METANCITY – nejen Hip hop

10 Nejlepších Funky Desek Všech Dob

K napsání tohoto přehledu mě inspirovala soutěž v časopisu Filter. V zadání stálo, že má každý uvést deset nej funky desek, což je poměrně zavádějící. Neexistuje žádný styl jako funky. Funky je označení pro něco šíleného, divokého, vtipného. Funk je jméno hudebního stylu, odvozené od slangového výrazu pro typický zápach černochů při pocení.

Tak jako tak jsem šáhnul do historie a vybral dle mě deset nejdůležitějších desek. Rozhodování bylo ke konci už těžší, osobně jsem dlouho váhal, zda místo něčeho raději nezařadit Superfly od Curtise Mayfielda, případně desky od Roy Ayerse, Mandrill, Ohio Players, Parliament, samotné sólovky od George Clintona. Nakonec výsledek dopadl, jak dopadl. Komu se něco nezdá, pro toho je tady diskuse.

James Brown – Live at the Apollo

V době, kdy Kmotr soulu už bezpochyby vládl rhythm’n’bluesové scéně, vyšla i tato jeho první živá deska. Brown je spíše mužem singlů, nicméně tohle dlouhohrající dílo má atmosféru, kterou žádný singl nikdy mít nebude. Osvědčené hity střídá až nekonečné jamování. Zajímavostí je fakt, že si Brown financoval jeho vydání sám, protože nahrávací společnost, u které byl tou dobou upsán, se bála mizerného prodeje. Opak se však stal pravdou, Live at the Apollo se ukázala jako Brownova nejprodávanější deska a navíc i on sám ji považuje za tu nejlepší, kterou kdy vydal.

Funkadelic – One Nation Under a Groove

Muž funku druhé vlny George Clinton nahrál tohle mistrovské dílo s jednou ze svých kapel v roce ´78. Za pár let již sice kapela pod tímto jménem přestane existovat a ještě o něco později bude mít sám Papa funku problémy s prodejností, ale na této desce žádnou skepsi či obavy z budoucnosti nehledejte. Radost ze života, tanec, zábava, kvalita, P-Funk v celé své smradlavé kráse. Who Says a Funk Band Can’t Play Rock?!

Prince – Purple Rain

Prostě geniální, eklektický, moderní, šokující a okouzlující, taky však nepochopený, kontroverzní, nenáviděný a zatracovaný. Tohle všechno je Prince, jeden z nejlepších muzikantů všech dob. K jeho nesmrtelnosti by určitě stačily dvě tři předchozí desky, ale hyperaktivní Prince chtěl jít ještě dál. A povedlo se mu to, s jistou pomocí své doprovodné kapely The Revolution, právě se soundtrackem Purple Rain z roku ´84 k nepříliš povedenému stejnojmennému filmu. Let’s Go Crazy!

Sly & The Family Stone – Stand!

Ačkoli by možná ke Slyově nejlepší desce měla být spíše řazena There’s a Riot Goin’ On, byla to právě deska Stand! z roku ´69, která všechny Everyday People definitivně přesvědčila o dokonalosti Family Stone. V té době již měla kapela za sebou památné vystoupení na Woodstocku, slávu, že by ji mohli rozdávat, vyděláno tolik peněz, že by jim stačily na hezky strávený život bez nutnosti pracovat, ale taky závislosti na drogách, nedochvilnost, ignorování koncertů a domluvených schůzek. Úspěch někdy dokáže divy.

Michael Jackson – Thriller

Nejen nejprodávanější deska Krále popu, ale zároveň nejprodávanější deska hudební historie vůbec. Rok ´82, Quincy Jones, Billy Jean, Beat It, tanec, videoklipy připomínající spíše krátké filmy, moderní zvuk, hysterie. Tohle všechno vyneslo Michaela na vrchol. K této desce je zbytečné cokoli víc dodávat, jednoznačně top.

Stevie Wonder – Songs in the Key of Life

Nejuznávanější deska génia sedmdesátých let, kterého již jako dvanáctiletého upsala kolosální společnost z města motorů Motown. Tohle dvojelpíčko z roku ´76, původně prodávané s bonusovým epíčkem, má vše, co má dobrá deska mít – atmosféru, velkolepost, invenci, různorodou celistvost. Když k tomu přidáme Wonderův talent, již nekrocen a neomezován nahrávací společností, dostaneme dílo navždy zapsané zlatým písmem do kroniky funku a soulu.

Rick James – Street Songs

Nezapomenutelný pán s trvalou – Punk Funker se po dvou neúspěšných počinech vrátil tímto albem v roce ´81 do fanouškovského povědomí. Originální funky groove fungoval na výbornou, Jamesova basa hrála jako nikdy. Hity typu Super Freak, Ghetto Life či Give It To Me Baby prodávají Street Songs, jak jen můžou. Nesporná klasika pro všechny funkaterz.

Earth, Wind & Fire –That‘s the Way of the World

Ačkoli komerčně nepříliš úspěšná kapela, co se kvality týče, jedná se o jednu z nejlepších svého žánru. Toto album z roku ´75 by nemělo chybět v žádné sbírce. Jednak proto, že své tvůrce postavilo do pozice jedné z nejslavnějších kapel sedmdesátých let, jednak proto, že bylo zařazeno mezi 500 nejlepších alb dle časopisu Rolling Stone a samozřejmě taky proto, že jde o prakticky dokonalou směs různých stylů jako funku, soulu, jazzu a dalších.

Bootsy Collins – Ahh…The Name Is Bootsy, Baby!

Tento basista sice zažil největší slávu během působení v Clintonově kosmickém ansámblu, ale nikdo nemůže říct, že by jeho sólové desky byly slabší. Jistě, papá Clinton zde sehrál dosti důležitou roli producenta, ale je to právě Bootsy, kdo udává prim. Jeho v pořadí druhá deska z roku ´77 předvádí P-Funk jako vyšitý. Když už nic, tak tohle by měl znát každý – Pinocchio Theory!

Kool & The Gang – Wild And Peaceful

Kritikou považována za nejlepší desku této původně jazzové formace. Nemám jediný důvod s ní nesouhlasit. Koho neroztancuje tohle divoké elpíčko z ´73, toho neroztancuje už nic. Oproti ostatním kapelám v tomto výčtu je zde patrnější vliv jazzu, především v propracovaněj­ších, ale zase ne náročných dechových vstupech. Jungle Boogie, Hollywood Singing a Funky Stuff zná ať už v originální či vysamplované podobě každý.

Tagy: James Brown, Rick James, Michael Jackson, Stevie Wonder, Kool & The Gang, Prince, George Clinton, Bootsy Collins, Funkadelic

Rubrika: Články, 12. března 2006, Ravenak



Komentáře

23.05 - 12. března 2006

Don't U ever touch my stereo!  

super desky, ale nejde dělat desítku . k Princovi bych urcite ale asi dal Rainbow Children, k S. Wonderovi – Innervision, jinak dobry!!!


23.08 - 12. března 2006

dotaz  

už vícekrát sem tady hledal kontakt na lidi, co dělají tyhle super stránky. dá se někde zjistit?


Ady Ikona k nicku: Ady
23.28 - 12. března 2006

2 Danny  

Odkaz dole v navigaci – Kontakty ;)

http://www.metancity.com/kontakty/


08.27 - 13. března 2006

Děkuji  

děkuji, jsem naprosto neschopnej...­..děkuji!


14.08 - 13. března 2006

danny  

no na Princovi bychom se asi neshodli, u Stevieho možná i ano, ale já nevybíral jen dle kvality desky samotné.. zaměřoval jsem se i na kritéria historická či pro umělce přínosná atd)


15.40 - 14. března 2006

Ravenak  

jasne, z komercniho hlediska Rainbow Children je zanedbatelné v Princově tvorbě, ale přesto je pro mě výjimečné v přiblížení se jazzu.


19.03 - 16. března 2006

 

jak jsem to tak projel,dá se říct že souhlasím,i když nevím nakolik je Thriller možné zahrnout pod funky,ale určitý vliv tam je) yeah

PS:kupte mi triko Rick is the biggest P.I.M.P.


21.11 - 16. března 2006

Millioner  

A tak první track na thrilleru – Wanna be startin'..... je tak trochu funky ne?


14.34 - 18. března 2006

tak  

funky je i David Bowie aka Ziggy Stardust :)


Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama