METANCITY – nejen Hip hop

B Side, A Class: Brněnský big band s úžasným koncertem / Reportáž ze Semilassa

Byla to bomba. Brno má nový big band té nejvyšší kvality. Noví Bromovci. Nový pohled na swing. Samá béčka. Bruno. Za bombastickými slogany se skrývá pár střízlivých, ale silných faktů. Tak pěkně od začátku.

Úterní večer 10. června patřil v brněnském Semilassu zbrusu novému B Side Bandu. Pravda, úplně zbrusu nový je jen název a jen z půlky. Nabitý večer nemá na svědomí nikdo jiný než náš starý známý. Jazz Side Band pod vedením Josefa Buchty prošel reinkarnací a přes noc povstal z popela jako Fénix. Přídomek Jazz vyměnil za béčkovou stranu, aby vyrazil kupředu ještě svižněji, razantněji a přesněji než kdykoliv před tím. Po rozpačitém prvním shledání na Čarodějálesu jsem se vyloženě těšil na nový střet s tímhle tělesem a ono nezklamalo. Útulný sál Semilassa laděný do světlých barev spolu s letním sluncem, které prosvítalo škvírami v clonách, a plný hudby chtivých posluchačů přijal B Side Band mnohem lépe než areál Riviéra. Zvuk byl vychytaný do nejmenšího detailu, vše připravené, jen spustit.

S prvními skladbami dostalo se osazenstvo na pódiu i pod ním na stejnou vlnu jako surfař, když chytne ten správný záhyb a nechá se nést proudem vody na hranici mezi dech beroucí rychlostí a pádem do hlubin. Precizní vystoupení sehraného tělesa, jež dýchalo a tepalo společným tempem jako jedna bytost, netápalo na hraně nejistoty mezi dobrým výkonem a špatným koncem. Se surfařem mělo společný adrenalin, který pulsoval v krvi všem, kteří byť jen trochu cítí hudbu.

Vystoupení mělo dvě části oddělené přestávkou a krom skvělého bandu, který sám o sobě nasadil laťku, se opíralo o hosty. První půle byla, řekl bych, klidnější, jaksi úvodní. Možná venkovním světlem a pozdně jarním vedrem, možná než se ještě nabrala ta správná rychlost a spád. Do pauzy zazpívala swingová legenda Laďa Kerndl a jednu improvizační instrumentální záležitost si střihli harcovníci od Gustava Broma Jaromír Hnilička, Mojmír Bártek a Günter Kočí. Nepřekvapili, ale podali slušný výkon. Ve světle pozdějších událostí zapůsobili jako příjemný předkrm. Sinatrova My Way Kerndlovi očividně sedla. Má ji sice už časem dobře nazpívanou, ale s energickým bandem za zády ji podal velmi přesvědčivě. Na cigárko a tekutiny se odcházelo se srdcervoucí Against All Odds od Philla Collinse, kde zpěváka nahradil brilantní Paľo Hoďa se svou sopránkou.

Byl-li koncert před přestávkou skvělý, po ní následovala smršť. Příval energie, groove a ještě větší kvality za stejnou cenu. B Side Band vytáhl esa z rukávu, trumfy v podobě dvou slovenských mágů. Nejprve Radovan Tariška na alt saxofon a posléze Juraj Bartoš s křídlovkou a trubkou. Oba sólisté evropské úrovně vybudili orchestr k ještě o něco vyššímu výkonu a spokojené obecenstvo je několikráte vytleskalo zpět na pódium. Celý večer jako nezadržitelný parní stroj, který se utrhl ze řetězů, spěl k závěru v podobě In The Mood v aranži Chicaga a přídavku notorické I Feel Good zpívané Matušem Bagárem.

Když deska přeci jen dohrála, dobrá půlka lidí zůstala na místě činu v předzvěsti jam session, jež se měla zanedlouho odehrát a také odehrála ve foyer. Neodešli ani umělci zo Slovenska a v úzké sestavě s kontrabasem, bicími a pianem hravě přenesli veškerou energii uplynulého koncertu a ještě dlouho do noci zněl Semilassem jazz té nejvyšší kvality. Nevídané, neslýchané, báječné.

Okem kritickým podotknu jen tolik. B Side Band má velké ambice a velkou perspektivu. Jsou mladí, mají elán, sílu a úroveň. Jestli se skutečně stanou nástupci Bromova orchestru a synonymem brněnského swingu, prokáže až čas. Tento koncert byl k tomu prvním krokem, prvním z mnoha na dlouhé cestě k nesmrtelnosti. Laťka je nasazena proklatě vysoko, úroveň nepochybná. Kosmetický nedostatek spatřuji v absenci jednotícího prvku dirigenta, konferenciéra, či chceme-li entertainera, jenž by vystoupení zastřešoval. Kapelník mluvil dobře, ale neubránil se improvizacím s mikrofonem a komentování z poslední řady. Dalším krokem by podle mého měl být střed orchestru. Slunce, kolem kterého budou všichni obíhat a který jej bude sjednocovat nejen uvnitř, ale i před zraky diváků. Jen tak dál, říkám. Nic podobné kvality, co interpretuje Tower of Power stejně jako i Chicago i standardní swing v Brně není. A není myslím ani široko daleko.

B Side Band

Tagy: B Side Band, Semilasso, Laďa Kerndl, Radovan Tariška, Mojmír Bártek, Josef Buchta, Chicago

Rubrika: Reporty a fotky, 13. června 2008, Elwood



Komentáře

Článek dosud nebyl komentován.

Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama