METANCITY – nejen Hip hop

Afrodisiak: Velká vydavatelství zatím vyčkávají, malá o nás moc neví. / Rozhovor

Hudební tvorba v českých zemích se vždy vyznačovala prolínáním různých stylů a vlivů. Posledním důkazem je výborná pražská kapela Afrodisiak, kterou tvoří rapující, toastující a zpívající MC Turner, bubnující Daddy Mike, basující OnDrax, zatímco na místě kytaristy se střídá více osob. Sestava se okamžitě nezdá ničím výjimečná, ale jakmile byste je viděli a hlavně slyšeli naživo, určitě byste byli překvapeni. Já dodám, že mile.

Tvorba Afrodisiak vychází z reggae a dancehallu, přičemž díky různorodosti jejích členů čerpá i z dalších motivů: např. ska, blues anebo hip-hop. Dohromady si tuhle legraci pojmenovali sami jako Praggamuffin. Já musím říct, že to zní opravdu skvěle.

Ačkoli kapela vznikla v roce 2006 a poměrně často koncertuje, na svůj debut stále čeká a její fanoušci s ní. Co mu brání v cestě, jak Daddy Mike vzpomíná na svou působnost u historicky jedné z mála živě hrajících českých kapel Forbidden Fruit, jak se Afrodisiak, poněkud na první pohled nesourodá formace, dala vlastně dohromady a co dělají mimo ni, to všechno se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Zdravím Afrodisiak. Pevně doufám, že jste si za novoroční předsevzetí zadali konečně vydání debutové desky. Proč se tomu tak doposud nestalo? Čekáte na správnou chvíli?

Novoroční předsevzetí nefungují a myslím, že moc nevěříme na tydle a podobné věci. Debutová deska zatím vydána nebyla, protože ta velká vydavatelství zatím vyčkávají, co s námi bude, a ta malá o nás zřejmě zatím moc neví. Každopádně zatím se nenašel takový investor, který by do projektu Afrodisiak chtěl víc investovat, kromě nás samotných. :-)

No, věřím, že si nebudete brát příklad z Henryho D, kterého jistě dobře zná váš bubeník. V této souvislosti nemůžu Daddy Mikeovi nepoložit otázky týkající se Forbidden Fruit. Jaké má na tuto dobu vzpomínky? jaké to bylo hrát naživo hip-hop v letech, kde tu všehovšudy nic nebylo?

:-) Henry D. byl pro mě od sedmnácti let (1995) svým způsobem vzorem. Tehdy mu bylo dvacet devět. Vzpomínky jsou dnes již spíše pozitivní. Měli jsme určité problémy v závěru mojeho angažmá (a ostatních kamarádů). Ale je to pryč a ta doba byla fajn, byli jsme kluci. :-) Vzpomínám na koncert ještě s Mass Craft, to byla kapela, která běžela souběžně s Forbidden Fruit, hrála hardcore-rap a říkalo se jí český Body Count, v roce 1997 v tehdejším klubu Belmondo na Vltavský (dnes budova ORCO), kde jsme hráli spolu s Coltcha, United Heads, P.S.H. a dalšíma partama. Z dnešního pohledu totální old-school. Orion tam komentoval naše vystoupení, že to je snad nějaká „Metalica“ :-) Byl to kámoš, hlavně Henryho teda. Mám spoustu perferktních vzpomínek na tu dobu. Nebyl internet a lidi fakt chodili na koncerty podle plakátů, co visely po městě.

Jak a jestli vůbec jste s kapelou vnímali tehdejší prostředí, kdy proti sobě stáli Vypálené pražské štýlo a Syndrom Snopp. Dotýkalo se to i vás nějak?

To první si neuvědomuju co je a se Syndrom Snopp jsme jednou hráli v Rock Cafe. Vím, že to byl jeden bývalý člen Chaozzu (mimochodem s Fugazem jsme dobří kamarádi a hrál jsem s ním v letech 2001–2002 v jednom hud. projektu) a pak dnešní frontman Gipsy Cz. Musím říct, že tehdy mu bylo snad čtrnáct, nevím. A lidi z něj měli dost srandu, dělal šílenýho drsňáka z ulice. Myslím, že si říkal Pes nebo něco takovýho. Dneska je to úplně jiný člověk pochopitelně.

Přiznám se, že jsem od FF nikdy nic pořádně neslyšel. Existují nějaké nahrávky?

Kapela vydala myslím dvě skladby na hiphopový kompilaci Real Acid Juice něco. Jde to vygooglovat na webu. Acid Juice Promotion byla company Loizy Kaliáše (ten nevím, co dnes dělá, znal jsem ho nějak přes Radost, kde jsem brigádničil) a Cyrila Hořánka (ten dělá dneska management docela významným kapelám a taky manažera v Paláci Akropolis). Cyril byl manažel Forbidden Fruit. Nutno podotknout, že já do FF přišel až v roce 1998 z Mass Craft, kdy se obměnila sestava. Místo Míši Holubové začala zpívat Bára Vaculíková (dnes Yellow Sisters) a ještě jedna slečna, Lady K. Tehdy jsme kapele začali říkat, teda Henry, FFC – Forbidden Fruit Clan. :-)))

Ale zpátky k Afrodisiak a vaší chystané desce. Můžete o ní prozradit, jak se věci mají?

V podstatě je k mání CD, který distribujeme na koncertech, je tam cca dvanáct studiových nahrávek a nějaký live pecky. Pár live písniček by teď mělo přibýt a taky se chystáme znovu do studia. Ale regulérní CD od vydavatele to není. Je to trochu underground. Začínáme si stejně myslet, že bychom se bez vydavatelsvtí obešli. Na webu ke stažení zdarma a to CD na koncertech asi bude i v dohledné době jedinou možností, pokud nějaký malý label nebude mít zájem nám něco vydat. V ty velký nevěřím, navíc jejich podmínky nebudou kdoví jaký.

I když jsem se snažil, nenašel jsem nic, co by se věnovalo vašim začátkům. Nemůžete se pak zlobit, když se optám: Jak jste se vlastně seznámili a dali dohromady?

To je dobrý dotaz. Daddy Mike se potkal s Turner na jeho vystoupení s RoccaFlex v Crossu někdy v lednu 2006 a dali se do řeči. Tehdy jsem (DM) hrál v kapele Wag Pack, kde zpíval MC Mad Reefah (Dubwise Gangsters) a moc to nefungovalo. Takže jsem hledal změnu a s Turnerem jsme si vysloveně hudebně padli do oka. Musím říct, že na první zkoušce aniž bysme si cokoliv domluvili, jsme věděli přesně, kdy chceme v nějakým motivu hrát roots reggae beat a kdy přejít do dancehall. To mě přesvědčilo (a asi i jeho), že by to mohlo fungovat. Zkoušel jsem ho infiltrovat do Wag Pack, ale narážel jsem na nechuť a předsudky ostatních kolegů. Tak jsme se trhli a v mojí malý zkušebně na Vinohradech začli cvičit sami dva. Asi půl roku. Turn tehdy používal hodně loop pedal, takže to bylo bohatší o další linky, který předehrával před samotným live přednesem, nebo jak to popsat.

Nicméně stejně nám časem došlo, že potřebuje další nástroj, basu. Dali jsme si inzerát na Jungamaňáku v hudebninách. A hrozná náhoda, OnDrax, který se dušuje, že tam byl jen párkrát v životě, si ho tam zrovna přečetl. Tak začlo trio MC Turner, OnDrax a Daddy Mike. Ještě bych chtěl dodat, že s Turner v samotném začátku, kdy jsme se poznali bydlel v Praze jeho brácha Miller, který s námi dnes občsně vystupuje. Jinak žije ve Švýcarsku, ale jezdí služebně do Prahy a dá se to i docela zkloubit, že jede, když máme mít koncert. Nicméně měli jsme od počátku relativně plochý a jednoduchý zvuk. První demo bylo dokonce jen s akustickou kytarou. Někomu se to naopak velice líbilo, jako nevšední acoustic ragga. :-) Chtěli jsme to obohatit a tak s námi začali příležitostně vystupovat další kytaristi Daniken, nebo Steve, nebo Hakan z UK.

Daniken byl první a nakonec jsme u něj skončili. Zavolali jsme jim, jak měl kdo z nich čas. :-) Ale nejvýraznější byl asi Hakan, i když to byl metalista, co si budem povídal (na třetím demu v Coming Down je to dobře slyšet), ale nám to připadalo nevšední. Jinak byl dost univerzální. Ale odstěhoval se v dubnu 2008 do Irska a tak hrál víc Steve. Nicméně taky nemohl furt tak hrál zase Daniken. Nakonec jsem volali nejvíc jemu. Byl pro kapelu ze všech nepřizpůsobivější a asi nejvíc seděl do reggae. I když Steve je fakt exceletní kytariska a udělá velkou kariéru.

Podíváme-li se na složení vaší kapely – a nemyslím tím teď nástroje -, určitě předchozí odpověď jsem nebyl zvědaví jen já. Stejně tak mě zajímá, jestli jste okamžitě měli představu, co budete hrát, anebo jste k vašemu praggamuffinu dospěli přirozeným vývojem. Hm?

Musím říct, že to schéma více méně kopíruje naší první zkoušku s Turnerem. Nejtypičtěší pro Afrodisiak je sloka ve formě roots raggae a refrén dancehall. I když dnes už se na to nabalilo spousta dalších věcí. Třeba ska, který vůbec hráčsky nemusím. Na bubny je to fakt pakárna. To je pro muzikanty zajímavý opravdu asi jen pro dechaře. Tak asi by to nejvíc popsalo ten praggamuffin. Navíc tím, jak jsme z jiného prostředí (i když Turner žil ňákou dobu na Jamajce), tak to má víc evropsko/americký zvuk. Naše muzika je prostě dost rocková. OnDrax to houpá do hip-hopu, když může, stejně já a dávám tam dost činelů jako třeba Rage Against The Machine (na nichž jsem vyrostl). Navíc Turn je z Nashville a má hodně blízko k blues a country. Takže je to takový mix všeho možnýho, což nebyl plán původně a dnes už je.

Jsme za to takhle teď rádi, nechcem znít jako nějaká trapná napodobenina jamajský doprovodný kapely, v níž řve mladej kluk naposlouchaný fráze jamajskou angličtinou. Myslím, že těm skutečnějm Jamajčanům nebo Američanům to musí znít směšně. Spíš jako nějaká parodie na reggae. My hrajem to svoje a těžko nám někdo vytkne, že nezníme jako Sizzla nebo Bounty Killer, když tak znít ani nechcem.

Myslím, že co se týče počtu koncertů, konkurovat vám moc kapel asi nebude. Jak složité bylo oslovit promotéry, aby vám, ještě coby prakticky neznámé kapele, dali šanci?

Nepřeháněl bych to. Hrajeme tak 30 koncertů ročně. Pár z nich je na dobrých akcích a má to spíš lepšící tendenci. Spolupracujeme s Lukášem Kolíbalem na bookingu, ale osmdesát procet akcí bookuje sám. S normálním životě se celkem úspěšně věnuju obchodu, takže když jsem začal s bookingem (po asi deseti letech, co jsem ho dělal pro Mass Craft), tak mi to připadá, jako něco v čem umím celkem chodit. Akorát místo pánů v kravatách oslovuju s kapelou trochu jinou sortu partnerů. :-)

Jak to neustále koncertování zvládáte a kolik lidí na vás dne v průměru chodí?

Koncertování celkem i přes různé osobní, pracovní a jiné závazky zvládáme. Musím, ale říct, že by podle našeho vkusu na nás mohlo chodit už trochu víc lidí. :-) Myslím, že je to ovšem daný tím, že reggae v kombinaci s kapelou, která koncertuje dva roky, ještě netáhne tolik lidí. Těžko říct. I nefanoušci reggae nám říkají, že se na koncertě dobře baví. To jsme chtěli, nehrát jen pro jednu skupinu lidí. Od nás lidi uslyší roots ragge, dancehall, hip-hop, ska, jungle, dub, ale i různý bláznivý předělávky.

Působíte ještě v jiných hudebních projektech?

Jo, ale je to úplně odjinud. Já občas zaskakuju kamarádovi v kapele Dubia Fortuna. Ti hrajou takovou moderně znějící renesanční hudbu (:-)), OnDrax hraje v jednom Irish bandu a Turn s Danikenem teď dělají nějaký bluesový projekt. Jinak Turner zpívá v drum´n´bassovym soundsystému Reverse Art a ještě s kámošem Omarem má nějaký live drum´n´bass.

Díky moc za odpovědi. Přeju všechno nejlepší do budoucna!

Díkes a dobrou.

www.afrodisiak.cz

Tagy: Afrodisiak rozhovor, Turner, Daddy Mike, Forbidden Fruit, MC Henry D, Praggamuffin

Rubrika: Články, 2. února 2009, Ravenak



Komentáře

Článek dosud nebyl komentován.

Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama