METANCITY – nejen Hip hop

Matěj Benko Quintet a Tariška - Štveráček Saxophone Summit vyprodali Metro / Report

Letošní, v pořadí již osmý ročník mezinárodního festivalu s názvem JazzFestBrno se rozrostl na neuvěřitelných jedenáct dní, v jejichž rámci vystoupila a dále ještě vystoupí celá řada vynikajících muzikantů z více než deseti zemí světa. Bohužel čas je proti nám, takže vám magazín Metancity přinese pouhé dvě reportáže. Ta první se týká koncertů v Metro Music Baru ve středu 22. dubna, kterých se zhostil Matěj Benko Quintet a Tariška – Štveráček Saxophone Summit, jenž sliboval brněnskému publiku předvést slibného amerického trumpetistu Ryana Carniaux. Ta druhá zase poreferuje o vystoupení legendárního bubeníka Lennyho Whitea v Semilassu v pondělí 27. dubna, které jasně prokázalo, že je fusion záležitostí nadčasovou a ze všeho nejvíce pak jak zábavnou, tak muzikantsky zajímavou. O tom ale až později, nejprve si připomeňme, jak to vypadalo v Metru.

Krátce po osmé hodině se možná až přespříliš jazzových nadšenců otočilo ve dveřích a vydalo se strávit načatý večer nějakým jiným způsobem, ve kterém bohužel nefigurovalo jméno Radovana Tarišky, který evidentně již v Česko-Slovensku proslul natolik, že je schopen vyprodávat kluby i sály. Ostatně Brněnský jazzový festival si rozhodně na nezájem stěžovat nemůže, protože nejen na obou námi navštívených akcích bylo takřka vyprodáno. V Metru to platilo bezvýhradně, což se bohužel podepsalo i na zážitku z celého večera. Kvinteto nadaného klavíristy a výborného skladatele Matěje Benka začalo tak, jak se na narvaný klub patří. Latino vlivy jsou prakticky zárukou pozornosti u většiny posluchačů a Hloucalův ostrý a intenzivní projev sršící energií přesně odpovídal náladě v klubu. Zbývající repertoár, který sestával výhradně z debutového počinu kvintentu Time Against Us, už ale příliš neladil do bujarého veselí, které provázelo středeční Metro. Člověk si jen stěží užije emotivní hru Matěje Benka a jeho spoluhráčů, jakmile je zastíněna rozhovory o nejrůznějších životních peripetiích dorazivších (ne)posluchačů. Z úžasného uměleckého zážitku tak příliš nezbylo.

Naproti tomu Tariškův Summit se Štveráčkem vykazoval zcela odlišný průběh. Tariška na pódiu je fenomén. Svým elegantním oblekem a vystupováním očaruje nejen přítomné slečny a dámy. Bez ohledu na to, jak hraje a co hraje, člověk, který vidí jeho expresivní bouřlivý projev, si užívá už jen jeho samotnou přítomnost. Vystoupení tohoto uskupení bylo o poznání náročnější než v případě předchozího tělesa. Všichni tři dechaři dráždili svou pronikavou a strhující hrou osazenstvo klubu a nejednou uhranuli i přítomné rušivé elementy. První dvě skladby se nesly v režii Ryana, jenž potvrdily především jeho reputaci nápaditého instrumentalisty, následující skladbu koncertu pak tvořily kompozice členů souboru, včetně závěrečného opusu Tarišky. Jejich podoba dovolovala předvést svůj um jak jednotlivým sólistům, tak rytmické sekci, která zpravidla zůstávala sama na pódiu, aby zaujala svou bezchybnou a opojnou komunikací, a jako taková částečně sloužila jako perfektní upoutávka na čtvrteční koncert trumpetisty Alexandera Sipiagina, jehož doprovodí trio složené právě z Ondreje Krajňáka, Tomáše Baroše a Mariána Ševčíka.

Poslední tečkou za celým večerem bylo vystoupení Dua Elements, tedy Tarišky a Krajňáka, při němž se snad poprvé rozhostilo absolutní ticho ze strany návštěvníků. Oba koncerty potvrdily, že jazzovým lákadlem nemusejí být výhradně muzikanti ze zahraničí a že obecně jazz není zas tak okrajovou záležitostí, jak se nám česká masmédia snaží vnutit. Jak Kvinteto Matěje Benka, tak Saxofonový summit Tariškovy altky a Štveráčkova tenoru s třešničkou v podobě Carniauxovy trubky se prezentovaly jak instrumentální zručností, tak zejména vynikající souhrou a citem pro strukturu daných kompozic. U Benka oceňme, že se nenechal rozházet částečným, nicméně hlasitým nezájmem některých skupinek publika a své role se zhostil s nadhledem. Ke koncertu Tariškova souboru snad není potřeba nic dodávat. Vzhledem ke středeční zkušenosti bych se ani nedivil, kdybychom se na příštím ročníku brněnského JazzFestu dočkali přenesení těchto formací do širšího a více odpovídajícího prostoru. Důvody pro to jsou zřejmé.

www.jazzfestbrno.cz
foto

Tagy: Tariška Štveráček Saxophone Summit, Matěj Benko Quintet, Metro Music Bar, Jazzfestbrno

Rubrika: Reporty a fotky, 29. dubna 2009, Ravenak



Komentáře

Článek dosud nebyl komentován.

Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama