Objektivita versus subjektivita v hudebních recenzích?

Před několika měsíci jsem se vyjádřil v tom smyslu, že nechám nahlédnout čtenáře Metancity do mých myšlenkových pochodů, bezprostředně spjatých s mou hudebněkritickou prací. To, že i po tak dlouhé době se na našich stránkách neobjevilo zhola nic, lze vysvětlit v několika bodech.

V prvé řadě jsem čekal na kritiku mých hudební kritikou se zabývajících úvah, které se mi i přes výslovné přísliby prozatím nedostalo. Dále jsem svou práci neustále upravoval, doplňoval a rozšiřoval, v čemž stále pokračuju. Bohužel jsem časově natolik v současnosti vytížen, že nedokážu říct, kdy zhruba se finální verze mé práce pojednávající o hudební kritice z hlediska recenze a jejího autora objeví.

Nicméně, rozhodl jsem se zveřejnit část, která se týká toliko populárního vztahu obejktivity se subjektivitou. Z této problematiky mimochodem vychází kompletní práce, jelikož stála na samém počátku mých úvah o hudební kritice jako materiálu k sepsání. Předem předesílám, že mé vzdělání v oblasti estetické je minimální. Doufám, že tento nedostatek, který se pokouším napravit, budou moci kompenzovat mé poznatky a zkušenosti, které jsem nabyl během své působnosti na tomto webu.

Za jakoukoli zpětnou vazbu budu přirozeně vděčný.

Objektivita versus subjektivita

Jak kritici hodnotí, respektive jak problematické hodnocení je, nejlépe ukazuje zřejmě nikdy nekončící spor mezi objektivitou a subjektivitou. Obvykle jsou tyto dva přístupy k hodnocení hudby chápány jako antagonismy, přičemž jejich význam zůstává nejasný. Nejlépe lze jejich protikladné postavení pochopit prostřednictvím osob, které s těmito pojmy operují. Zatímco čtenář obvykle volá po (větší) objektivitě, tedy vyjadřuje svůj nesouhlas s recenzí, popřípadě s hodnocením, jež je podle jeho názoru neodpovídající, samozřejmě v tom negativním smyslu, kritik se hájí tím, že objektivita neexistuje a že recenze je pouze prostředek vyjádřením kritikova subjektivního názoru.

V praxi se pochopitelně recenze z hlediska dokonalé objektivity a dokonalé subjektivity nevyskytuje. Pakliže zařadíme tyto pojmy na opačné konce jednoho spektra, budou mít funkci jakýchsi absolutních, nedosažitelných veličin, k nimž se realita může pouze přibližovat (v matematice plní tutéž funkci limity). Přitom ani dokonalá objektivita a subjektivita nejsou žádoucí. I když je recenze coby de facto interpretace díla vždy doménou subjektivní, extrémní subjektivita nemá s kritikou nic společného. Umělecká kritika musí vycházet z určitých objektivních pravidel, extrémně-subjektivní přístup tato pravidla ignoruje a nahrazuje je pouze pocity kritika, které jsou často nestálé.

Subjektivní kritik tedy není kritikem v pravém slova smyslu; subjektivní kritik se nerozhoduje na základě recenzovaného díla, ale na základě svého momentálního citového a náladového rozpoložení. Ideální kritik je ten, který dokáže uznat, že jistý počin má své kvality, i když mu zrovna nezapadá do jeho vkusu. Přehnaná objektivita však na druhou stranu v sobě nese riziko přeceňování jistých, vlastně většiny titulů, pakliže se řídí heslem, že každá hudba si vždy najde svého posluchače, že každá hudba je de facto pro někoho dobrá. Kritik by měl zůstat osobností, měl by si být vědom určitých estetických nároků, které vyplývají z jeho erudovanosti, a na tento relativismus si dávat pozor. Ideální recenze je tedy ta, která vzniká jako kompromis mezi objektivitou a subjektivitou. Pakliže stále chápeme oba pojmy jako hraniční body kontinua, individuálnost, která od sebe dělí jednotlivé kritiky, spočívá mimo jiné v tom, že jistí kritici upřednostňují objektivitu na místo subjektivity a vice versa.

Přitom je zároveň nutné rozlišovat mezi tím, co je skutečná subjektivita, a tím, čím „kritik“ maskuje svou neschopnost. Vypracovat posudek na umělecké dílo je velice náročný proces, jenž si žádá jistou kvalifikaci a kritické myšlení. Každý má právo vyjádřit svůj názor na hudbu, ne každého názor je však hudební kritika. V souvislosti s rozšířením technologií a růstem popularity blogosféry se dnes díky internetu pomalu stává hudební recenze bezobsažným pojmem. Zneužívání subjektivity ve smyslu obhajoby vlastní nekompetentnosti je patrné i v uznávaných médiích, což status hudební kritiky degraduje, a to nejen v očích umělců a kolegů-kritiků, ale i všímavé veřejnosti. Naštěstí amatérismus vždy ukáže svou pravou tvář v žalostném argumentování.

Další zneužití (popření?) subjektivity je mnohem méně nápadné. Zatímco první neduh operování s tímto pojmem se dotýkal amatérů, ten druhý je příznačný pro širokou vrstvu profesionálů, nejčastěji těch, kteří se kritice věnují na plný úvazek. Byť i zde lze připustit, že mezi profesionály působí řada amatérů, tento problém se skutečně váže k odborníkům, respektive k jejich honoráři a času. Hudební kritik je člověk jako každý jiný, jeho platové podmínky však nejsou nijak závratné. Aby se kritik uživil musí v termínu dodat spoustu materiálu, vedle své práce má ale samozřejmě i jiné aktivity. Přitom k vypracování kvalitní recenze je zapotřebí dostatek času, kterého se kritikům v zásadě nedostává. V takovém případě (nejčastěji, ale nejen v tomto!) se může stát, že kritik-odborník svou recenzi opíše z jiných recenzí (anebo se nechá „pouze“ inspirovat), přičemž rozhodující v tomto směru je pouze to, nakolik dobře umí psát, aby nikdo nepoznal, z kterých zdrojů čerpal. Stejné myšlenky i přes jedinečnost vkusu lze jen totiž obtížně napadnout. Tato praxe bohužel není v českých podmínkách ničím výjimečným.

A tím problémy „kryté“ subjektivitou nekončí. Kapitolou samou o sobě je pak kritikova nezaujatost a nestrannost. V nejsnadnější situaci se bezpochyby nachází ten, který s tvůrci recenzovaného nemá žádnou spojitost a nemusí brát ohledy na existenci vztahu mezi ním a jimi. Pakliže se ale kritik s dotyčnými zná, má dvě možnosti. Buď se kritiky jejich počinu úplně zdrží (i když bude v jistém směru riskovat, že tak kapela ztratí možnost být interpretována někým, kdo její dílo zná pravděpodobně lépe než jiní), anebo se do kritiky pustí, a to s tím rizikem, že bude podroben jistému zkreslení. V každém případě by kritik neměl své vztahy s tvůrci tajit. Toto pochopitelně platí jak pro vztahy pozitivní, přátelské, tak pro negativní, nepřátelské; předsudky musejí jít samozřejmě stranou.

Rubrika: Články, 15. května 2008, Ravenak

Komentáře

alien4

08.47 - 16. května 2008

ou  

to sou zamysleni, ze sem se vic neucil )) rozhodne myslim ze ta pasaz o tom, ze i kdyz se to nelibi tak se da rict ze to ma sve kvality. tohle spousta lidi ve sve zaujatosti, nebo v afektu neni schopna udelat.

RAVENAK

16.16 - 16. května 2008

 

Urak:

Samozřejmě, o pocity jde především, jenomže pocity nevznikají sami od sebe. Jednak se pocity odvíjí od té konkrétní desky, jednak se pocity z té desky odvíjejí z tvého vkusu. A vkus, jak víme, je sociálně strukturovaná záležitost. To znamená, že nic jako „tvůj vlastní“ vkus neexistuje. Vkus byl utvářen tím, co pouštěli rodiče, tím, co poslouchali kámoši, nebo tím co naopak neposlouchali. A to je pouze malá výseč z celkového souboru všech faktorů, které se podílely na tom, co se ti líbí a co ne. To samo o sobě nevylučuje subjektivitu, to jistě. Vkus se bude patrně různit tak, jak se od sebe liší člověk od člověka.

Na to všechno se váže jediná otázka. Jak si představuješ to, že o subjektivitě budu psát co nejvíc subjektivně? Podle mě to totiž dělám. Mír.

a4: a bohužel, toto je společné pro obě strany :)

RAVENAK

16.19 - 16. května 2008

 

oprava: že o hudební kritice budu psát co nejvíc subjektivně

Danny

21.31 - 16. května 2008

Danny  

pro me jako kritika ci ctenare je dulezite nediskriminovat ci nevyzdvihovat nejaky hudebni zanr. vzit ho na milost a v ramci nej pak hodnotit kvalitu. I kdyz posloucham hiphop nebo cernou muziku obecne, umim pochopit a poznat kvalitu takovy Radiohead napr…..budu jmenovitej, pan Dvořák z Novinky.cz o dile cernoskeho interpreta tvorici cernou muziku nenapise nikdy pochvalnou kritiku, i kdyby to byl Thriller 2 nebo neco podobneho, nejhorsi jsou tihle „mali“ ceští „kabáti“.

RAVENAK

03.01 - 17. května 2008

 

danny: Já myslím, že v případě pana Dvořáka jde spíše o jakési staromilectví; několikrát ukázal, že má přehled a že black music pro něj není neznámou, že pak ale nedokáže ocenit nové věci, to je jiná.

elwood: Ano, s tím lze pouze souhlasit :) zajímavé je, že kdybych každou desku, kterou recenzuju, hodnotil jen podle svého názoru, podle toho, jak se mi líbí, nebo nelíbí, dopadla by většina naprosto katastrofálně, ha…

RAVENAK

02.40 - 19. května 2008

Pufaz  

Toť otázka, jestli větší problém znamenají ti, kteří nic neumí, nebo ti, kteří třeba něco i umí, ale nechávají se až příliš inspirovat jinými počiny. Téma inspirace a její (ne)vhodnosti už mám rozepsané, ale neuškodí vědět, co o tom soudíš ty, respektive všichni ostatní.

Na kolik se má kritik inspirovat u jiných? A pokud vůbec, sám bych byl ze tři recenzí schopen udělat kompilát a ten vydávat za svou recenzi, přičemž nevěřím, že by to někdo uměl zpochybnit natolik, že by bylo zle. Tato možnost sice existuje, ale není moc pravděpodobná. Alespoň u mých kolegů to nevídám zřídka a negativní reakce na to už vůbec ne.

A na to se váže další problematika. Záleží na tom, kdy recenze vychází? Jestli ten den, kdy vyjde CD, nebo třeba za čtvrt roku od data vydání. Má se text lišit? A jak moc? A v čem? A proč?

alien4

14.06 - 19. května 2008

dalsi problematika  

ta je jasna vid) nekdo se rozhoduje na zaklade recenze, poctu domecku hvezdicek atd… )) receneze v den vydani, recenze ctvrt roku kdy bys moh zhodnotit prodejnost, hranost v radiu atd…

RAVENAK

19.25 - 19. května 2008

 

a4: hmm, to není špatný nápad, mohlo by to být součástí recenze, ale jen okrajově, myslím. Přece jen, hodnotíš desku, nebo popisuješ, jak byla přijímána, kolik vydavatelství zaplatilo, aby se hrála v rádiu atp.

alien4

09.01 - 20. května 2008

no  

hlavne mam pocit ze se takovy veci nikde nedovis ))))

Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

1. Koncert Lady Saw - 22.6.2004 - Vídeň / fotaz
2. Encyklopedie polského hip hopu / kniha
3. Keep It Real?
4. Zion I - Lyric spirit snipers! Poznej rap !
5. He's Rick James, Bitch
6. Big Noyd
7. Swollen Members

1. Hip hop mp3 ke stažení zdarma? Ano, hudba ke stažení zde!
2. Rytmus z Kontrafakt a pornoherečka Silvia Saint ve videoklipu ke stažení zdarma?
3. Hip Hop Videoklipy ke stažení #1
4. Jaromír Nohavica - Ladovská zima mp3 ke stažení / download
5. Indy a Wich druhá série fotek!!!
6. Metan Hip Hop - Kontrafakt - Report + Fotky
7. Fotky z No Comment 2 aneb party se vším všudy!