METANCITY – nejen Hip hop

Lenny Kravitz déšť sice nezažehnal, koncert byl přesto úžasný a publikum nadšené

V pátek 19. června pršelo už od rána a pršet nepřestalo ani po zbytek dne. Byl to asi nejdeštivější den v Brně, co si za poslední roky pamatuju. Za jiných okolností by nebylo třeba se nijak přehnaně vzrušovat, ale když toho večera měl na místním Velodromu vystoupit jeden z největších úkazů populární hudby za posledních dvacet let, člověka přece jen začaly přepadat mírné obavy. Naštěstí pro všechny, americký zpěvák, multiinstrumen­talista a v prvé řadě hitmaker Lenny Kravitz patří v Česku zřejmě k nejoblíbenějším postavám soudobé hudební scény, a tak se na místě koncertu sešlo navzdory nepřejícímu počasí asi deset tisíc nadšenců a odvážlivců, kteří se rozhodli poddat „nadvládě lásky“. Co na tom, že se svým posledním albem It Is Time for a Love Revolution a značně podobným set-listem se sem Lenny podíval už před rokem. Dvacetileté výročí vydání první desky oslavíte jen jednou.

Zahájení jediné české zastávky Let Love Tour 20(09) bylo naplánováno na sedmou hodinu večerní. Zdánlivě nekonečná fronta si nakonec vyžádala necelou hodinu čekání, hodně trpělivosti a ostražitosti před nekontrolovanými deštníky, které byly u vstupu jen nerady odkládány. Ti duchapřítomnější z nás se vybavili pláštěnkou, ostatním nezbývalo než se krčit za cyklistickou dráhou. Pravdou je, že pod pódiem bylo těsno tak jako tak, a když Lenny konečně asi deset minut po osmé dorazil na stage, pohodlnost či opatrnost šla stranou a zbývající část venkovních prostorů byla zcela zaplněna. Možná to bude znít neuvěřitelně, ale onen neustávající déšť se nakonec ukázal jako největší síla celého večera. Lidé si koncert užívali naplno, tleskali a místy dokonce i zpívali, a to nejen v případě, kdy k tomu byli vyzváni. Jinými slovy, atmosféra byla vynikající, a nepokazilo ji ani nedotažené technické záležitosti: poněkud potemnělé nasvícení stage, chybějící projekce a nepříliš zvládnuté ozvučení .

Lenny se tematicky uvedl energickou kytarovou vypalovačkou Freedom Train z inkriminovaného debutu Let Love Rule, po které následoval neméně našlapaný druhý singl z aktuální desky Bring It On, aby je následně doplnila pohodová hitovka It Ain’t Over ‘Til It’s Over, při které déšť a samozřejmě všechny ostatní nepříjemnosti jako by přestaly existovat a namísto něj se Velodromem rozléval klid, mír a láska, což my, cyničtí Češi, sice zpravidla neumíme tolik ocenit, nicméně tentokrát se snad jednalo o výjimku. Pokračovalo se opět zostra v podobě Where Are We Runnin‘? z kontroverzního alba Baptism, se kterým jeho autor tak vyvedl z rovnováhy pražské publikum v roce 2004. Brněnské vystoupení však nebylo věnováno žádnému konkrétnímu počinu, ale naopak slibovalo průřez celou Lennyho kariérou. Ta zahrnuje desítky zdařilých hitů, vybírat proto bylo opravdu z čeho. Kravitz však šáhl pouze po těch nejosvědčenějších; ty různě upravoval, prodlužoval a obohacoval perfektními sóly, přičemž prostor v tomto smyslu dostali i ostatní členové kapely. Zejména je nutné zmínit jako vždy vynikající výkon kytaristy Craiga Rosse a saxofonistu/per­kusistu, jehož jméno si netroufám hádat a jenž výborně společně se zbytkem bandu obstaral závěrečnou funkovou část Where Are We Runnin‘? a nejen tu.

To, že je Lenny muž mnoha hudebních tváří, je obecně známá věc. Málokdo ale ví, že právě za tuto skutečnost byl po vydání Let Love Rule kritizován. Kravitz skutečně ve své tvorbě snoubí množství žánrů, od hard rocku přes funk a soul až po reggae či baladický pop, ale už dávno dokázal, že má svůj vlastní, osobitý styl, což v Brně jen potvrdil. Lenny je především výborný muzikant, který umí napsat výborné skladby a pak je také naživo předvést. Jeho cit pro gradaci se plně projevil zvláště poté, co předvedl silnou trojku I Belong to You, Believe a Dancin‘ ‘Til Dawn, jež dostala velmi hutný taneční groove a refrén z Another Brick in the Wall, usedl za klavírní křídlo a Brnu zahrál a zapěl I’ll Be Waiting, kterou považuju jak za jednu z jeho nejlepších písní vůbec, tak za jednoznačný vrchol celého koncertu. Always on the Run, American Woman a Fly Away, neboli skladby s asi největším ohlasem publika, přišly vzápětí, a bylo tedy zřejmé, že se blížíme do velkého finále.

Dlouze vytleskávaný přídavek nakonec obnášel symbolickou Let Love Rule, při níž se sice Lennymu nepodařilo publikum výrazněji rozezpívat, ale i tak náš protagonista vypadal spokojeně. Což jistě platilo i pro všechny zúčastněné, když na úplný závěr zazněla očekávaná Are You Gonna Go My Way?. Koncert Lennyho Kravitze by měl být hodnocen v superlativech; co se týče nesmírně těžce dosažitelné kombinace mezi muzikantstvím a zábavou, právě zde jsme byli svědky tohoto bravurního spojení, při kterém si na to své přišel opravdu každý, fajnšmekry nevyjímaje. Publikum bylo jednoduše skvělé. Vidět před sebou tisíce rukou, které se hýbají do rytmu sem a tam s takovým nadšením, to může vynahradit i nepříliš dobře viditelného Lennyho na hlavní stagi. A jen opravdu vynikající atmosféra dělá z koncertu ten nejlepší hudební zážitek.

Tagy: Lenny Kravitz, Brno Velodrom, LLR Tour 20(09), Craig Ross, Fly Away, Are You Gonna Go My Way, I'll Be Waiting

Rubrika: Reporty a fotky, 21. června 2009, Ravenak



Komentáře

12.38 - 22. června 2009

Viva  

Na Lennym jsem byl v roce 2004 a musím říct, že mě tenkrát dost zklamal. Druhou šanci jsem mu dal loni a byl naprosto perfektní. Právě proto, že se jednalo o stejné turné i teď v Brně, chtěl jsem si to zopakovat. Pořád jsem uvažoval, zda mám jet nebo ne. Extrémní déšť mě nechal doma, takže závidím, ale Lenny není hvězda jednoho hitu, takže se určitě ještě vrátí. Příště určite na shledanou.


Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama