METANCITY – nejen Hip hop

Recenze desky Gipsy Goes To Hollywood od Gulo Čar / Get funked up!

V reportu z ostravského koncertu Gulo Čar jsem sliboval rozhovor a recenzi jejich aktuálního alba. Otázky byly odeslány, čekání na odpovědi si můžete ukrátit alespoň tou recenzí.

Jak už to tak u nás bývá, české hudební scéně dominují především kapely středoproudé, vesnické, snažící se o něco mezi folkem a rockem, což ještě nejlépe okoření moderními prvky, třeba i oblečením. Když už se do povědomí dostanou muzikanti vyšší kvality, určitě ne nemístně může padnout otázka: „proč?“ Ačkoli hráčskou základnu brněnských Gulo Čar netvoří žádní mladíci, svým debutem Pačas se projevili v roce 2000. Během následujících šesti let odehráli bezpočet koncertů, včetně účinkování na velkých festivalech typu Colours of Ostrava či Trutnov Open Air Music Festival a předskakování takovým hvězdám jako Jamesi Brownovi nebo Gipsy Kings. Starší desku Baro Drom necháme ležet a jakmile dovrším prvotní myšlenku, budeme se věnovat už jen jejich nejnovější Gipsy Goes To Hollywood.

Někdo tomu může říkat vývoj, já neprozřetelnost. Je pravda, že Gulo Čar znějí oproti předešlé desce přece jen více aktuálně, taky si už nepochybně vybudovali potřebnou fanouškovskou základnu, ale popravdě si myslím, že nebýt basisty Douga Wimbishe, jenž jim jejich nejnovější počin produkoval, dostalo by se jim méně pozornosti, než si zaslouží. Jen pro připomenutí doplním, že Doug Wimbish se proslavil působením u britského reggae producenta Adriana Sherwooda, v černošské hard rockové kapele Living Colour, v experimentálním projektu Jungle Funk, také spoluprácí se superstars jako Madonna či Mick Jagger a taky třeba ve svých začátcích jako člen doprovodné skupiny rapových Sugarhill Gang či svým neodmyslitelným podílem na desce Message od Grandmastera Flashe & Furious Five. Těžko říct, na kolik se Wimbish podílel na finálním zvuku, ale řekl bych, že tak jako tak je výsledek především kapely. Nicméně vzhledem ke všemu, co už bylo řečeno, nehraje otázka, jak velký podíl Wimbishovi náleží. Gulo Čar jsou tady a s takovou deskou, že už by se neměl najít nikdo, kdo by je nebral vážně.

Hned na úvod ale musím přiznat, že mě album spíše zklamalo. I když není nic divného na tom, že naživo bývají kapely daleko lepší, desky samotné se to dle mě netýká. Zvuk nemastný, neslaný působí tak nějak zamlženě, ne-li uměle, na funk možná až moc uhlazeně. Nástroje splývají v jeden svým způsobem chudý celek. Chybí mi syrovost a neskrývaná živočišná energie, kterou kapela oplývala na koncertech. Nevěřím vlastním uším, že tady zpívá ta samá Irena Horváthová, která svým hlasem odzbrojovala všechny přítomné na ostravském koncertě. Když slyším prý dubovou Parno Jiv s hostujícím Davidem Kollerem, jen těžce se mi odolává nesáhnout po tlačítku skip. Danu Bártovi v jinak velmi dobré Manuša nemůžu přijít na chuť, rapper NI už mě – jak podotkl jeden známý – může jen překvapit.

Všechna negativa ihned mizí se skladbou O Dživipen Jon Nadikhen, patrně nejsilnější stopou alba. Mrazivá nálada, tesklivý, ale ne melancholický text o válkách, násilí, nejisté budoucnosti a bolesti, slapující Wimbish a především tedy Irena Horváthová v celé své kráse, tak jak ji znám z Ostravy. Nejlepší hlas v republice, královna… když už chcete čehokoliv. Až se k této desce budu vracet, dozajista začnu u této pecky. Miluju atmosféru sedmdesátých let a všech jejich funkových kapel. Mám rád Stevieho Wondera a taky tohle stejnojmenné vyznání. Stejně tak mi v žádném případě nevadí Jamiroquai a jejich tvorbou načichlá již zmíněná Manuša. Nezapomenu na soulovou Džas Tuha Devla a když k tomu přidám jméno asi prvního singlu (soudě dle klipu) So te Kerel, dostaneme všechny nejlepší skladby alba.

I přese všechny vlivy oblíbených starších kapel zní Gulo Čar moderně a díky svým kořenům, rozuměj romské hudbě a jazzu, také dosti ojediněle. Hrají uvolněně, přirozeně, ani snad nemám co vytknout. I tak jsem se ke všem přihlédnutým faktům rozhodl pro dobré 60 % hodnocení. Avšak pořád se jedná o kvalitu, které tady spousta kapel nikdy nedosáhne. Nemůžu jinak než doporučit, ale zajděte si určitě na koncert a porovnejte sami. Rozhovor snad už brzy. Likviduj!

Tracklist:

1. So Te Kerel
2. Džas Dureder + Štěpán Markovič, Topol
3. Parno Jiv + David Koller, Topol
4. Bari Balvaj
5. O Dživipen Jon Nadikhen + Doug Wimbish, Topol
6. Džas Tuha Devla + Štěpan Markovič, Lazaro Cruz
7. Amen Čhave Hin
8. Manuša + Dan Bárta, Topol
9. Dado + MC NI
10. Stewie Wonder
11. Batman + MC NI
12. Khamoro

Tagy: Gulo Čar, Likviduj! Tour, Gipsy Goes To Hollywood, Dirda, Irena Horváthová, NI, David Koller, Dan Bárta, Topol,

Rubrika: Recenze, 5. dubna 2006, Ravenak



Komentáře

00.41 - 5. dubna 2006

ravenaku  

„jak podotkl jeden známý“

?

tshe

:)


12.47 - 5. dubna 2006

dtl  

já věděl, že se připomeneš :))


Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama