METANCITY – nejen Hip hop

Motown Records slaví padesát let, Berry Gordy je Muž, který změnil svět / Profil

Dnešek je významným dnem hudby. Právě 12. ledna 1959 založil s osmi sty vypůjčenými dolary jistý Berry Gordy společnost, která se během několika desítek let stala jedním z nejúspěšnějších hudebních vydavatelství v celé historii populární muziky. Myslím, že tento den můžeme oslavit minimálně tím, že si připomeneme Gordyho nejvýznamnější kro­ky.

Ačkoli jeho jméno patrně nikdy nebude tolik rezonovat jako jeho nejslavnějších umělců, je nesporné, že bez něj by většina z nich nebyla tam, kde dnes. Gordy nicméně toho má na svědomí mnohem více. Zejména jeho podnikatelskému duchu vděčí nejen americká společnost za to, že se mu podařilo spojit do té doby segregované hudební žánry, a tak právem povýšit afroamerickou muziku na uznávanou záležitost, bez které se mohly upřímně těšit a stále těší miliony posluchačů po celém světě.

Následující profil vyšel kdysi v časopisu Bbarák, publikujeme ho v mírně upravené verzi.

Berry Gordy: Muž, který změnil svět

Když jsem si tak zpětně pročítal předchozí profil Diany Ross, uvědomil jsem si, že by nebylo špatné opustit protentokrát všechny ty zpěváky a zpěvačky a podívat se do onoho kouzelného světa hudby také z jiného úhlu. Hudební průmysl samozřejmě stojí především na samotných umělcích, ale drtivá většina by si jen velmi těžce uměla poradit bez všech těch lidí různých profesí, manažery počínaje, právníky konče. Berry Gordy Jr. dost dobře může kandidovat na jednu z nevýznamnějších postav afroamerické muziky, respektive americké kultury jako takové. Jak již víte z minulých článků, byl to právě on a jeho impérium Motown, které od základů změnilo pohled bílých Američanů na tehdy výhradně černošskou záležitost – rhythm´n´blues. A o tom, že to opravdu nebyla věc jednoduchá, vás snad přesvědčí tenhle místy až napínavý příběh.

Berry's Boogie

Berry a Bertha Gordy se přestěhovali do Detroitu ve státě Michigan o sedm let dříve, než se jim 28. listopadu 1929 narodilo jejich sedmé z osmi dětí, Berry. Díky podnikatelům typu Henryho Forda se stalo toto město zaslíbeným místem pro všechny cílevědomé Afroameričany, jimž segregovaný jih neumožňoval plnohodnotný život bez neustálého ponižování, šikany a pohrdání. Ne všem se samozřejmě na severu dařilo lépe, nicméně Gordyho rodina si rozhodně stěžovat nemohla. Rodiče byli zvyklí tvrdě pracovat a na tehdejší poměry si žili celkem nad poměry. Několik Berryho sourozenců se nakonec stalo váženými občany Detroitu, nicméně o Berryho budoucím úspěchu však zpočátku nenasvědčovalo zhola nic.

V polovině střední školy se rozhodl stát se profesionálním boxerem a již za tímto snem si šel velmi odhodlaně. Školy zanechal a než jej v roce 1950 odvedli do armády, aby bojoval v Korejské válce, patřil mezi poměrně uznávané osobnůstky oboru. Hudbě propadl už v raném dětství. Navštěvoval hodiny klavíru, občas cvičil i na klarinet a jednou dokonce vyhrál se svou písni Berry's Boogie menší soutěž talentů. Ale to bylo prakticky vše, po této stránce sám sebe nijak více nerozvíjel a k hudbě přistupoval spíše jen jako vášnivý konzument.

Základy

Také pak právě proto otevřel po návratu z Koreje ve svém rodném Detroitu obchod s jazzovými deskami. 3 – D Record Mart, jak se jeho pracovní prostor nazýval, však neměl dlouhého trvání. Gordy po dvou letech musel vyhlásit bankrot. Holt když někdo hledí v tomto byznysu víc na sebe než na zákony poptávky a nabídky, nemá moc velkou šanci se uživit. Téhož roku, kdy se otevřel onen brzy skončící krám, se Berry oženil s Thelmou Coleman, s níž měl zakrátko tři děti. Otec tak početné rodiny chápal, že předně musí uživit sám sebe a své blízké. Chvíli pracoval u svého otce, ale to brzy vyměnil za místo u montážní linky společnosti Ford Motor. Tato monotónní nenáročná práce mu poskytovala spoustu času pro vymýšlení si nových a nových písní, z nich některé pak také byly nahrány lokálními umělci.

Gordy se odhodlal prorazit na hudebním poli stůj co stůj, a tak obcházel místní muzikanty se svými výtvory, dokud se mu díky své sestře nepodařilo seznámit s manažerem Ale Greenem. Jeho svěřenec Jackie Wilson zrovna potřeboval nějakou tu hymnu, s níž by mohl dobýt hitparády, a Gordy tak dostal šanci. Spojil síly s Roquelem „Billy“ Davisem a se svou sestrou Gwen a společně napsali pro Wilsona hity jako To Be Loved, Lonely Teardrops, That's Why I (Love You So), I'll Be Satisfied a ze všech z nich největší Reet Petit.

Roku 1957 se Gordy definitivně vzdal své práce v automobilce a vydal se na dráhu profesionálního textaře. Brzy však pochopil, že z těch pár dolarů, které mu honoráře za texty přinášejí, moc nevyžije. Rozhodl se tedy vložit stejnou měrou i do produkce. Navíc se také začala projevovat jeho nejsilnější zbraň, a to schopnost rozpoznat talent na míle daleko. Tak se také stalo, že mu jednoho dne na jedné soutěži talentů padli do oka chlapci vystupující pod jménem Matadors. Gordy se domluvil s jejich frontmanem Williamem „Smokey“ Robinsonem a již pod jménem Miracles se stal jejich manažerem a producentem. A jako takový se jim postaral o první singl s názvem Got a Job, jenž pak podobně jako I Cry vyšel na labelu End. S od otce vypůjčenými osmi stovkami pak v roce 1959 konečně zainvestoval a koupil jednak dvoupatrový dům, posléze známý jako slavné studiuo Hitsville U.S.A., a jednak vytvořil svůj vlastní R&B label – Tamla, jenž se tehdy měl původně jmenovat Tammy dle úspěšné písně Debbie Reynolds.

Menší úspěch zaznamenal hned s prvně vydaným singlem Come To Me Marva Johnsona. Za zmínku stojí rovněž spolupráce s gospelovou zpěvačkou Mabel John a samozřejmě ještě s Barrettem Strongem, který nazpíval píseň Money (That´s What I Want), jež se umístila v R&B hitparádě na druhé pozici. Než definitivně uzavřeme padesátá léta, bude ještě třeba uvést tři zásadní okamžiky. Tím prvním budiž vznik vlastní vydavatelské společnosti Jobete Company, jejíž název tvoří části jmen Gordyho dětí, tedy Hazel Joy, Berry a Terry, tím druhým založení Rayber Voices, skupiny doprovodných zpěváků, jejíž název je opět odvozen ze dvou jmen, tentokráte Berryho druhé ženy Raynomy a jeho samého a konečně rozjetí sesterského labelu, známého jako Motown Records.

Motown Records

Motor Town vznikl za podpory Smokey Robinsona z prostého důvodu. Jestliže Tamla aspirovala na pokoření R&B hitparády, Motown měl zaútočit na hudebním poli z druhé strany, tedy v oblasti popu. Pro pochopení bezprecedentnosti tohoto kroku je třeba mít na paměti hned několik aspektů. Předně je třeba si uvědomit, v jaké době tento smělý nápad přišel. Bylo to v období segregace, vzniku černošského hnutí a emancipace všech nebílých občanů Spojených států. Samozřejmě že hledat počátek postupného propojování obyvatelstva nemá smysl hledat tady, nicméně zrovna tahle doba se z historického hlediska zdá jako nejzásadnější. Osobnosti světového významu jako např. Martin Luther King, Malcolm X nebo třeba i James Brown představovaly různé cesty ke společnému cíly, k rovnoprávnosti.

R&B nemělo touto dobou mezi bílými zrovna mnoho fanoušků, a to se právě Gordy chystal změnit. S doprovodnými muzikanty The Funk Brothers a triem vynikajících producentů, s bratry Eddiem a Brianem Hollandovými a Lamontem Dozierem, známými jako Holland–Dozier–Holland, zpřístupnil soul většinovému publiku vytvořením svého vlastního podžánru – pop soulu nebo prostě Motown soundu – založeném na principu odpovídajícím výrobě hitů dle jistého jednotného způsobu, podle čehož se pak také Gordyho společnosti přezdívalo Továrna na hudbu.

Ke konci roku 1960 se Motown dostal do celostátního povědomí hitem Shop Around od Miracles, když zabodoval jak v R&B (1. místo), tak v Pop hitparádě (2. místo) a když jako první počin Motownu dosáhl milionové prodejnosti. Gordy, který si od Forda patrně odnesl víc, než jen několik textů, se čím dál tím více projevoval jako zkušený podnikatel a vedle svých již zmíněných aktivit se jeho pozornost ubírala snad všemi možnými směry. Během následujících deseti let spojil Motown a Tamla Records pod jménem Motor Record Corporation, založil společnosti Berry Gordy Enteprises a International Talent Managment, Inc., plus několik dalších menších labelů, z nichž jmenujme alespoň Workshop Jazz, na němž Gordy splácel dluh svému milovanému jazzu.

The Sound of Young America

Gordyho impérium samozřejmě nebylo postaveno na dvou či třech hvězdách, v dobách největší slávy se počítaly na desítky. Z těch nejúspěšnějších uveďme Mary Wells, Marvelettes, Four Tops, Temptations, Supremes, Martha & The Wandellas, Gladys Knight & The Pips, Marvina Gaye, Jackson 5, Commodores, Dianu Ross, Lionela Richie, Michaela Jacksona, Ricka Jamese, The Isley Brothers či Stevieho Wondera. Rozepisovat se o jednotlivých úspěších by zabralo spoustu času a místa, tudíž se rovnou přesuneme k významu celé Gordyho společnosti a přiblížíme si, jak vše probíhalo.

Za celou dobu existence se umělci Motownu dostali stodesetkrát do Top 10, což v nejlepších dnech přesně splňovalo Gordyho požadavek na „Pět hitů týdně“. Studio Hitsville se prakticky nezavíralo, pracovalo se na směny. Zajímavé byly podmínky, za kterých vše vznikalo. Gordy se pečlivě staral nejen o samotnou produkci, ale také dohlížel na své lidi i v takových směrech jako, které oblečení se má nosit, jak se má vystupovat na veřejnosti, jak tancovat a tak dále. Pro mnoho umělců bylo toto chování až příliš přísné a nejeden se snažil nabýt větší volnosti, které Motown zrovna dvakrát neposkytoval.

Prvním znakem postupného úpadku společnosti byl odchod geniálních Holland–Dozier–Holland, kteří Gordyho opustili po hádce jak jinak než o finance v roce 1967, což během sedmdesátých let taktéž učinilo mnoho upsaných umělců. Obě strany na sebe navzájem podávaly žaloby a podle některých pramenů se jednalo o nejdelší spor hudební historie, který ukončilo až rozhodnutí soudu o zaplacení několika set tisíc dolarů tria ve prospěch Motownu v roce 1977. Hned roku 1968 došlo k další změně, a sice k přesídlení Berryho firmy do Los Angeles kvůli městským nepokojům, vyvolaným stále vzrůstajícím napětím mezi stále emancipovanějšími černochy a rasisticky smýšlejícími bělochy.

Během následujícího roku byla založena Motown Industries, jež se už zaměřovala nejen na hudbu, ale také na filmy, televizní pořady a vydavatelství. Gordyho píle se soustředila především na Dianu Ross a pravdou zůstává, že s filmy jako Lady Sings the Blues ještě dokázal, že ve světě komerční zábavy má své místo. Nicméně postupem času se nakonec v osmdesátých letech jeho finanční situace stala natolik kritickou, že byl nucen své jedinečné impérium prodat, a to společnosti MCA za jedenašedesát milionů dolarů. Ačkoli to byl pro vůbec prvního černošského majitele hudební společnosti těžký krok, i tak může být právem na svou neúnavnou práci hrdý. Během třiceti let se mu podařilo propojit černošskou kulturu s většinovou tak jako nikomu jinému a nesmazatelně se tak zapsal do historie své země, stále svým způsobem ne úplně jednotné. Tomuto člověku rozhodně patří více než respekt.

Zajímavosti:

Motown Sound byl specifický ve své inovaci. Skladby tohoto žánru byly postaveny na principu „zvolání“ určitého nástroje a zpětném „odpovězení“ nástroje druhého. Stylově odpovídal mixu černošského R&B a gospelu a tehdy výhradně „bělošských“ popových postupů. Inovace se týkala i samotných nástrojů, častá byla tamburína, mnohdy hráli v jedné skladbě dvoje bicí zároveň. Originálním se stalo i hraní na basu čistě jednou rukou na hmatníku.

Dle zásluhy byl Berry Gordy, Jr. uveden do famózní Rock'n'rollové síně slávy v roce 1990, jedenáct let na to zase do Nezávislé hudební síně slávy.

V roce 1994 publikoval Gordy svou autobiografii To Be Loved.

V současnosti slouží budova Hitsville USA jako muzeum společnosti Motown, jemuž v roce 1990 daroval Michael Jackson 125 000 dolarů.

V roce 1995 vyšlo jako hold Gordymu album The Music, The Magic, The Memories of Motown, na němž se nacházejí jeho autorské písně, nazpívané klasickými umělci Motownu.

V současnosti náleží Motown pod společnost Universal a mezi jeho aktuální umělce patří např. Q-Tip, Chamillionaire, Erykah Badu, India Arie, Lil Wayne, Toni Braxton, Terror Squad, Miri Ben-Ari, Remy Ma, Akon a desítky dalších a dalších.

http://www.motown.com

Tagy: Berry Gordy, Motown, Tamla Records, Supremes, Diana Ross

Rubrika: Profily, 12. ledna 2009, Ravenak



Komentáře

11.18 - 13. ledna 2009

 

Zajímavé čtení, takové články mě baví :)


Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama