METANCITY – nejen Hip hop

Čarodějáles: Jazz Side Band není kapela pro hloupé a nenáročné publikum / Reportáž

Každoroční rituál pálení čarodějnic. Ze všeho nejvíc další dobrá příležitost, jak se sejít v hojném počtu, popít, pofetovat, poohlédnout se po nějaké kultuře a vůbec pořádně se odvázat a v neposlední řadě na tom i nějaký peníz vydělat. Brněnský Čarodějáles spojoval všechny aspekty dohromady. Už od odpoledních hodin se na Riviéru trousily davy lidí, začalo se točit pivo, smažit bramboráky, hrát kapely a mnohý jiný ryk rozezníval areál. Na místo činu jsme však dorazili až kolem osmé a doslova se octli v jiném světě. Světě letních festivalů, dreadů, volnosti, lásky, spousty bordelu a dosti lidí, jimž vlahá jarní zem poskytla to pravé útočiště před nástrahami chůze po dvou. Inu dobrá, řekli jsme si, a obešli pomalu obě pódia i stánky, co jich bylo. Nálada kolem již zcela bezstarostná a myslím, že i na vrcholu dne. Na hlavním jevišti lomozila Vypsaná fiXa ku obrovské radosti všech přihlížejících a skákajících. Naštěstí dost intenzivně na to, abychom museli přijít blíže.

Až jsme ze všeho dostali žízeň a stali se aktéry i diváky organizace, která dostala čekací dobu na chmelový nápoj na příjemnou hodinu. Stihli jsme se seznámit skoro se všemi, kteří kolem efektivního čtverhraného baru také čekali. Spolu jsme pomalu zvedali počet piv, které si nakonec objednáme a dokonce se i přidali k zábavnému pokřikování na barmanky s cílem uhodnout jejich křestní jména a přeci žízeň uhasit o něco dřív, než ostatní. Z letargie nás vytrhl až moment, kdy se z Vypsané fiXy se stali Wohnouti. Byla tma, byla tam spousta různě opilých a skotačících existencí od ležících přes stojící až po křepčící. Nic příliš pro mě, i sedl jsem si, zapálil si a chvíli se jen kochal tímhle sociálním a kulturním fenoménem hudby pod širým nebem. Kolega Svil zalezl do backstage, aby po chvíli celý uřícený vylétl zpět s tím, že -123 minut, na které hlavně jsme přišli, hrají na druhém konci Riviéry. Nezbylo než tam doběhnout a přijít právě včas.

Tam jsme byli svědky dobře odehraného hraní, kde se vedle dvojice Bína – Janáček objevil bubeník Dan Šoltys jako záskok za nového bicmana Miloše Dvořáčka, který však po boku Minut ještě nestanul. Ač na druhořadém a menším pódiu, už tady bylo jasné, odkud vítr fouká. Minuty přišly totiž v momentě, kdy obecná nálada byla již za svým vrcholem a diváci na poslech byli v menšině oproti divákům na dojezd po propitém dni. V chybné dramaturgii vidím i přes nejistou organizaci největší chybu dne. Živelné trio svou energií ještě dokázalo přebít složitost svých kreací a do jisté míry se dalo uvolněně skákat i na ně, ovšem následující Jazz Side Band byl jako pěst na oko.

Objevil se před půlnocí na hlavním pódiu. Ještě než se stihlo nazvučit, Pavel Anděl, žoviální a místy nevkusný průvodce večerem vyhlásil pět nejkrásnějších čarodějnic, kterým byly přislíbeny tučné odměny. Nalákal ještě obecenstvo na jména Ruppert a Holý a pak nechal orchestr napospas lačnému a notně již dojíždějícím publiku. Zvuková zkouška se tak nesla za neustálého pískání a otrávených řečí, které vygradovaly, když na scénu přišel zpěvák Matuš Bagár a kecy otrávené přehouply se ihned na řeči rasistické. Když se skupinka znuděných děvčat, které chtěly hlavně akci a šťávu odhodlaly big band vypískat, poodstoupil jsem stranou a zastyděl se. Ale každá zvukovka má svůj konec a i Jazz Side Band nakonec začal hrát. Na úvod Soul With A Capital ‚S‘ z alba T.O.P. famózní funkové legendy Tower of Power, pak většinu alba Night & Day Big Band další na deších posazené kapely, neméně legendárního Chicago. Ptáte se, kde je problém?

Zvuk byl jak z věštecké koule – zahuhlaný, přebuzený – zcela nemohl vystihnout celé spektrum nástrojového obsazení. Dav zhýčkaný celodenní masáží rockových energetických přívalů jako Sunshine, Vypsaná fiXa nebo Wohnouti, umořený stejně dlouhou konzumací lihu, nebyl připraven na byť kvalitní, šlapající, sehranou, ale přeci jen velmi složitou porci moderního bigbandového funku. Vycítili to pochopitelně i muzikanti a ač očividně prvotřídní, vlivem otřesného zvuku a neakceptujícího publika nevěnovali vystoupení zdaleka takovou pozornost a soustředění, jaké mohli. Odehráli z not své party, což by za normálních okolností nebylo nic nepěkného, avšak o půlnoci jako vrchol první větší akce pod širým nebem nebyla sázka na velký big band sázkou na správného koně. Nakonec dorazivší Roman Holý a Matěj Ruppert jen naskočili do vlaku jedoucího po špatné koleji. Odehráli své, ale v tempech nasazených ve snaze předat unaveným lidem aspoň nějakou energii se i bravurní dechová sekce ztrácela a hity jako Saturday Night nebo Party Shit vyzněly velmi uspěchaně.

To už ale byl čas na procházku nočním Brnem s cílem dostat se po přešlém zážitku konečně do postele a sepsat stať, než paměť zahalí mlha zapomnění. Čarodějáles byl zhusta prezentován jako první z mnoha. Obvyklejší a hlavně pokornější je teprve úspěšným pokračováním dát vzniknout tradici a ne ji sebevědomě vyhlásit ještě, než první díl vůbec skončí a lidé se rozejdou. Inu vemte si páni pořadatelé ze zkušenosti poučení a vyvarujte se napříště dramaturgického nepořádku. Jsou festivaly rockové a jsou festivaly jazzové. Všechny lákají své druhy diváků a po středeční noci si troufám říci, že míchat dvě podobné avšak nestejné ingredience se nevyplácí, stejně jako se PejskoviKočičkou nevyplatilo uvařit dort. Ten pak jako těžký kámen leží v břichu nás, diváků, kteří neradi eintopf.

Tagy: Čarodějáles, Jazz Side Band, Matěj Ruppert, Roman Holý, Tower of Power

Rubrika: Reporty a fotky, 2. května 2008, Elwood



Komentáře

23.18 - 4. května 2008

REAKCE  

Nevím sice kdo jste, ale napsal jste strašný blábol. Vaše pocity jsou jedna věc a realita věc druhá. Raději už nic nepište.


02.07 - 5. května 2008

REAKCE  

Při takovém obvinění se sluší uvést minimálně, jakým způsob realitu interpretujete vy. Pokud se ovšem nechcete s kolegou ponořit do filozofické debaty o realitě jako takové.


12.48 - 5. května 2008

REAKCE  

To není obvinění to je moje reakce jakožto uměleckého vedoucího JAZZ SIDE BANDU. Psát o tom, že to kapela z nutnosti odehrála a že byly špatné reakce publika je blábol. Pane kdyby jste byl v momentě hraní na pódiu a cítil jak hráli všichni z totálním nasazením a jak to všechny bavilo asi by jste toto nikdy nenapsal. Další věc: reakce publika – nevím sice kde jste stál, ale během produkce byla atmosféra skvělá a publikum nadšené. Tempa u věcí MONKEY BUSINESS byla na přání Matějě Rupperta rychlejší, ale vůbec ne uspěchaná.Co se týká zvuku, tak se vás zeptám jestli si myslíte, že je možné za 10 minut nazvučit 25 lidí, aby byl brilantní zvuk jak píšete. To už si odpovězte sám. Jen zase by mne zajímalo, kde jste stál. Jestli někde v boku, tak se nedivte, že byl zvuk zahuhlaný jak píšete. Středy a výšky jdou rovně a basy se zozlézají do boků. Venkovní prostor není divadlo.Co se týká dramaturgie: já osobně si myslím, že to byl určitě dobrý vrchol akce a hlavně spousta návštěvníků si mohla rozšířit rozhledy. Nepodceňujte lidi.Psát o hloupém publikum není fér a vůbec se to nehodí.Doufám, že jste to pochopil. Kdyby ne, rád vám odpovím na jakoukoliv otázku znovu.


13.47 - 5. května 2008

Slovo autora  

Na pódiu jsem žel bohu nebyl, snad si nadšení a všeobjímající groove představit dokáži, a pokud ne, s největší radostí bych se o něm při vašem hraní přesvědčil. Pravdou také je, že článek obsahoval více negativních, než pozitivních dojmů, což vykreslení zážitku onoho večera jistě zkreslilo.

Během zvučení bandu jsem stál dobrých deset metrů před zvukařským stánkem směrem k pódiu. V intencích stereofonního zvuku tedy uprostřed. Než jste začali hrát, po vyslechnutí uvedených řečí z úst kolemstojících dívčin, přesunul jsem se až přímo ke zvukaři a po zbytek hraní sledoval koncert odtamtud. S náročností sezvučit orchestr při živém hraní a pod širým nebem máte samozřejmě pravdu. Také na tom nenesete vinu Vy, ale mistr zvukař. Za svým dojmem ze zvuku si stojím a rozhodně byl na škodu Vašemu vystoupení.

V kotli to vřelo, to je pravda. Lidé skákali, leč já kolem sebe potkával více person, které nedocenily zcela přednesené skladby a horovaly pro tvrdší, říznější, jednoduší hudbu. To je můj dojem, můj názor, který by statistický průzkum mezi diváky možná vyvrátil, možná potvrdil. Na tom se ostatně shodnout nemusíme. Avšak právě podle reakcí publika mi přišlo zařazení Jazz Side Bandu za skupiny typu Wohnout, Sunshine, nebo Vypsana fixa dramaturgicky nešťastné, a to prostě jen proto, že hrajete hudbu z jiného ranku.

Tempa s pány Ruppertem a Holým jste vysvětlil, proti tomu žádná. Jestli jste hraní nevypustili a byl to jen můj špatný dojem, budiž Vám to ke cti. To ostatně víte Vy lépe, než já. Rád se na Váš koncert v lepších podmínkách přijdu podívat a do víru jazzu, fusion a funku ve Vašem obsazení – které v našich luzích a hájích člověk naživo často nezaslechne – se nechám strhnout.

Václav Šebek


00.49 - 6. května 2008

REAKCE  

OK. Jsem rád, že jsme si to vysvětlili. 10.6. v 19:30 v Semilasse v Brně máme koncert. Bude to velký nářez. Pokud máte zájem, tak vás tam rád uvidím a můžeme to všechno po koncertě probrat. Trochu si pozměňujeme název, takže B SIDE BAND vás a všechny posluchače dobré muziky zve a moc se na vás těší!!!!


14.57 - 7. května 2008

 

Dobrá, znamenám si do svého diáře a přijdu si Vás poslechnout a posléze i vše rád probrat.


Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama