METANCITY – nejen Hip hop

Colours of Ostrava letos poosmé a opět výborně, nejvíce zazářil Jamie Cullum

Rekordních pětadvacet tisíc lidí navštívilo letos v pořadí již osmý ročník zřejmě nejzajímavějšího českého festivalu Colours of Ostrava. Tato multižánrová událost trvala celé čtyři dny a uskutečnila se, jak už je poslední roky zvykem, na ostravské Černé louce a na nádvoří Slezskoostravského hradu. Vystoupily stovky kapel, zpěváků, zpěvaček, rapperů i recitátorů, nechyběla divadla ani taneční workshopy a samozřejmě návštěvníci mohli využít i doprovodný program v podobě různých akcí v Ostravě a okolí. Jako vždy se Kolorsy mohly pyšnit vynikajícím publikem. Jedná se totiž o festival, na který míří převážná většina kvůli atmosféře, a nikoli prvotně za velkými hvězdami. Nicméně i ty byly samozřejmě k mání. Přesvědčit jsme se o obojím mohli hned v pátek 10. července, kdy na hlavním pódiu vystoupil britský jazzový bouřlivák Jamie Cullum.

Cullum dostál své pověsti vynikajícího performera. Jeho vystoupení lze označit mnoha přívlastky, ale jeden rozhodně vyčnívá. Jamie dokáže přivést své publikum do varu. Na scéně dělá show v tom nejpravějším slova smyslu, a zvládá to s naprostým přehledem, uvolněním a glazurou. Zároveň však ale nelze říci, že by se předváděl na úkor skutečně hudebního zážitku. Ať už se vám to poskakování po klavíru líbí, nebo ne, musíte uznat, že Cullum jednoduše svůj nástroj ovládá na jedničku, výborně zpívá a ještě k tomu má talent na výběr svého repertoáru. Je nápaditý, dokáže kombinovat staré s novým, a to nové ještě přetvořit k obrazu svému, aby v tom nebyl guláš, ale aby to všechno pěkně štymovalo, jak má. Fanoušci tohle všechno vědí a dávali to najevo už před samotným koncertem. Lidé, kteří Jamieho neznali, však nezůstávali o moc pozadu a hned přispěli svou troškou do mlýna s názvem „Největší vrchol Colours of Ostrava“.

Cullum se na pódiu zjevil přesně o tři čtvrtě na deset, tedy v době plánovaného startu, za jehož dodržování napříč celým festivalem si pořadatelé Colours zaslouží maximální úctu. Ale zpátky k Jamiemu. Hned po první skladbě, již byla hitovka Get Your Way ze stále aktuálního alba Catching Tales, čerpající hudebně z mé oblíbené Get Out of My Life Woman Joe Williamse, mohl nejeden nabýt zdání, že slavný „Sinatra v teniskách“ předvedl vše, co s jeho osobou bývá spojováno. Mlátil do klavíru, strhujícně zpíval a beatboxoval, lokal plzeň a k tomu všemu se ještě stíhal vydávat na party toulky po pódiu, z čehož měly radost nejen pištějící fanynky. Opak se však stal pravdou a Jamieho koncert příjemně gradoval, až do samotného finále, které naznačilo, že jeho další deska patrně nebude na různé coververze skromná.

Na Colours jsme si mohli užít High & Dry od Radiohead, Don’t Stop the Music Rihanny, Hedrixovu Wind Cries Mary a muzikálový standard Singing in the Rain, neboli polovinu závěrečného přídavku, jehož druhá část byla zase pocta Rihanně, respektive jejím textařům, protože to jsou právě slova, která v jiném hudebním provedení dělají z Umbrella docela povedenou píseň. Asi největšího ohlasu se však dočkala reminiscence na Michaela Jacksona, a sice skladba Thriller, již si zazpíval za doprovodu svého bubnování o nejroztodivnější části klavírního křídla, kam ho doprovázel schopný kameraman, bez něhož by to zkrátka nebylo ono. Posluchači se přirozeně mohli těšit i z Jamieho vlastní tvorby. Velmi dobrých ohlasů se dostalo jak Twentysomething, Photograph a London Skies, tak These Are the Days, Mind Trick a prvnímu singlu z na listopad připravované nové desky The Pursuit – I’m All Over It Now.

Pravda, celkem třináct skladeb není nejvíc, ale Jamie s kapelou to výborně kompenzovali jak společnými jamy, tak jednotlivými sóly. Cullum samozřejmě vládnul především křídlu, ale odskočil – a to doslova, protože po pódiu se často proháněl, plazil a vykonával další pohyby, které lze považovat za cokoli, jen ne normální – si i za Rhodesy, kytaru a dokonce i klávesovou foukací harmoniku, se kterou nás zavedl kamsi na americký jih. Zkrátka, bylo na co se dívat, co poslouchat a co prožívat. Na Gran Torino nedošlo. Nuda zde nicméně neměla šanci, a tak to má na akcích tohoto typu být. Pokud dobře počítám, letos to je již třetí koncert, který bych z těch stovek a stovek vystoupení zařadil do nejsilnější desítky. Nerad bych dělal ukvapené závěry, ale vzhledem k tomu, že o Jamiem nemůžu mluvit jinak než v superlativech, je tato volba jasná. Více takových koncertů na Colours. Tohle publikum si to zaslouží!

Tagy: Jamie Cullum, Colours of Ostrava

Rubrika: Reporty a fotky, 14. července 2009, Ravenak



Komentáře

08.42 - 16. července 2009

já jsem jarka Nohavicu  

vyměnil za čekání v pohodlí tentu na koncik N.O.H.A a stálo to zato..luuxus, jeden z nejlepších momentů. další byly: tak taky Cullun a Asian dub F. spíž tím že je to moje srdcovka. Tyto Kolorsy mi připadaly dost poslechové, chybelo mi vic tancovacich kapel, u kterých se lepe odolava zime a unave :-).Pristi rok chci beastie boys!!! :-)))ale CoO 2009 byl fklidexu!


11.48 - 16. července 2009

To ja si  

velice necekane uzil kapelku DVA..silenost:)a pak show NIGHTWORKU


12.12 - 17. července 2009

 

Jamie byl pro mě absolutní jedničkou. Tohle by měl vidět každý, jakmile bude někde poblíž, jdu znova)


10.48 - 18. července 2009

Thriller, Thriller Night  

bylo to fantastické uctění Krále. Jamie je Prince a Prince je génius :-)


Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama