METANCITY – nejen Hip hop

Miles Davis - legenda jazzu / profil

Je právě tolik, kolik je, protože vaše oblíbená stanice Metancity.com uvádí další nekompletní, nekvalitní a opsanou biografii pro 5 lidí.

MilesDavi­sovi toho bylo napsáno mnoho, ostatně stejně jako o jiných nejvýraznějších osobnostech hudby 20. století. Nebyl to jen geniální trumpetista, kapelník a skladatel, ale byl také člověkem, který se naprosto proti všem zvyklostem vymanil z klasického jazzového proudu. Začínal s Dizzym Gillespiem a Charliem Parkerem hrát bebop, je považován za rozhodující osobnost cool jazzu a především se stal někým, kdo si vytvořil zcela vlastní, osobitý styl, který se stal inspirací pro následující generaci nejen jazzmanů.

26. Května 1926 se narodil v Altonu, stát Illinois, zubaři MilesDewei Davisovi Jr. a jeho ženě, učitelce hudby Cleo Picasso jazzu, Princ Temnot a Chameleon moderní hudby Miles Davis. Krátce po jeho narození se Davisovi odstěhovali do St. Louis, kde Miles studoval, seznamoval se hudbou a kde také potkal svou první ženu, se kterou se oženil již ve svých 17ti letech. Ačkoli většina slavných jazzmanů pocházela ze sociálně slabého prostředí, Milesova rodina patřila k tehdejší střední třídě, a tak mu poskytla nejen finanční podporu, ale především dobré vzdělání, na kterém jeho rodičům velmi záleželo. Již od útlého věku měl značný zájem o hudbu, čehož si rodiče brzy všimli. Milesovi koupil otec první trumpetu ke třináctým narozeninám, přestože máma prosazovala housle. Miles bral první hodiny u místního učitele Elwooda Buchanana a hrál ve školním orchestru, kde už tehdy vynikal; alespoň podle slov jeho příštího učitele Clarka Terryho. V 16ti letech si přivydělával hraním v barech a v 17ti se přidal ke skupině The Blue Devils vedené Eddiem Randlem, se kterým už nějakou dobu hrál. Výrazným mezníkem v jeho životě bylo bezesporu setkání s orchestrem Billyho Eckstina, kterému zrovna při koncertě v St. Louis chyběl trumpetista. Miles si tak mohl poprvé zahrát s legendárními umělci a hráči bebopu, s Dizzym Gillespiem a Charliem Parkerem, známého spíše pod přezdívkou Bird. Ti se pak stali Milesovou dlouhodobou inspirací, přestože vždy spíše tíhnul k pomalejším melodiím. Po vystudování střední školy se vydal se svou rodinou do New Yorku, kde od září 1944 studoval na Institute of Musical Art v New York City (později přejmenováno na Julliard School of Music). Zároveň se však učil od Charlie Parkera, u kterého nějaký čas bydlel a se kterým po nocích vystupoval. Nakonec tedy díky nedostatku času přerušil studium a rozhodl se plně věnovat své kariéře.

První písně nahrál se saxofonistou Herbiem Fieldsem, s Charliem, Dizzym, Maxem Roachem a s kapelou Bennyho Cartera. Charlie a Dizzy se díky nezájmů newyorských klubů přesunuli na západ do Kalifornie, kam je Miles po návratu do St. Louis následoval právě s posledně jmenovanou kapelou. Tam byl také požádán Charliem, zda by nenahradil Dizzyho, poněvadž ten byl neustále rozčarovaný z příliš vlažného přijetí jejich koncertů. Miles souhlasil a po nahrávání 8. března 1946 v Hollywoodu mu kritika udělila cenu New Star on Trumpet toho roku. V letech 1946–1947 koncertoval opět s Billym Eckstinem, když nahradil trumpetistu jménem Fats Navarro a v období mezi lety 1947 – 1948 založil s Charliem Parkerem kvintet. Pak společně s pianistou Johnem Lewisem, basistou Nelsonem Boydem a bubeníkem Maxem Roachem v roce 1947 nahrál jako sólista svou první věc. Tou dobou se již o Milesovi ve světě hudby mluvilo jako o skladateli a své první skladby nahrává kvintet pro label Savoy. V létě roku 1948 dal dohromady nonet, ve kterém se objevily na tehdejší jazz dost nezvyklé nástroje jako tuba nebo lesní roh. Nonet postupem času vydal pár singlů, za kterými stáli aranžéři a skladatelé John Lewis, Gerry Mulligan a Gil Evans, který se následně podílel na dalších Milesově albech (Miles Ahead, Porggy and Bess, Sketches of Spain). Přestože většina skladeb nonetu byla nahrána během 1949–1950, album vyšlo až v roce 1957 a už v té době bylo pokládáno za výjimečné, protože obsažené písně symbolizovaly začátek konce bebopu a zrození nového stylu – cool jazzu. Ten sice v sobě stále zachovává prvky bebopu, ale není tak zbrklý a tóny jsou mnohem uhlazenější a jemnější.

Koncem čtyřicátých let vystoupil Miles ve Francii na jazzovém festivalu a dostalo se mu toho nejvřelejšího přijetí. Ve svých pamětech uvedl tuto skutečnost do kontrastu se situací, kdy ho vyhazovač jednoho newyorského klubu, ve kterém ten večer hrál, slovně (s rasistickým podtextem) napadl, když zrovna stál před dveřmi onoho klubu a kouřil. Nakonec to dopadlo tak, že po výměně argumentů došlo ke rvačce a Milese odvezla policie.

Po návratu z Francie nemohl nikde nalézt práci, a tak se mu v roce 1950 stala jeho útěchou heroin. Po nějakém čase se sice opět nabídky na koncertování linou ze všech stran, ale Milesovo hraní ztrácí nápaditost a pomalu cítí, že již nastal čas si vybrat mezi hudbou a drogami. Rozhodnutí padlo na hudbu a svou čtyřletou závislost nakonec ukončil v rodném domě v St. Louis. Přestal se stýkat s okolním světem a vyjde ven, až když se své závislosti definitivně zbavil. Příštího roku, roku 1955 nahrál famózní skladbu Round Midnight a dal dohromady svůj první velký kvintet společně s Johnem Coltranem, Redem Garlandem, Paulem Chambersem a s Philly Joe Jonesem. Oficiálně se kvintet rozpadl v roce 1957, aby byl již příštího roku nahrazen sextetem, kam se krom všech hráčů bývalého kvintetu zařadil i Cannoball Adderley. Tento sextet pak v dubnu roku 1958 vydal album Milestones. Během oficiální dvouleté existence kvintetu vyšlo celkem pět alb, 4 (The New Miles Davis Quintet, Relaxin‘, Steamin‘, Cookin‘) na labelu Prestige a 1 (´Round About Midnight) na labelu Columbia Records.

Krátce po vydání desky Birth of the Cool (1957, Columbia) začala opět spolupráce s Gilem Evansem, který psal písně jakoby stvořené přímo pro Milese. Jejich první album Miles Ahead spatřilo světlo světa o rok později opět na labelu Columbia. Big bandy sice tou dobou už dávno nebyly moderní, ale s tímhle si Miles hrající na tomto počinu na křídlovku nikdy hlavu nelámal. Toto lpíčko bylo nahráno společně s dalšími 19 muzikanty. Ve stejném roce vyšla Milesovo-Evansovo podání Gershwinovy opery Porgy & Bess, ale ještě před tím se Miles vrátil opět do Francie a nahrál tam soundtrack k filmu L'Ascenseur pour l'Echafaud pojmenovaný Jazz Track, které mu vynesl i několik nominací na cenu Grammy.

Ale vraťme se zpět k Milesově sextetu. Nějaký čas před nastudováním Porgy & Bess byli Red Garland a Philly Joe Jones nahrazeni Billem Evansem a Jimmym Cobbem. S novou sestavou pak společně s Wyntonem Kellym nahráli v březnu 1959 album Kind of Blue. Velmi převratné album, které hlavně díky nové technice improvizace je považováno za nejdůležitější v jazzové historii vůbec. O rok později přichází další album Sketches of Spain a s ním přichází i cena Grammy. Začátek šedesátých let přináší mnoho změn. Miles se podruhé oženil a dal se dohromady s producentem Teo Macerem.

Přicházející období bylo spojeno s Milesovým druhým velkým kvintetem a novým stylem – free bopem. Místo Johna Coltranea přišel Wayne Shorter a kromě něho začala i spolupráce s osmnáctiletým Tonym Williamsem, Ronem Carterem a Herbiem Hancockem, která dovolí vzniknout deskám The Complete Live At The Plugged Nickel 1965, E.S.P. (1965), Miles Smiles (1966), Sorcerer a Neferiti (obě 1967). Jazz se neustále vyvíjí a především díky rozmachu elektrické kytary vzniká další nový styl jménem jazz-rock a nové nahrávání s hvězdami tohoto stylu Chickem Coreou, Davem Hollandem (oba na albu Filles De Kilimanajro), Joem Zawinulou a Johnem McLaughlinem (oba na albu In a Silent Way, které vrátilo Milese opět na přední příčky hitparád a přinesla další nominace na ceny Grammy). Tuto část Milesova života uzavřelo dvojalbum Bitches Brew (1970), za kterým stojí již zmíněný Teo Macero. Album jazzové fanoušky příliš nenadchlo, zato rockové publikum bylo nadšeno, a tak Milesovi přineslo další cenu Grammy. Navíc se na něm vyskytují i prvky bluesu a funku, které jakoby ukazovaly, kterým směrem se pan trumpetista vydá. Krom velkého množství živých alb (Pangea, Agharta, Dark Magus) mu vyšla i dvě studiová (On the Corner, Get Up With It), která však jsou mnohými kritiky zavrhována a dokonce jim přiřkli nálepku antihudba. Začátek sedmdesátých let byl pro Milese vůbec pochmurný. Sice se opět oženil, ale zároveň přišly problémy se zákonem, jeho dva synové se stali závislými na drogách, při dopravní nehodě si zlomil obě nohy a byl postižen četnými nemocemi (zápal plic, burzitida, artritida) způsobenými především alkoholem a drogami (kokain). Miles si dal pauzu od nahrávání alb a po vyhraném boji na kokainem se opět vrátil s albem The Man With the Horn (1980) a opět se vydal na turné v roce 1981. Po dalších albech (We Want Miles(cena Grammy), Star People, Decoy a You‘re Under Arrest) přešel po třiceti letech ke společnosti Warner Bros. Tam mu postupně vyšla alba Tutu a Aura, za která také získal ceny Grammy. V roce 1991 nečekaně vystoupil s orchestrem Quincy Jonese v Torontu na Montreaux Jazz Festivalu a šokoval všechny přítomné tím, že hrál písně, které mu koncem padesátých let složil Gil Evans. Šokující je na tom to, že se nikdy ke svým předešlým písním nevracel. Poslední Milesovou studiovou nahrávkou je hip-hopové album Doo-Bop (1992, cena Grammy) s producentem a rapperem Easy Mo Beem. Posledním úspěchem Milese je jeho sedmá cena Grammy za záznam z koncertu s Quincy Jonesem.

Poslední dvě ceny si již však Miles nepřevzal, zemřel totiž na zápal plic 28. záři 1991 v Santa Monice a spolu s ním odešel i jeden z největších umělců všech dob.

http://www.miles-davis.com/kindofblue.html – poslech alba Kind of Blue

Tagy: miles davis jazz cool bebop birth trumpetista kind of blue

Rubrika: Profily, 14. března 2005, Ravenak

Fotka ke článku Miles Davis - legenda jazzu / profil
Fotka ke článku Miles Davis - legenda jazzu / profil
Fotka ke článku Miles Davis - legenda jazzu / profil
Fotka ke článku Miles Davis - legenda jazzu / profil
Fotka ke článku Miles Davis - legenda jazzu / profil
Fotka ke článku Miles Davis - legenda jazzu / profil
Fotka ke článku Miles Davis - legenda jazzu / profil


Komentáře

12.15 - 25. prosince 2005

vzniká další nový styl jménem jazz-rock  

Miles Davis dal vlastně základ stylu fusion, který je směsicí jazzu s dalšími styly – rock, blues … atd. Jazz pak zase dostává jiný nádech, více posluchačů…


Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama