Na světě není člověk, který by měl větší podíl na hip-hopu než James Brown. Mr. Dynamite, Godfather of Soul, The Hardest Working Man in Show Business, Soul Brother Number One, všechny tyto přezdívky ztělesňují muže, který si splnil svůj americký sen a zasloužil se o největší transformaci hudby v celé její historii. V žebříčku nejvíce umístěných skladeb v hitparádách ho překonal pouze Elvis Presley a jenom jeho diskografie by vydala na jednu stránku tohoto časopisu (proto se taky v této biografii objeví jen jeho nejzásadnější díla). Jeho nahrávky tvořily nedílnou součást repertoáru Kool Herca a s nástupem samplování se stal ihned „nejvykrádanějším“ mužem planety.
Cesta k hudbě
Dětství Jamese
Browna rozhodně nenasvědčovalo tomu, že se stane jednou
z největších osobnosti dvacátého století. Narodil se
v městečku Barnwell v Jižní Karolíně 3. května 1933 do
období velké hospodářské krize. Od Černého čtvrtku uplynulo
již několik let, přesto to vůbec nevypadalo, že se má situace v zemi
brzy zlepšit. Ke štěstí mu určitě nepomohl ani rozvod jeho rodičů. Rok
na to byl poslán ke své tetě do města Augusta ve státě Georgia.
Pětiletý James žil společně s ní v jejím
nevěstinci a volný čas vyplňoval lákáním kolemjdoucích do jejího
podniku. Školu opustil v sedmé třídě a první peníze si vydělával
čištěním bot, sbíráním bavlny, umýváním aut a zametáním
v obchodech. Ve volném čase se naučil hrát na bicí, kytaru a piano.
Vedle toho kradl a v 16ti letech byl odsouzen za ozbrojené přepadení
k pobytu v polepšovně. Tehdy se seznámil
s Bobbym Byrdem, který tam vystupoval
společně s jeho rodinnou kapelou. S Jamesem se
spřátelili, ve výchovném ústavu se za něj zaručili a tak z něj
mohl s podmínkou odejít. Nejdříve se chtěl uplatnit jako boxer, pak
jako nadhazovač, ale díky zranění se nakonec rozhodl nasměrovat svou
energii k hudbě.
Pokoření R&B hitparády
Začátkem padesátých let se přidal
k Byrdově gospelové kapele The Gospel
Starlighters. Tou dobou se R&B pomalu stávalo mainstreamem.
Bobby i James byli jeho velcí
fanoušci, a tak se i z jejich náboženské kapely stala světská. Oba
chtěli dělat moderní hudbu, a tak se v duchu Little
Richarda a Raye Charlese rozhodli
pro spojení R&B a gospelu s osobitostí sobě vlastní. Jejich
současný název byl tedy už zavádějící, a tak přišel čas jej změnit.
Přes jména jako The Avons a The Flames se
nakonec rozhodli pro The Flamous Flames. Po turné po
americkém jihu nahráli v roce 1955 svou první píseň Please,
Please, Please. Díky ní pak přišla smlouva s King Records. Nutno
podotknout, že to byl právě Jamesův charismatický projev,
který je tak zaujal. Nelze se potom divit, že Please, Please, Please
vydali roku 1956 jako singl pod jménem James Brown & The
Flamous Flames. Ačkoli se do pop hitparády ani nedostal, tak
v R&B hitparádě se dostal na pátou příčku a jeho prodejnost šla
do milionů. Všechny další singly u posluchačů propadly a jejich
labelu došla trpělivost. Verdikt zněl jasně; pokud se jejich další
píseň nestane hitem, vydavatelství odstoupí od smlouvy. Singl Try
Me z roku 1958 určitě předčil veškerá očekávání.
V R&B hitparádě obsadil první pozici a dokonce se dostal i do
první padesátky pop hitparády. O rok později pak také vyjde tato
skladba na jeho debutovém albu Please, Please, Please. Od
tohoto počinu první desítku R&B hitparády prakticky neopustil po
dalších dvacet let. Zato pop hitparáda teprve čekala.
Dobytí pop hitparády
Svou pozici rhythm‘n‘bluesového krále si
definitivně upevnil v roce 1963 záznamem z koncertu
Live at the Apollo, které si financoval sám, protože se
King Records obávala minimální prodejnosti. Což se nestalo a dodnes je
nejprodávanějším živým albem. Nemalého úspěchu dosáhl opět
s koncertním záznamem Pure Dynamite! Live at the Royal.
Rok 1964 znamenal pro něj první vážnější neshody, které vyvrcholily
v podepsání smlouvy se Smash Records a vydáním desek
Showtime, Out of Sight a Grits &
Soul u této společnosti.Téhož roku vnesli kapku jazzu do
Brownovy tvorby bubeník Melvin Parker a
především jeho bratr Maceo. Notnou dávkou k dnešní
definici této tvorby také přispěl trumpetista Lewis
Hamlin, trombonista Fred Weasley, kytarista
Jimmy Nolen a saxofonista Pee Wee Ellis,
kteří se k Brownovi přidali během konce šedesátých
let. Následujícího roku již naprosto přestal s Flamous
Flame (kromě Bobbyho Byrda)
spolupracovat a také konečně dosáhl vytoužené první desítky pop
hitparády dvěma skladbami. Papa‘s Got a Brand New Bag ze
stejnojmenného alba a asi jeho nejznámější I Got You (I Feel
Good). Prvně jmenovaná mu dokonce vynesla cenu Grammy. Tato doba je dnes
považována za začátek funku. Přesto má jeho další album It‘s
Man‘s, Man‘s, Man‘s World spíše soulovější povahu. Celkově
se nemůže vyrovnat předešlým deskám, zato titulní singl ano. Stejně jako
dvě předcházející pecky se stal jedničkou R&B hitparády a v pop
hitparádě dosáhl až na bronz. Zato album a především singl Cold
Sweat z roku 1967 je striktně funkový. Rok na to vychází
Brownovi jeho jedno z nejprodávanějších alb
šedesátých let I Can‘t Stand Myself (When You Touch
Me). A že těch peněz nebylo málo dokazuje seznam věcí,
které si pořídil. Tryskáč, vila, řetězec restaurací, 4 rozhlasové
stanice (před jednou z nich kdysi čistil lidem boty), tohle je jen jeho
malý výčet. V tomto roce se také rozhodl odehrát koncert pro
americké vojáky ve Vietnamu, kde tou dobou probíhala válka mezi touto a
jeho zemí. Spousta lidí jej kritizovala za tuto podporu nesmyslné války.
Jenže Jamesovi šlo o pravý opak. A dokázal to
nejen elpíčkem Say it Loud: I‘m Black and I‘m Proud
z roku 1969. Vždycky razil cestu míru, poklidných demonstrací a
protestů.A byl to po několika měsících právě on, který tento lid
uklidňoval po vraždě Martina Luthera
Kinga. Pro mnoho lidí se stal jakousi modlou, idolem, vzorem
či vůdcem. Mladé lidi varoval před drogami a odrazoval od násilí. Svým
příkladem jim ukazoval, že jedinou cestou, která jim pomůže od života
v bídě a zločinu, je vlastní úsilí, studium a píle. Poslední
událostí tohoto roku budiž Funky Drummer, což je
nejsamplovanější skladba v hip-hopové historii.
JB‘s přicházejí
Se začátkem sedmdesátých let přišla první
velká změna v Brownově kapele. Téměř celá ho díky
profesním neshodám opustila, a tak si byl Brown
s pomocí Byrda nucen obstarat novou. Tou se stala
skupina Pacemakers, ve které nejvíce zářili bratři
Bootsy (baskytara) a Catfish (kytara)
Collinsovi. Krátce na to přijal nabídku svého bývalého
šéfa stát se hlavní osobností této formace Fred Weasley
a s několika dalšími umělci (např. bubeník Jabo
Starks) debutovali téhož roku pod jménem The JB‘s se singlem
(Get Up I Feel Like Being a) Sex Machine. V červenci
1971 byla Brownova smluova prodána Polydor Records a
hned první singl Hot Pants, vydaný u této společnosti, se
stal číslem jedna v R&B hitparádě. Tento rok zakončil dalšími
dvěma vynikajícími singly Make It Funky a Soul Power a do
druhé půlky sedmdesátých let se úspěšně probojoval s hitovkami
Talking Loud And Saying Nothing, Get on the Good Foot,
I Got a Bag of My Own, Funky President (People
It's Bad), My Thang, Papa Don't Take No Mess a
The Payback. Nutno ještě podotknout, že v roce
1973 natočil soundtracky k filmům Black Caesar a Slaughter‘s Big
Rip Off, Maceo Parker se stal členem The
JB‘s a v roce 1974 vystoupil James se
svou kapelou v Zairu na zápase Muhammada Aliho
s Georgem Foremanem.
Disco střídá Browna
James, postižen verdiktem
vládní organizace IRS, jenž mu nakázala uhradit 4,5 milionů dolarů
za neplacení daní, odchodem jeho spoluhráčů ke skupině Parliament
George Clintona a především nástupem disca, sice ještě dokázal
zabodovat s albem Get Up Offa That Thing v roce
1976, ale pak se až do roku 1985 potýkal s neúspěchem. Jedinými
světlými místy této éry bylo album The Original Disco Man
(1979), na kterém se nachází singl It‘s Too Funky in Here, který
obsadil patnácté místo R&B hitparády, role ve filmu The Blues Brothers
z roku 1980 a „duet“ Unity s Afrikou
Bambaatou v roce 1984. Dá se říct, že jeho comeback
odstartovala již zmíněná filmová role, ale na výsluní, respektive do
první desítky R&B hitparády se dostal až s písní Living in
America, která se nalézá na soundtracku filmu Rocky IV a která mu
také vynesla cenu Grammy. Pak pokračoval s hity How Do You
Stop?, I‘m Real a Static v Top 10 až do
roku 1988, kdy byl odsouzen k šesti letům vězení za napadení,
nedovolené držení zbraně a drog. Na podmínku byl propuštěn po dvou a
půl letech a mezi touto dobou a vydáním jeho nového alba Love
Over-due v roce 1991 se věnoval především poskytováním
různých rozhovorů, kde varoval mládež před nebezpečím drogové
závislosti. V roce 1991 vyšla na čtyřech cédéčkách jeho
kolekce největších hitů Star Time a svým autorům vynesla
cenu Grammy. Jeho zatím poslední album z roku 1998 nese název
I‘m Back a vůbec posledním záznamem jeho kariéry je
hostovačka v písni They Don‘t Want Music od Black
Eyed Peas z tohoto roku. Přestože již dávno nepatří mezi
mainstreamové hvězdy, stále objíždí svět a svými vystoupeními
dokazuje, kdo je tady The Hardest Working Man in Show Business.
Zajímavosti:
Zatím poslední pobyt ve vězení se odehrál v roce 2004, kdy byl za napadení své ženy odsouzen ke třiceti dnům žaláře.
Tvrdí, že mu Michael Jackson okopíroval jeho Camel Walk a přejmenoval si ho na Moon Walk
V roce 1987 mu osobně požehnal papež.
V roce 2004 mu byla diagnostikována rakovina prostaty. Dnes je již úspěšně vyléčena.
Kromě hudby se věnoval také filmu. Zahrál si v několika filmech (The Tuxedo, Holy Men, When We Were Kings, Undercover Brother, The Blues Brothers, The Blues Brothers 2000 a další).
V roce 1986 byl jako jeden z prvních jmenován do Rock‘n‘rollové síně slávy.
Díky svému tanci je považován za jednoho z činitelů, kteří nejvíce ovlivnili vznik breakdanceu.
Každý rok přispívá nemalou sumou na vzdělání černých dětí.
Byl čtyřikrát ženat (Deidre Jenkins Velma Warren, Adrienne Rodriguez, jeho současná žena Tommie Rae Hynie).
Převzato z časopisu Bbarák
J. Brown forever:-), co dodat…. Pěkný článek…:)
Dokud to tam je stahujte ))
http://s55.yousendit.com/d.aspx?…
Afrika_Bambaataa_and_James_Brown-Unity-1984
zdarec
Rulezz
James Brown – RESPECT, byl jsem na jeho koncerte a ia když má svý nejlepší roky dávno za sebou, je to pořád machr!
R.I.P
R.I.P
Pokud chcete přidávat komentáře ke článkům, můsíte se nejdříve zaregistrovat a poté přihlásit (je nutné mít povoleny cookies).
Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.