a Riot Goin‘ On. Důvodů, proč začal
Sly, žijící od konce roku 1969 v Los Angeles, brát
kokain, PCP a jiné drogy bylo mnoho. Neustálý nátlak nahrávací
společnosti, přesvědčování černých aktivistů a zejména politické
organizace Black Panther Party, aby se jeho hudba stala také
více vyhraněná a aby vyhodil své bílé spoluhráče, samotné problémy
v kapele, případně zhoršující se zdravotní stav. Tak se stalo, že
Sly vynechával rozhovory s novináři, na koncerty nechodil
vůbec nebo se zpožděním a popularita klesala a klesala.Tyto okolnosti pak
také ovlivnily elpíčko There‘s a Riot Goin‘ On z roku
1971. Naštěstí pro nás pozitivně. Přestože se značně lišilo oproti
předešlým dílům, bylo velmi dobře přijato. Pochmurná nálada
sedmdesátých let plynoucí z rozplynutí se všech snů o lepším
společenství dělá toto album daleko temnějším a depresivnějším, než
by kdokoli kdy u Slye čekal. Původně tvořila obal
americká vlajka s průstřely místo hvězd, jenže nakonec byla z jistých
obav nahrazena fotografií z jednoho vyprodaného koncertu. S pomocí hostů
Ike Turnera, Bobbyho Womacka a Billyho
Prestona se zde nachází skladby jako „Running Away“,
„Poet“, „Smilin'“ a „Familly Affair“,
která dosáhla stejně jako samotné album první pozice hitparády. Jako
první opustil kapelu již během natáčení alba Greg Errico,
jako druhý Larry Graham. Nahradili je Andy
Newmark a Rusty Allen. Odchod Jerryho
Martiniho také visel ve vzduchu. Dokonce byl do Rodiny přijat
Pat Rizzo jako jeho náhradník, ale nakonec z odchodu sešlo
a v souboru zůstali oba dva. V polovině roku 1973 vyšlo
Slyovi a jeho pozměněné Rodině další album.
Fresh, jak se jmenovalo, navázalo na úspěch
předcházejícího alba, ale nepřekonalo ho. Největším hitem se stala
„If You Want Me to Stay“. Sedmá a zároveň jejich poslední deska
Small Talk byla vydána v roce 1974. Jedinou zajímavostí je
její obal, na kterém je Sly vyfocen se svou ženou
Kathleen Silvaou, s níž byl oddán během jeho koncertu
v Madison Square Garden před více než 20 000 návštěvníky, a jejich
synem Sylvesterem Jr.
Sly Stone podruhé
Kapela se rozpadla
v lednu roku 1975. Sly si s tím velkou hlavu nedělal a
svůj sólo debut High On You vydal ještě téhož roku.
Přestože se jedná o velmi kvalitní počin, koupil si ho málokdo. Tou dobou
byly už totiž spíše než on v kurzu kapely jako
Funkadelic, Earth, Wind & Fire či
Kool & The Gang. Posledním, nezáživným albem, vydaným
roku 1976, před ukončením spolupráce ze strany Epicu v roce 1979 bylo
Heard Ya Missed Me, Well I‘m Back. Úplně poslední své
dvě regulérní desky nahrál na labelu Warner Bros. Jak Back On The
Right Track (1979), tak i Ain't But The One Way
(1982) prakticky nikoho nezajímaly a zapadly bez povšimnutí. Nebylo to ale
díky špatným písním, právě naopak. K jeho dlouholetému protivníkovi
kokainu se navíc přidalo disco, které ostatně odsunulo všechny velké
umělce funku. Někteří přesedlali na tento styl, jiní svou kariéru dříve
či později ukončili. Během osmdesátých let dal o sobě ještě
několikrát vědět. Poprvé, když se podílel na písní
„Crazay“ od Jesseho Johnsona. Podruhé, když se
zpěvačkou Marthou Davisovou natočil duet „Love &
Affection“ na soundtrack k filmu Soulman a potřetí,
když vydal svou poslední nahrávku Eek-a-Bo-Static. Jedny
z posledních informací týkajících se života Slye Stonea
jsou jeho uvedení společně s Family Stone do
Rock‘n‘rollové síně slávy v roce 1993 a údajně touto dobou
probíhající produkování nového alba kapely Phunk Phamily
Affair, jenž byla společně s Vet Stoneovou,
Cynthii Robinsonovou a několika dalšími muzikanty vytvořena
na počest Sly & The Family Stone. Sly,
držící se delší dobu v ústraní, se dokonce objevil na jednom z jejich
koncertů. Kdo ví, zda se legenda nevrátí.
Diskografie:
1967 A Whole New Thing (Epic)
1968 Dance To The Music (Epic)
1968 Life (Epic)
1969 Stand! (Epic)
1971 There's A Riot Goin' On (Epic)
1973 Fresh (Epic)
1974 Small Talk (Epic)
1975 High On You (Epic)
1976 Heard You Missed Me, Well I'm Back (Epic)
1979 Back On The Right Track (Warner Brothers)
1982 Ain't But The One Way (Warner Brothers)
Osobnosti, které Sly ovlivnil:
Arrested Development, Ice Cube, NWA, LL Cool J, Beastie Boys, Queen Latifah, The Roots, A Tribe Called Quest, Cypress Hill, Outkast, Das EFX, De La Soul, Alkaholiks, Diamond D, Eazy-E, Edo G., Prince, John Legend, Herbie Hancock, D‘Angelo a mnoho dalších
V roce 2003 se rozhodlo všech šest členů původní sestavy Family Stone nahrát album. Slye pozvali, on však odmítnul. Larry Graham ostatně z toho také nebyl nijak nadšený.
V roce 2005 vyšlo album Different Strokes by Different Folks (což je parafráze populární hlášky z písně Everyday People), kde cover-verze písní Sly & Family Stone nahráli John Legend, The Roots, Steven Tyler, Will.I.Am z Black Eyed Peas, Joss Stone & Van Hunt. Jistě překvapí, že za produkcí celého počinu stál sám Sly.
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vyjel na turné se svým dlouholetým obdivovatelem Georgem Clintonem a jeho kapelou Funkadelic. V roce 1981 pak dokonce s Georgem a Funkadelic spolupracoval na desce The Electric Spanking of War Babies.
I přes svůj obrovský úspěch a vliv nezískal jedinou cenu Grammy.
Převzato z časopisu Bbarák
Tagy: Sly Stone, Sly & The Family Stone, Everyday People, Stand!, Life, Fresh, Larry Graham, funk
stejně to je zvláštní že aspon jednu za to co dokázal nedostal…
náhoda?
tak to je haluz, zrovna jsem si pustil koncert Slye a jeho family, kouknu na metancity a tu jeho profil. V poslední době si na Slyovi hodně ujíždím, dokonce víc než na J.B. škoda, že comeback se asi už nebude dít…
sounds good
http://www.slystonemusic.com/ sou tam ukázky písniček…
Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.