Foolkovy tablety stavy zaručeně navodí, závislost hrozí / Recenze desky Red Pills For Daddy

Tři internetová EPčka předcházela debutovému albu jednočlenného slovenského projektu s názvem Foolk, dříve Foolcut. Oblíbený producent (nejen) Beneho z Modrých hor nechal svůj první dlouhohrající počin, na který se připravoval také prostřednictvím remixování skladeb svých hudebních kolegů, vydat ve spolupráci společností Deadred a Starcastic v květnu tohoto roku, a protože o něm dosud není žádná kritická zmínka, měli byste zbystřit svůj zrak – tušíte správně, o něco takového se právě teď pokusím. Opatrný podtext jste rovněž vypozorovali dobře, protože se rozhodně nepovažuju za odborníka v oblasti elektronické (sic!) hudby. Foolkovy Red Pills For Daddy však znějí natolik přirozeně a „muzikálně“, že to nakonec snad nebude vůbec problém.

Foolkova „weird music“ je na jeho debutu zastoupena celkem třinácti skladbami, které jsou dále doplněny o související remixové EP, v jehož rámci si dotyční umělci, včetně Peťo Tázok & Karaoke Tundry, vzali na starost dvojku desky – Bells. Těchto třináct skladeb dohromady vytváří jedinečný zvukový prostor, který lze popsat jako svébytnou koláž originálních počítačových zvuků, samplovaných úryvků a živých nástrojů. Znalejšímu čtenáři by se mohlo po této charakteristice vybavit vydavatelství Ninja Tunes, jež je touto kombinací starého s novým pověstné. K tomu můžu dodat pouze to, že Foolk si je ve své tvorbě této snad už tradice vědom, což ale nic nemění na tom, že jeho muzika dokáže obstát sama o sobě a přinést samozřejmě něco ze sebe samotného.

Člověk, který by se snažil dát Foolkově projevu, jednotný všezahrnující název, by stěží pochodil. Track co track se mění jak v rytmice, tak v celkovém zvuku. Foolk naservíroval jak poměrně taneční kousky, tak zcela vážné pomalejší kusy. Nechybí ani moment překvapení v jednotlivých skladbách. Například v původní verzi Bells se po prvních padesáti vteřinách elektronického instra rozehraje sólo part pro akustickou kytaru (samplovaný Laco Lučenič) s takovou jistotou, že mě to až znejistilo. Smíšené pocity (ne ve špatném slova smyslu) se pak dostavily zanedlouho, a sice tehdy, když se kytara propojila s onou úvodní částí, jakoby se nic nedělo.

Společná zůstává snad jen atmosféra – uhrančivá, místy snad mírně hypnotická, v každém prožitku silná, intenzivní až zneklidňující. Začleněný Ennio Morricone, známý italský skladatel filmové hudby, je toho nejjasnějším důkazem. Tím jsme se dostali k největší přednosti Foolkovy muziky. Jinak pro mě osobně chladná elektronika zde dosáhla citelnější polohy, která se bez větších problémů dokázala promítnout i do mého vnímání. Kombinace jazzové basy a moderních naprogramovaných bicí odpovídá obrazu, který se v jistých místech trhá a zpoza něj vykukuje výjev další. Celkový dojem ovšem není nijak násilný nebo nepatřičný, právě naopak. Foolk napoprvé nezaváhal a prezentuje se svým doposud nejvyzrálejším počinem. A není příliš třeba pochybovat o tom, že s uzráváním ještě není u konce.

Hodnocení: 2

Ilustrační obrázek.

Tracklist:

01. My Home
02. Bells
03. Smack the Funk
04. Crazy Swinger
05. Like a Surgeon
06. Message from Nowhere
07. Saint Michael
08. You Know
09. Six
10. Well Yeah
11. Quiet Ducking
12. Red Pills for Daddy
13. Akin

http://www.foolk.net

Rubrika: Recenze, 3. července 2008, Ravenak

Reklama

Komentáře

Článek dosud nebyl komentován.

Pokud chcete přidávat komentáře ke článkům, můsíte se nejdříve zaregistrovat a poté přihlásit (je nutné mít povoleny cookies).

Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.