METANCITY – nejen Hip hop

Bobby McFerrin v Ostravě, černé srdce v černém městě / Report z koncertu

Obyčejná sobota s neobyčejným večerem. Tak by se dala začít reportáž k výjimečné události pořádané dne 8. května 2010. Pořadatelé republikově známého festivalu Colours of Ostrava přivážejí do města, které je milováno nebo nenáviděno hvězdu, která jen tak nevyhasne. Ostravu poctil svou návštěvou Bobby McFerrin. Člověk, který má své černé srdce na správném místě, ale také v hrdle a všem ukázal, že se o něj dokáže s láskou, pokorou a radostí podělit i s ostatními.

Ostravský koncert, poslední ze tří, které se konaly na území České republiky, byl pořádán pro 3500 návštěvníků a jak bylo vidět seskupení obecenstva bylo různorodé a to hlavně věkově. Snad nejmladší návštěvnicí koncertu byla holčička ve věku od pěti do sedmi let, která si i nakonec s Bobbym zanotovala chronicky známou hymnu Don't Worry Be Happy.

Je vidět, že Bobby McFerrin, původně hrál na klarinet a piáno, v dnešní době však hlavně Pan muzikant a virtuóz, svou „prací“ žije a miluje ji. Koncert měl přesně takovou skladbu, jakou Bobby chtěl. Zahřívací rozezpívání mne oproti očekávání nikterak neoslovilo, ale je to jako se strečingem při sportování. Je to nutnost, aby poté přicházely výkony. I tak bylo intro odměněno slušným aplausem. Mezery mezi písněmi byly vyplněny potleskem až do dalšího mistrova zpěvu.

Druhý song byl zcela rozdílný. Zde bylo cítit něco, co cítíte jen chvíli a jenom párkrát za život. U mě se to projevilo husí kůží po celém těle, slzami radosti v očích a srdce se utápělo v přílivu lásky a štěstí. Neočekávané a paralyzující. Po dvou sólo písních, kdy svým hlasem účinkoval pouze Bobby, se přidal i sbor, který ho doprovázel, k příležitosti vydání nového alba VOCAbuLarieS. A tak zazněl první song z tohoto alba. U běžných interpretů se čeká, že koncertní verze písně z alba bude jiná – většinou horší kvalitou zvuku a přizpůsobena koncertu, aby gradovala. Proto jsem byl zvědavý jak první song bude znít. Společně s Bobbym a sborem, byl nedílnou součástí také dirigent, který byl druhým tělem hlavní postavy večera. Bobby sedící na židli, zpívající text z notového sešitu, a pokorou řídící se každým pohybem dirigenta. Jediným slovem symbióza, pan dirigent splynul s Bobbyho duší a Bobby s tělem virtuóza. Další zázrak teprve započatého večera.

Po první písni z nového alba zpěvák přesvědčuje i o svých dirigentských kvalitách. Sbor zůstává stát, Bobby předzpívává jednotlivé pasáže skupinám hlasů, které se stále opakují. Jednoduchá melodie je měněna hlasitostí zpěvu a Bobbyho sólem. Opět něco co nahání teplo do žil a husí kůži na těle.

Zhruba v polovině avizované délky koncertu přichází na pódium první a bohužel zároveň poslední host, Dan Bárta. Již pověstně známý svým vysokým tónem hlasu usedá na židli vedle Bobbyho a začíná jamovat. Bobby chytá atmosféru Danova rozpoložení a po chvíli se přidává také on. Občas Dana paroduje, což posluchače baví a rozesmívá. Asi po deseti minutách sezení s hostem končí, což mě trochu zklame, ale přece jenom jsem dnes večer ve vítkovické ČEZ Aréně kvůli někomu jinému.

Opět se střídají písně z alba VOCAbuLarieS a čarovná improvizace. Další změna sledu událostí je způsobena výzvou, která se neodmítá. Bobby žádá dobrovolníky z publika, aby si sním zazpívali. Bobby i v jeho šedesáti letech seskakuje z pódia a k první řadě hlediště a přicházejí dobrovolníci. První mladá paní s bříškem napodobující africké pobrukování. Protože nervozita maminky byla poznat Bobby ji uklidňuje a výsledek je nakonec krásný. Druhý pán na holení byl mladík předvádějící beatbox swing-jazzového rytmu, což se Bobbymu zalíbilo a rychle se přidává. Třetí muž, také beatboxer, předvedl úctyhodný hip-hopový beat a pán večera toto uchopil s noblesou a velikým vtipem. Do mikrofonu začal vyvolávat „Put your hands in the air“ a tak roz mával většinu publika a celý sbor. Předposlední ze zpívajících návštěvníků byla již v úvodu zmíněná holčička, která pobrukovala notorickou melodii proloženou ještě notoričtěji známou větou Don't Worry Be Happy. Tím Bobby ukončil zpěv s jednotlivými diváky. Nicméně nakonec došlo i na přídavek, a to písní I Can See Clearly Now, do které si Bobby přizval další dámu z publika, s tím, že by měla umět text písně, což se nakonec úplně nepodařilo, a tak byl odzpíván alespoň refrén.

Následoval další blok Bobbyho improvizovaných skladeb střídající se se sborovým zpěvem a jako jedna z písní večera zaznívá i Ave Maria od J. S. Bacha. Pod střechou vítkovické haly panuje skvělá atmosféra a byla by škoda jí nevyužít. To Bobby také dělá a z diváků vytvoří pěvecký sbor. Bobby poskakuje po pódiu a každé místo, na kterém poskočí má svůj tón, který vychází z hlasivek diváckého sboru. Koncert graduje ale také končí. Představení pěveckého sboru je pro mne šokující. Sbor byl kompletně český a písně z nového alba podle mě zpívali perfektně. Bobby a sbor opouští pódiu a stojící diváci vyprovázejí účinkující z pódia velikým a neutichajícím aplausem. Nakonec ještě jednou přichází na pódium vážený umělec, aby se rozloučil písní.

Koncert končí po více než hodině a půl a všichni zúčastněni nemohou odejít jinak, než pozitivně naladěni a spokojeni díky emočního zážitku, na který nelze do konce života zapomenout.

Tagy: Bobby McFerrin, Colours,

Rubrika: Reporty a fotky, 25. května 2010, Jakub Larysz



Komentáře

Článek dosud nebyl komentován.

Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama