METANCITY – nejen Hip hop

Maceo Parker jako to nejlepší na konec, Colours of Ostrava si nemohly lepšího vybrat

Letošní ročník Colours of Ostrava si rozhodně na nezájem z řad posluchačů výborné muziky nemohl stěžovat. Zatímco v pátek kraloval britský mladík v úzké kravatě a košili, sobota jednoznačně patřila Jarku Nohavicovi, jehož více než hodinový koncert na hlavní stagi bude léta považovat nemalá část obecenstva za to nejlepší z Colours 2009, nicméně ani po nich nastoupivší Seun Kuti a Stereo MC’s se určitě nemusejí za svůj výkon stydět. Zvláštní pozornosti se dočkali především posledně jmenovaní, kteří dorazili ve své klasické čtyřčlenné sestavě, aby rozpohybovali všechny tance chtivé nadšence, přičemž hned ze začátku nasadili nejtěžší kalibr v podobě hitu Connected. Neděle zase lákala dvěma zahraničními jmény, a sice vynikajícím a zábavným koncertem Davida Byrnea a především pak vystoupením nejpřednějšího světového funkového saxofonisty, Maceo Parkera.

Jméno Maceo Parker bylo vůbec první, o kterém se návštěvníci posledních Kolorsů mohli dozvědět. Tento dvorní saxofonista Jamese Browna, George Clintona, Prince, ale i řady dalších velevýznamných muzikantů přijel do Ostravy se svou osvědčenou kapelou, v níž nechybějí zkušenosti ani chuť neustále odpalovat další a další funkovou nálož. České publikum má k Maceovi takřka osobní vztah. Ne že by si s ním podávali ruku a vzájemně si kupovali pivo (i když i takoví jsou), ale ta jistá výjimečnost je zkrátka přítomna. Byl to právě on, kdo nás po roce 1989 začal s touto vynikající muzikou seznamovat a kdo zde odehrál víc koncertů než osobnosti jeho formátu dohromady. Lhal bych, kdybych tvrdil, že se na Maceovi a jeho (what about the) Men čas nepodepsal. I když jim to stále hraje výborně, přibývající léta jsou znát, a to nejen z hlediska jejich vzhledu. Omluvte mě za mou případnou schovívavost, ale navzdory všemu si troufám tvrdit, že tyto Colours si lepšího finalistu vybrat nemholi.

Mikrofonu se prvně chopila známá Maceova manažerka, jež za znění písně Funky Fiesta postupně uvedla některé z členů kapely, až konečně došlo i na Macea v kšiltovce, jenž byl přivítán opravdu bouřlivým potleskem. Atmosféra byla vynikající. Coloursovské publikum opět potvrdilo, že patří k jedněm z nejvnímavějších v naší zemi. Při skladbě Make It Funky se sice výrazněji nerozezpívalo, ale svou reputaci potvrdilo, když zůstávalo v pozoru i během všech těch asi desetiminutových kompozic, v nichž Maceo a jeho muži kombinovali množství skladeb, jejich jednotlivých fragmentů, melodií a popěvků, a pracovali se svým projevem tak, jak se to dnes již moc nevidí. Totiž, Maceo Parker Band perfektně zvládá přecházet z hlučnějších, agresivnějších pasáží až na samotnou hranici ticha, přičemž v těchto změnách se uvolňuje tolik energie, jakou byste nedostali ani ze stáda slonů.

Na Elephant’s Foot bohužel nedošlo, ale i tak si posluchači mohli užívat bezpočet hitů, mezi nimiž se nacházely jak skladby samotného Macea, tak jeho idolů. Ze začátku došlo i v rámci úžasného sóla basisty Skeeta na vzpomínku z jeho angažmá u Parliament, a sice na Make My Funk the P-Funk, a samozřejmě na obligátní poctu RayCharlesovi v případě zpěvu písně Georgia on My Mind ve stylových brýlích a ještě se stylovějšími pohyby. Nicméně nejvíce prostoru bylo věnováno skladbám spojeným s Jamesem Brownem. Především hovoříme o úryvcích z Papa’s Got a Brand New Bag, Doing It to the Death, Pass the Peas a Soul Power. Ze svého repertoáru zase Maceo vytáhl takové klenoty jako Got to Getcha ze svého sólového debutu Doing Their Own Thing a dvou největších pecek z alba School’s In, čili What You Know About Funk? a To Be Or Not to Be.

V rámci naposledy uvedené jsme pak byli svědky asi nejpovedenějšího Maceova sóla, při kterém jej doprovázela pouze bicí, načež se neméně zdatně předvedl Bruno Speight a nechyběla ani manažerčina recitace Hamleta. O schopnostech ostatních muzikantů rovněž netřeba pochybovat. Excelovali všichni, nicméně asi největšího aplausu se dočkal trombonista Dennis Rollins, jenž nikoho nenechal na pochybách, že patří k nejlepším hráčům v celé Británii. Jediným šrámem na celkovém obrazu vystoupení pak byl rap Coreyho Parkera, který kvůli špatnému ozvučení naneštěstí úplně nevyzněl. Sám Maceo se pak při zpěvu šetřil více, než u něj bývá obvyklé, ale jakmile se dostal k saxofonu, potažmo k příčné flétně, byl to zase ten Učitel, jemuž se vyplatí naslouchat. Osobně jsem si to užíval do sytosti. Kdo ví, zda Maceo nakonec nedodrží slovo, a toto nebude opravdu jeho poslední turné. Každopádně, pořadatelé Colours se opět postarali o vynikající závěr.

Tagy: Maceo Parker, Colours of Ostrava

Rubrika: Reporty a fotky, 15. července 2009, Ravenak



Komentáře

12.15 - 17. července 2009

Make it funky  

A samozřejmě klobouk dolů před pořadately. Aby každý koncert začal na minutu přesně… uau, smekám :)


15.52 - 17. července 2009

Rave?  

Hrál Maceo taky „I feel good“? od Browna? Mám doma cédo se záznamem z nějakýho koncertu a mě to bavilo víc jak od Jamese, hehe :))


05.00 - 18. července 2009

Kenny  

Nehrál. Myslím, že to už nehraje několik let, ale jistý si nejsem. :)


Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama