METANCITY – nejen Hip hop

George Clinton & Parliament/Funkadelic

George Clinton se narodil 22. července 1941 ve městě Kannapolis v Severní Karolíně, avšak vyrůstal v newjerseyském městě Plainfield. Ve svých čtrnácti letech se živil jako holič a zasloužil se o vznik skupiny The Parliaments, jejímiž členy se stali jeho přátelé a kolegové (Clarence „Fuzzy“ Haskins, Grady Thomas, Raymond Davis, Calvin Simon) z práce.Touto dobou zažíval doo wop své nejslavnější období, a tak se nelze divit tomu, že i The Parliaments, pojmenování dle značky cigaret, byla doo wopová kapela. Inspirací jim byl převážně soubor Frankie Lymon & The Teenagers, ale zanedlouho na to si začali hledat svůj vlastní styl. Přestože své písně nahrávali od roku 1956, první větší úspěch přišel až v roce 1967, kdy jejich singl I Wanna Testify dosáhl třetí příčky v R&B hitparádě. Tento singl vyšel na labelu Revilot Records. Díky špatným vztahům odmítli s jeho vedením The Parliaments nadále spolupracovat. Jejich jméno ale vlastnila Atlantic Records, kterým byla všechna práva prodána, a tak byl George donucen v roce 1968 svůj současný ansámbl přejmenovat.

A to konkrétně na Funkadelic, což byla původně kapela doprovázející The Parliaments od roku 1964 ve složení Frankie Boyce, Richard Boyce a Langston Bootht. V roce 1966 se všichni tři nechali naverbovat do armády, na což George odpověděl přijetím Billy Bass Nelsona, Eddie Hazela, Tawl Rosse a Tiki Fulwooda. Nezměnilo se jen jméno, ale i samotný zvuk kapely. Hutný funkový groove, Sly Stone, Jimi Hendrix, Frank Zappa, psychedelie, blues a LSD, zhruba takhle se dala jejich tvorba specifikovat. Vedle vzniku této kapely založil George v polovině roku 1968 i stejnojmenný label, který ale prakticky pro sebe a své kapely nevyužije. V roce 1970 totiž podepsali Funkadelic smlouvu s detroitským labelem Westbound, na němž vydali svůj stejnojmenný debut a příštích 6 alb . Deska Funkadelic patří mezi klasiku, nalezneme na ní hitovky Mommy, What‘s a Funkadelic, I Got a Thing, You Got a Thing, Everybody‘s Got a Thing a I Bet You, která se pak také objevila na albu ABC od Jackson 5. Kromě současné sestavy Funkadelic se na jeho vzniku podílelo několik dalších umělců. Z těch nejzásadnějších jmenujme Ray Monetta z Rare Earth, Mickey Atkinse, který už tou dobou byl členem Funkadelic, a Bernie Worella, jenž se stane členem kapely v roce 1970. Bernie, klávesák a Georgova pravá ruka, působil také v kapele Talking Heads, je strýcem rappera Chino XL a v současnosti hraje s Mos Defovou kapelou Black Jack Johnson. Bernieho příchod je spojen s vydáním dalšího kousku, z jehož jména se později stala doslova kultovní hláška. O albu Free Your Mind.. And Your Ass Will Follow prohlašovali, že bylo nahráno převážně pod vlivem LSD. V neposlední řadě se musím zmínit o albu Osmium (1970), které uvádí Georgeovu staronovou kapelu Parliament. Odtržení písmene S není jedinou změnou, kterou tuto kapelu provází. Na rozdíl od Funkadelic zde nehrály hlavní roli kytary, ale dechové nástroje, které podstatně rozveselí dosavadní tvorbu a přichází řada i na taneční aspekt. Zpočátku nedosáhla nijak markantních úspěchů; za jediný se dá považovat umístění v R&B hitparádě s písní The Breakdown na třicáté pozici.

Zpátky k Funkadelic, v 1971 vyšlo další z nadčasových alb jménem Maggot Brain. Opět zde máme stejnojmennou úvodní skladbu, o níž se traduje, že George řekl Eddie Hazelovi, aby ji nahrál tak, jako by mu právě zemřela máma.Eddie hrál a jeho výkon bývá oceňován jako jedno z nejlepších kytarových sól. Vedle této pecky se zde nachází další klasiky jako You And Your Folks, Me And My Folks či Wars of Armaggedon, které v sobě skrývají poselství o jednotě a svobodě. Podobně jako James BrownGeorge zásadně ovlivnil myšlení Afroameričanů a také se zasloužil o zvýšení jejich sebedůvěry. Krátce po vydání Maggot Brain přechází k Funkadelic Bootsy a Catfish Collinsovi, bývalí členové souboru Jamese Browna The J.B.‘s, a zahájili tak počátek P-Funk éry. P-Funk má více významů. V prvé řadě je to zkratka Georgeových kapel** Parliament** a Funkadelic, které se nakonec spojí v osmdesátých letech, pak Pure-Funk či Plainfield-Funk. Další album, America Eats Its Young, se již dle názvu zabývá kritikou Spojených států. Především díky členům The J.B.‘s smrdí více funkem tak, jak jej známe a přestože má blíže k průměrnosti, uvedlo nový směr, kterým se soubor vydal. První větší změny v sestavě se objevují nedlouho po dalších lpíčkách – Cosmic Slop (1973) a Standing on the Verge of Getting It On (1974). Eddie Hazel se díky drogám dostane do vězení, Tawl příliš koketuje s LSD a speedem, což vede k jeho předávkování a následnému léčení.Billy Bass Nelson odchází díky neustálým hádkám vedených s Georgem o peníze. Deska Let‘s Take It to the Stage vyšla v roce 1975 a kritici jí přiřkli nálepku jednoho z nejlepších a nejšílenějších alb. Patrně proto, že texty nejistě balancují mezi ostrovtipem a vážnými tématy (např. kauza Watergate). Téhož roku podepsali Funkadelic smlouvu s Warner Brothers a jejich labelem Priority. Prvním počinem na tomto major labelu bylo solidní album Hardcore Jollies (1976), které však paradoxně zastínila Tales of Kidd Funkadelic, kolekce starších nahrávek v čele s Undisco Kidd, vydané Westbound Records až po odchodu samotné kapely. Na Tales Of Kidd Funkadelic navazuje Westbound vydáním výběrem největších hitů jasně pojmenovaným The Best of Early Years Vol. 1.

Těsně před největším úspěchem se vrátíme zpět k Parliament. Díky stále větším a větším úspěchům Funkadelic podepsali v roce 1974 smlouvu s labelem Casablanca, na kterém vyšla všechna další řadová alba. Ve stejném roce na něm debutovali s albem Up for the Down Stroke, jehož titulní skladba se dostane až na desátou příčku hitparády R&B. Samo o sobě kvalitní, avšak komerčně průměrné album Chocolate City vyšlo v roce 1975. Mothership Connection z roku 1976 znamenalo víc než jen další obyčejné album. Posílená dechová sekce, obsahujíce legendární členy The J.B.‘s trombonistu Fred Wesleyho a saxofonistu Maceo Parkera, známé také jako The Horny Horns, dála naplno proniknout P-Funkovému šílenství. Dokazují to skladby jako Give Up the Funk (Tear the Roof off the Sucker), P-Funk (Wants to Get Funked) či Mothership Connection (Star Child). Krom vynikající hudební složky vnesli Parliament do hry také vesmírný koncept; souboj dobra, jež zastupuje Starchild, a zla, jež reprezentuje Sir Nose D‘Void of Funk.

Nastíníme si ve zkratce, o co v tomhle kosmickém konfliktu vůbec jde. Starchild, mimozemšťan, přiletěl ve své vesmírné lodi na planetu Zemi, aby přinesl jejím obyvatelům svatý Funk, počátek a zdroj všeho. Zatímco tajně pracuje pro Dr. Funkensteina, intergalaktického šéfa vnějšího vesmíru, jenž je schopen vyléčit všechny lidské nemoci, snaží se jeho plány překonat zákeřný Sir Nose D‘Void of Funk, který se rozhodl udělat všechno proto, aby Funk zastavil, protože na něj neumí tancovat. Hlavní zbraní Sira Nose je tzv. Placebo Syndrom, který způsobuje nemoc zvanou UnFunkiness, která vnáší do lidí naprostou tupost a neschopnost tance. Cílem jeho boje je umístit veškeré lidské myšlení do své země jménem Zone of Zero Funkavity. Starchild však není bezbranný a brání se svou zbraní Bop Gun, jenž způsobuje opak Syndromu Placebo Funkentelechy. První epizoda končí porážkou Sira Nose D‘Void of Funk, který po objevení své funky duše protancuje celou noc. Sir Nose se záhy vrací a spolu s ním i jeho parťák Rumpofsteelskin. Tentokrát se k nechuti k tancování přidá navíc nechuť k plavání. Jejich oponenti jsou obyvatelé bájné Atlantidy v čele s Mr. Wigglesem. Sir Nose opět prohrává a je přinucen tancovat tzv. Aqua boogie. Na konci tohoto příběhu Sir Nose zjišťuje, že pochází z lidu hlásícího se k Funku a snaží se napravit své dosavadní chování společně se svým synem Sirem Nose Jr.

Jak již bylo napsáno, tento příběh začal na desce Mothership Connection a končí deskou Trombipulation, tedy rokem 1980. The Clones of Dr. Funkenstein (1976) skrývá v sobě hitovky Dr. Funkenstein, Gamin‘ on Ya!, I‘ve Been Watching You (Move Your Sexy Body). Funkentelechy vs. The Placebo Syndrome (1977) zase hity Bop Gun (Endangered Species), Funkentelechy a také píseň číslo jedna R&B hitparády Flash Light. Stejného roku vyšlo také spíše podprůměrné album Get Down & Boogie. Tento krok vedle ale rychle napravili vydáním živáče Live: P-Funk Earth Tour, kde se krom 15ti minutové verze Dr. Funkensteina objevuje i tématická The Landing (of The Holy Mothership). Na další řadovce Motor Booty Affair Sir Nose tancuje Aqua Boogie (A Psychoalpha­discobetabioa­quadoloop), která rovněž dosáhla prvního místa R&B hitparády. Závěrečnými dvěma alby Parliament bylo slabší Gloryhallastoopid (1979) a Trombipulation. Zejména na posledně jmenovaném se George prakticky nepodílel.

Skutečným rozloučením s těmito dvěma vynikajícími kapelami je poslední album Funkadelic z roku 1981 pojmenované The Electric Spanking of War Babies zaměřené především na kritiku Ameriky a její politiky, se kterou jim pomohl sám Sly Stone. Předcházející deska Uncle Jam Wants You zase kritizovala taneční hudbu konce sedmdesátých let. George, na obalu oblečen jako člen organizace Black Panthers, se ji snaží zachránit. Daří se mu to celkem úspěšně, poněvadž (Not Just) Knee Deep se brzy stala první písní R&B hitparády. Posledním albem Funkadelic, o kterém píšu, je zároveň jejich nejúspěšnějším. One Nation Under a Groove (1978) bývá označováno jako nejlepší album funku všech dob, stejnojmenná píseň se také držela v R&B hitparádě šest týdnů na první pozici. Celé album se nese v duchu pohody, přátelství, tancování a magické síly funku.

Osmdesátá léta znamenala konec obou kapel, především díky novému vlastníkovi Casablanca Records, díky labelu Polygram. Georgeovi se tak otevřely dveře sólisty, do nichž vstoupil v roce 1982 s lpíčkem Computer Games na labelu Capitol. Je třeba podotknout, že George zas tak sólo nebyl, protože hraje společně s několika bývalými hráči Parliament a Funkadelic. Společně si říkají George Clinton & the P-Funk All-Stars. Osmdesátá léta mohou být klidně synonymem pro syntetizátory, samplery a drum machines, které mimochodem budou tvořit nedílnou část hip-hopu. A pro George se staly všechny tyto studiové stroje více než posedlostí, taky je to na jeho albech znát. Pokud si někdo myslí, že pan Clinton už má nejlepší roky za sebou, tak se hodně plete. Hned první singl, Man‘s Best Friend/Loopzilla, se dostává na dvacáté místo a brzy na to jej následuje věhlasný Atomic Dog, který se usídlí v R&B hitparádě na místě prvním. You Shouldn't-Nuf Bit Fish (1983) a Some of My Best Jokes Are Friends (1985) se snažila napodobit předcházející album, ale moc se jim to nedaří a nejen kritici jim přiřkli značně slabé hodnocení. Naopak další deska R&B Skeletons in the Closet (1986) předčila všechna očekávání a dokonce směle útočí na Georgův nejlepší výtvor. Poslední věcí před tříletou pauzou, způsobenou nejen jistými finančními potížemi, ale také poklesem Georgovi slávy, byl záznam živých koncertů Mothership Connection z roku 1986. S hip-hopem se díky samplům vrací George zpět a na Princeově labelu Paisley Park vydává The Cinderella Theory s hosty jako Chuck D a Flavor Flav. V roce 1993 vydal druhé a zároveň poslední album na Princově labelu. Hey Man, Smell My Finger má nejlepší zvuk od Computer Games. Touto dobou už se George stal druhým nejsamplovanějším mužem planety. Prvenství stále drží James Brown. Samplují ho prakticky všichni, kdo v hip-hopu něco znamenají, např. Dr. Dre, Snoop Dogg, Pete Rock, De La Soul, 3rd Bass, Busta Rhymes, Digital Underground a tak dále. Rok 1996 znamená definitivní spojení hip-hopu a funku díky výběru Greatest Funkin‘ Hits, na kterém jsou staré šlágry P-Funku okořeněny rapem Coolia, Ice Cubea a dalších. George dokonce vydal třídílnou sérii alb Sample Some of Disc – Sample Some of D.A.T., jež obsahuje jenom samply. Dope Dogs (1995), T.A.P.O.A.F.O.M. (The Awesome Power of a Fully Operation Mothership) (1996), Testing Positive (1996) a Live & Kickin‘ (1997) byla dlouho posledními příspěvky George Clintona do světa hudby. V roce 2004 se vrátil s dalším albem 500,000 Kilowatts of P-Funk Power. I když je to jen záznam z koncertu, tak stále ukazuje, že George má pořád co říct. V kuloárech se šeptá o jeho deváté sólovce, jenž se bude jmenovat How Late Do You Have to Be Before You're Absent a její vydání se očekává někdy v tomto roce.

Je jisté, že bez George Clintona by hip-hop rozhodně nezněl tak, jak zní teď. Vůbec jeho přínos nejen do světa hudby nelze změřit. George inspiroval a určitě ještě dlouho inspirovat bude bezpočet umělců, ať už z hudebního či výtvarného světa (Jean-Michel Basquiat). Ostravu čeká obrovská show, připravte se na tři a půl hodiny plné tance, kosmu a zábavy! Free your mind… and your ass will follow!

Tagy:

Rubrika: Profily, 8. května 2005, Ravenak

Fotka ke článku George Clinton & Parliament/Funkadelic
Fotka ke článku George Clinton & Parliament/Funkadelic
Fotka ke článku George Clinton & Parliament/Funkadelic
Fotka ke článku George Clinton & Parliament/Funkadelic
Fotka ke článku George Clinton & Parliament/Funkadelic


Komentáře

Článek dosud nebyl komentován.

Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama