METANCITY – nejen Hip hop

Amy, Amy, Amy: Hudba, ne kniha / Recenze životopisu Amy Winehouse

Amy Winehouse je jednoduše jednou z nejlepších současných zpěvaček, kterým se povedlo pokořit nejednu hitparádu a získat množství prestižních cen, aniž by přitom ztratila její tvorba cokoli ze svých kvalit. Zatímco debutové album Frank se neslo spíše v jazzovém duchu, následující počin Back to Black čerpá bohatě z dívčích motownovských skupin šedesátých let. Ať tak či onak, na první pohled je zřejmé, že podobných pokusů o restauraci starého a osvědčeného tady již několik bylo, a přesto to byla teprve Amy, jíž se podařilo stanout na vrcholu hudebního průmyslu a inspirovat tak bezpočet dalších persón. To, co odlišovalo naši zpěvačku od kolegů z branže a co jí pomohlo všechny ostatní zastínit, byly její upřímné provokativní texty a samozřejmě především pohnutý životní příběh, který se rozhodl zdokumentovat britský hudební žurnalista Nick Johnstone.

V Česku vyšel výsledek jeho práce letos pod jménem Amy, Amy, Amy: Amy Winehouseová na vrcholu slávy a na pokraji zoufalství u brněnského nakladatelství Jota. Tato skutečnost sama o sobě dobře ilustruje, jakým je Amy Winehouse fenoménem. Ačkoli na překlad desítek vynikajících a veledůležitých biografií z oblasti černé muziky čekáme a čekáme, Amy ve svých pětadvaceti letech už ten svůj má. To je bohužel i kámenem úrazu celé knihy. Johnstone nijak nevyvrací fakt, že sepisovat biografii někoho v takhle mladickém věku je naprostý nesmysl. Nelze se tedy divit, že Amy stejně jako všichni ostatní významní spolupracovníci (Salaam Remi, Mark Ronson…) se na jeho díle odmítli podílet. Johnstone mapuje život Winehouse do prosince 2007. Poměrně opožděné vydání se pokouší Johnstone napravit v Doslovu, kdy se věnuje ještě dalšímu půlroku, netušíce, jakou past si sám na sebe připravil. Tato část totiž nejlépe dokazuje, jak je kniha zbytečně roztahaná a řada informací v ní obsažených irelevantní.

Johnstoneovi nelze upřít zodpovědný přístup při sbírání podkladů, kdy jeho pozornosti patrně neunikla žádná mediální zmínka. Otázkou však zůstává, nakolik je čtenář povinen být obeznámený s každým blábolem, který se jeden podřadnější bulvár než druhý rozhodl zveřejnit. Kdyby Johnstone postupoval u dění kolem Back to Black stejně, jako tomu dělal při nepříliš známém období u desky Frank, nešlo by nic namítat. Takhle ale člověk nabývá dojmu, že to jsou nejen média, která se rozhodla na Amyině slávě parazitovat, ale tak trochu i autor sám. Kapitoly související s Frank patří rozhodně k nejzajímavějším z celé knihy. Johnstone vysvětluje, jak byla Amy paradoxně řazena mezi jazzové zpěváky jako Norah Jones nebo Jamie Cullum, s nimiž tvořila jakousi novojazzovou vlnu, ač její tehdejší, natož současná, muzika s tou jejich měla jen málo společného.

V tomto ohledu se rovněž dostáváme k tomu, proč lze tuto knihu doporučit i jiným než skalním fanouškům, kteří by si ji koupili už jen z povinnosti. Život Amy Winehouse ztvárněný Nickem Johnstonem totiž fantasticky vykresluje, jakým způsobem funguje hudební průmysl, jak jednají západní média a po čem touží tamější společnost, i když se tak děje pochopitelně zcela nezáměrně. Je to především pro našince (snad ještě) nepochopitelný kult osobnosti, který provází a tvaruje západní pop kulturu. Amy je v celé publikaci, kdy se o ní mluví především jako o „malé židovce“ (?!), připodobněna různými autory k tolika naprosto nepodobným osobnostem, že byste se mohli do konce života dohadovat, která z nich je s Amy spřízněnější atp. Mnohem smutnější je však chování bulváru, jenž zcela ignoruje hudební stránku věci a celému světu tak prezentuje Amy nikoli jako talentovanou zpěvačku s okouzlujícím hlasem a neuvěřitelnými schopnostmi, ale jako pomatenou masochistickou alkoholičku a feťačku, čímž bezpochyby připsívá k jejímu už tak nešťastnému psychickému stavu.

Příběh Amy Winehouse je příběhem zlomených srdcí a nešťastné, destruktivní lásky na jedné straně a schopností přetavit bolestné emoce do nádherných, silných a hitových písní na straně druhé. Vše ostatní je nakonec nepodstatné. Amy nazpívala úžasnou desku, ve které je navíc řečeno více než v Johnstoneově knize. Nezbývá než popřát Amy všechno dobré a držet palce, ať třetí deska je neméně výborná.

www.jota.cz

Tagy: Jota, Amy, Amy, Amy, Nick Johnstone, recenze

Rubrika: Recenze, 15. listopadu 2008, Ravenak



Komentáře

Článek dosud nebyl komentován.

Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama