METANCITY – nejen Hip hop

Tři jména, tři desky: Koho byste v září rozhodně neměli pominout a proč

Září roku 2009 je na úžasné desky všech nálepek opravdu bohaté. Dokonce tak moc, že to člověk nestíhá ani poslouchat. V tomto článku bych se s vámi chtěl podělit o ty tři, které podle mého názoru by rozhodně vaším uším neměly utéct. Následující tři alba spojuje hned několik skutečností. Za prvé jejich autory jsou zpěváci, muži. Za druhé ani v jednom případě se nejedná o hip-hop, i když k němu většina z nich rozhodně nemá daleko. A v neposlední řadě všechny tři poslouchám a mluvím o nich momentálně natolik, že už toho lidé kolem mě jistě plné zuby. Nikomu nic neslibuju, ale tohle zkrátka muselo ven. A aby to nebylo jen o mně, samozřejmě do diskuse můžete uvést vaši aktuálně oblíbenou trojici. Těším se.

Mayer Hawthorne – A Strange Arrangement

Adeptem na číslo jedna je bezesporu všeuměl Mayer Hawthorne, který se od 9. září pyšní vynikajícím debutovým albem A Strange Arrangement. Mayer je nejen velmi talentovaný muzikant, jenž ovládá většinu nástrojů slyšitelných na jeho nahrávkách, ale především úžasný zpěvák, jehož falsetu nelze odolat. O Mayerově údělu náležitě vypovídalo jak to, že dokázal vyprodat svůj singl Just Ain’t Gonna Work Out, kdekoli se objevil, tak jeho živá vystoupení, mezi které náleží i mnou osobně navštívená zastávka Stones Throw European Tour ve vídeňském klubu B72. Tam Mayer sice odehrál jenom tři skladby, ale i to stačilo k tomu, aby o jeho zářivé budoucnosti bylo rozhodnuto. A nemýlili jsme se. Mayer se postupně objevuje na obálkách nejprestižnějších časopisů, jeho koncerty bývají zpravidla vyprodány a jeho nová deska, o té se pochopitelně mluví pouze v superlativech. Někteří ji dokonce považují za vůbec nejlepší, která v letošním roce vyšla, ale to už je vedlejší. Pravdou je, že z odkazu nadčasového soulu šedesátých let a velkého tématu lásky čerpající A Strange Arrangement neobsahuje jedinou špatnou skladbu. Vrcholem desky je jednoznačně tklivá I Wish It Would Rain, ale neméně zdařilé jsou i obě dosavadní singlovky, tak speciálně moje oblíbená hymna světlých zítřků The Ills. Koncert se v Česku bohužel neuskuteční, ale sousední země skýtají mnoho příležitostí. Určitě se tam uvidíme!

Mika – The Boy Who Knew Too Much

Do Rakouska přijede na jaře i další vybraný zástupce zářijových výlisků. Je jím anglický popový zpěvák Mika, kterého jsme podobně jako Mayera vychvalovali dříve než jakékoli domácí médium zaregistrovalo ten mezinárodní humbuk. Podstatné je, že se Mika konečně těší značné pozornosti se svou druhou deskou, kterou tajemně nazval The Boy Who Knew Too Much. Podle mého názoru patří Mikův debut k nejlepší deskám tohoto desetiletí, protože nikdo jiný neumí tolik vyvolávat emoce jako on. Life in a Cartoon Motion, to je kondenzovaná radost ze života, pozitivita ukrytá v každém tónu, a to i přesto, že do všech těch chytlavých melodií dokázal vpasovat poměrně vážná témata. Album číslo dvě je vždy oříšek za předpokladu, že první počin byl jednoduše brilantní. Má se autor držet osvědčeného receptu, anebo se má pokusit umělecky překonat sama sebe a přijít s něčím novým? Mika dokázal obstát v obou alternativách, spojil je a vytvořil zase o něco vážnější, leč stále chytlavou koláž vtíravých popěvků a přemýšlivých textů, ve kterých se rozhodl vypořádat s obdobím svého dospívání. The Boy Who Knew Too Much navazuje na debut v mnoha případech. Máme tady další Grace Kelly, RelaxBilly Brown, ale i zatím nejodvážnější výlety za obskurností, jako je například rakouská klarinetovka Toy Boy, která vás chytí, ani nebudete vědět jak. Pop Mikova formátu jinde neseženete.

Jan Delay – Wir Kinder vom Bahnhof Soul

Poslední odstavec se týká aktuální, to je v podstatě páté sólové desky Wir Kinder vom Bahnhof Soul zpěváka a producenta z Hamburgu, Jana Delaye, který bude zřejmě nejméně známým jménem v naší trojici. Delay začínal jako člen kapel La Boom a především Absolute Beginner, s níž se stal známým a uznávaným nejen po celém Německu, ale také za hranicemi této země. Ve zpěvu ho jednoznačně poznáte podle stylu à la nos, kdežto v hudebních žánrech už to tak jednoduché nebude. Jan je totiž proslulý tím, že muziku a její nálady střídá bleskurychle podle svého momentálního rozpoložení. Přesto je jeho novinka poměrně zřetelně zakotvena ve funku, i když nechybí ani výlety za reggae či hip-hopem. Wir Kinder vom Bahnhof Soul je především poctou a oslavou ikonám hudby. Jsou tu Earth, Wind & Fire, je tady Prince… je tady patrně všecho, co už jste jinde slyšeli. Někomu to možná bude připadat málo, ale i pro ty se tady přece jen něco najde. Pokud jste dočetli až sem a zaregistrovali jste, že se jedná o zpěváka z Německa, pak vás musím upozornit, že on i německy zpívá. Dříve, než vyrukujete s otřepaným klišé, že tento jazyk je takový, makový a švestkový, doporčuju si nejnovější album Jana Delaye poslechnout. Právě tady je totiž důkaz, že němčina může znít dobře, a to dokonce i v tak neněmeckém žánru, jakým funk je. Alles klar?

Tagy: Mayer Hawthorne, A Strange Arrangement, Mika, The Boy Who Knew Too Much, Jan Delay, Wir Kinder vom Bahnof Soul

Rubrika: Články, 1. října 2009, Ravenak



Komentáře

23.48 - 1. října 2009

 

Delaye neznám, Mika mě nezajímá, ale Mayer je někdo, koho prostě musím vidět live. Ta deska je Geniální (ano, s velkým G). Jak píše Raveňák, uvidíme se na koncertě ;)


10.52 - 4. října 2009

a co totok? trošku starší sice, ale furt nové)  

http://www.youtube.com/watch?…

http://www.youtube.com/watch?…

http://www.youtube.com/watch?…


Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama