METANCITY – nejen Hip hop

ROP 10: Coco Jambo, Kontrafakt, Jennifer Lopez, Načeva, Navigators a další / Recenzní rubrika

Dostal jsem se do průšvihu. Ne snad proto, že by někdo neunesl hodnocení v mých recenzí. Rozhodl jsem se, že napříště už budu zveřejňovat recenze v bloku v počtu deseti alb. Důvod byl prostý, recenze ve formátu A4 sice umožňovala hlubšího náhledu jednotlivých desek, ale čím dál častěji jsem se setkával s názory, že doba pokročila a lidé z nedostatku času preferují kratší, o to výstižnější psaní. No, proč ne. Ušetří se práce na obou stranách, myslel jsem si. Nakonec se však ukázalo, že mnohdy toho je třeba říct až moc, a tak také byl počet řádků podstatně rozšířen, což podobu této rubriky poměrně zkomplikovalo.

Druhý díl recenzní rubriky ROP 10, která si své jméno původně vysloužila složením slov Ravenak Top 10, ale rýpavým kolegou byla překřtěna na Ravenak Opět Prudí 10, se mi povedlo dokončit právě včerejšího dne. Dárky na Vánoce si tak podle něj už podle všeho nevyberete, ale věřím, že i tak nabídne zajímavé čtení a podněty k diskusi. V tomto ROP 10 naleznete jak nejčerstvější materiál, tak relativně starší věci, byť vše s datem vzniku 2007. Což bych pro příště chtěl změnit, protože se stále setkávám s novými umělci, kteří si jistě zaslouží vaši pozornost, i když už třeba dávno nejsou aktivní. Až na dva, popřípadě tři kousky se jedná o domácí věci. Že se některé povedly víc, některé míň je snad předem jasné.

Co se hodnocení týče, počítám s tím, že určitě vyvolá nemalé dohady a snad i nepochopení, podle čeho se vlastně při posuzování desek řídím. Všem zvídavým doporučuju vydržet. Nejpozději do konce ledna přinesu sálodlouhé pojednání o tom, co vlastně (pro mě) znamená hudební kritika jako taková, jak se věci mají s objektivitou a subjektivitou, jak s ní mají nakládat ti, kteří ji čtou, a tak dále. Prozatím si můžete přečíst následující recenze. Přeju hezké svátky!

ROP 10: Číslo 2

5MCZ – Je na čase: Pardubická pětka hlásá svým první albem Je na čase návrat k devadesátkám. Pokud však čekáte cokoli z amerického uvědomělého rapu, jste vedle. 5MCZ se ve skutečnosti vrací k letům po roce 2000, a to navíc v ČR. Ano, správně. Do doby, kdy se neřešilo povětšinou nic než kamarádi, holky, hulení a hip-hop. 5MCZ, vlastně 4MCZ a slušný skrečr mMek, se zrovna nevyznačují originalitou, neoslní kdovíjakým rapem, beaty, jak už to u českých desek bývá téměř pravidlem, jsou – díky Sinuzovi – o úroveň výš, ale ten pravý důvod, proč jsem si k jejich desce našel vztah, je ten, že se jim jako vůbec jedněm z mála povedlo vypořádat se současným stavem věcí, hip-hopem pro děti v o tři čísla větších kšiltovkách a s falešnými diamanty v uchu, důstojně, a to ještě s vtipem. Jednadvacet stop, předlouhlých sedmasedmdesát minut je víc než dost, snad příliš. Naštěstí se témata jednotlivých skladeb až na výjimky liší. Nálada desky osciluje mezi naprostou uvolněností, místy vtipnou, místy úsměvnou, a poměrně vážnými věcmi, i když spíše to první. A to je jen dobře, protože rap v podání 5MCZ sám o sobě je tak trochu legrační. Když o tom tak přemýšlím, pořádně ani nevím, proč si tuhle desku pouštím víc než jiné, lepší počiny. Člověk si holt taky potřebuje někdy odpočinout. Hodnocení: 4

Coco Jambo – Pampers Jambo: Akim z českobudějo­vického Indexu chce brát věci na lehkou váhu. Říká si Coco Jambo, boduje v lokální hitparádě se svým aktuálním singlem z debutu Pampers Jambo (nebo Pempers?), jenž mu coby velké naději vydal Patrick na svém labelu. Coco sám vysvětluje úspěch jeho tvorby tím, že se nebere tolik vážně a především baví lidi. Jakmile dojde na humor v českém rapu, povětšinou zjišťuju, že jsem vlastně strašně suchý a nudný člověk. A pokud se už směju, pak za to většinou mohou věci, které tak nebyly myšleny. Jako rappera bych Coca zařadil k (spíše lepšímu) průměru. Zní jako Indy s hlubším hlasem, když se zrovna nesnaží jakoby vtipně zpívat, což ale v porovnání s Edit a Tomem Malárem pořád vyzní dobře. Jako producenta bych Coca zařadil to téže kategorie – vzhledem k tomu, že s beaty obvykle tuzemský hip-hop problém nemá. Coco si je vědom toho, nakolik dnešní populární český hip-hop působí trapně. Jeho alternativou, jak už bylo řečeno, má být takový příjemný, nakonec víceméně nikoho neseroucí vtípek, který prostupuje napříč nijak překvapivými tématy skladeb. Když ale nejvtipnějším místem Pampers Jambo je Balím bágly, kdy se autor vydává na výlet na Mali (vnitrozemský stát v západní Africe), kde podle něj holky na pláži třepou prsama a zadkama do karibských rytmů, něco je špatně. Nic proti legraci, Jambo by se ale měl se svou „devízou“ poprat líp. Hodnocení: 3-

Eggnoise – Albumen: Někdo vydá dvě alba za rok, jiní na stejné číslo potřebují třináct let. Pražská kapela Eggnoise, jejíž jméno podle oficiálních stránek spojuje maximální řád s chaosem, se po dvou letech vrátila s druhou deskou Albumen. A pakliže jste současnou muzikou unaveni, mainstreamová produkce vám připadá rigidní a potrpíte si na něco náročnějšího, pak jste asi našli svou spásu. Eggnoise překypují energií, nápady nešetří. Jejich skladby, to je několik témat, řekněme rovnou skladeb najednou. Burácející rockové kytary a swingové dechy? Klidně najednou a ještě víc. Albumen představuje estrádu stylů a hudebních vlivů, které snad nemá ani cenu vyjmenovávat. Přístup je jednoznačně jazzový, ale jestli potěší tradičního jazzového posluchače, je sporné. Aranžmá a provedení písní je doslova dechberoucí. Albumen jsem nikdy nedoposlouchal na jeden zátah. Když jsem však chtěl najít slabou stopu, nepoštěstilo se. Ne vždy sice vše sedne tak, jak má. Napasovat zpěv už na tak barevné podklady může být problém. Nicméně, tohle není o konkrétních místech, ale o celkové náladě. Albumen zaujímá na českém hudebním poli ojedinělé postavení, už jen proto, že s něčím podobným jsem se dosud nesetkal. Pro milovníky experimentů a zábavy jasná volba. Hodnocení: 2

Emdee – Flowtion Movie: Co předcházelo Emdeeho první desce, vám řekne hned ze startu skladba Such a Long Time. Já jen doplním to, co už ale asi stejně všichni víte, to, že Emdee dost dlouho a tvrdě dřel na to, aby se dostal tam, kde je teď. Pokud posloucháte rap na koncertech, nemohli jste jeho koncert minout. Ať už to bylo s The Regime nebo s dlouholetým parťákem z Británie DJem Tucem, jsem si jistý, že vás nezklamal. Emdee je na místní poměry více než slušný rapper, jeho britská angličtina vás dostane stejně jako jeho double-time energie, kterou na pódiu disponuje. Emdee umí dělat show, i když to, o čem rapuje, má ke klasickému obsahu textů party riders daleko. Na Flowtion Picture se věnuje sociální kritice, když popisuje, kam až se může Little Ricky dostat vinou společnosti, nebo když vyjadřuje své znepokojení nad situací, kdy „babies raise the babies“, a zároveň se staví ke své pozici rappera a svému místu na tomto světě. Jako sympatický hodnotím výběr hostů, který se obešel bez tolikrát slyšených českých jmen. Co však celé album potápí, je špatný výběr beatů. Ty v kombinaci s Emdeeho specifickou barvou hlasu vytváří často přeslazený celek. Emdee přitom nejlépe vyzní v temnějších, agresivnějších či prostě jen méně uhlazenějších podkladech bez zrychlených vokálů, jak se ukázalo už na EP Change the Channel nebo s dvojkou Little Ricky, popřípadě s Then and NowTigerstylem. Hodnocení: 3

Chaka Khan – Funk This: Když vydává album legenda, vždy stojí za to být u toho. Když ho navíc vydává jedna z nejlepších zpěvaček funkové éry, která zabodovala i na sólové dráze, není moc o čem přemýšlet. Chaka Khan dala o sobě naposledy vědět, když společně s Londýnskou filharmonií nahrála před třemi lety album složené z předělávek jazzových standardů a klasických popových hitů ClassiKhan. Podobně jako na tomto počinu ani na nejnovějším kousku Funk This se nepodílela její velká opora v dobách, kdy rozhádaná odcházela od Warner Bros, Prince. Což je možná škoda, uvážíme-li, že jí to s panem Umělcem šlo pěkně od ruky. Že mají stejně vyvinutý cit pro hudbu ostatně ukazuje remix Princeova hitu Sign ‘O‘ the Times, jenž si stejně jako drtivou většinu podkladů vzali na starosti celkem zruční Jimmy Jam & Terry Lewis. Aby bylo jasno, Funk This je novinkou jen z poloviny. K remixům rovněž patří skladby Castles Made of Sand Jimiho Hendrixe, Ladies’ Man Joni Mitchell a ještě tři další. Z nových záležitostí se sluší jmenovat minimálně Angel a DisrespectfulMary J. Blige, neboli dvě nejlepší skladby celé desky. Ta sama o sobě ostudu své autorce neudělá. Příjemně se poslouchá a rozhodně stojí za poslech. Chaka zpívat nezapomněla, na skutečný comeback je však třeba si ještě počkat. Nevypadá to vůbec zle. Hodnocení: 3

Jennifer Lopez – Brave: Sedmé nebo páté? Na tom nezáleží, nejnovější album hispánské zpěvačky z Bronxu je tady. Brave slibovala J. Lo v tanečním duchu odkazujícím na pozdní devadesátá léta, k čemuž jí měli dopomoci producenti Midi Mafia, Jonathan J.R. Rotem anebo Ryan Tedder. Tohle se naplnit nepodařilo. Ne že by byla plná milostných balad, ale většinu materiálu tvoří věci, na které lze stěží tancovat. Jednoznačný hit jako Ain’t It Funny, Get Ready nebo Jenny From the Block, ať už si o nich myslíte cokoli, zkrátka chybí. Nebýt singlovek Do It Well (remix se skvělým Ludacrisem možná ještě lepší) nebo Hold It Don’t Drop It řekl bych, že si pěkně posedíme. Větší část alba se drží lehce nad průměrem, konkrétně titulní Brave ujde, ale takzvané vaty se zde nachází víc než dost. I když se třeba Wrong When You’re Gone dá poslouchat, není to to, kvůli čemu bych si Jenny pustil. A abych řekl pravdu, z toho všeho, co jsem od ní slyšel, si snad nepamatuju nic jiného než její pověstné odrhovačky, které na party v klubu nikdy nemohou zklamat. Jestli má být Brave albem pro věrné fanoušky, prosím, beze všeho. Nás ostatní ale asi tolik nezasáhne. Hodnocení: 3

Kontrafakt – Bozk na rozlúčku: Deset tisíc za deset dní, tři miliony za poslední rok, letos jeden Nate Dogg, resp. jeho jméno na obalu, a deska, z níž za něco stojí čtyři, maximálně pět skladeb (v popředí s Zme uplně napiču, Nikomu neverím a Kto je horší). Bezchybný přednes a skvělý projev, hutné beaty, které šlapou jako hodinky, to zůstalo, ba se po všech stránkách zlepšilo. Kontrafakt mají v piči a mohou se smát – ani se tomu nedivím. Popravdě neznám jinou kapelu, která by si mohla dovolit to, co oni a přitom být za to ještě vynášena do nebes. Nekonečné chvástání spojené s oslavou sebe sama a ukázkou toho, jak mají Jebnutí všechno v piči (otázka k zamyšlení: kolik a co všechno musí mít člověk v piči, aby prodal deset za deset?) zde dosáhlo vrcholu, díky němuž ztrácí Bozk na rozlúčku jakékoli kouzlo. KF jsem začal poslouchat s Rytmusovou sólovkou, na níž se nachází jeden z vůbec nejlepších česko-slovenských hitů Cigánský sen, mimo jiných dobrých skladeb samozřejmě. S Bozkem na rozlúčku však kapela natolik zabředla v jednom tématu, že jednoduše nudí. Texty, rýmy často zkrátka plytké jsou. Co na tom, že si z toho KF nic nedělaj, kdokoli jiný a v každé pořádné recenzi by za to byl peskován tak jako tak. Čím to, že jsou Ego a Rytmus výjimky? Především tohle je fenomén, který si zaslouží rozebrat. Hodnocení: 2-

Monika Načeva – Mami: Už v době, kdy se dával tento nový projekt Moniky Načevy, bylo jasné, že se blíží něco velkého. Jakmile se ale k ní a k jednomu z nejlepších turntablistů v ČR, DJFiveovi, začaly přidávat další hudební veličiny typu virtuosního kytaristy Michala Pavlíčka a zřejmě nejtalentovanějšího producenta u nás DJe Sidea, nebylo rázem o čem přemýšlet, jen čekat. Singl Tyhle dny nastínil atmosféru, kterou oplývá jejich debutové album Mami. Temná, psychedelická a syrová nálada je vlastní v tu větší, v tu menší míře všem skladbám, což jen umocňují hluboké texty Jáchyma Topola, Míši Kerousové a Markéty Pilátové. Hudební podklady v sobě syntetizují vlivy všech na nich se podílejících muzikantů. Vše zapadá, nic nevyčnívá. Všechno je přesně na svém místě. Základ, který obstarali SideKaraoke Tundrou, DJem Opiou a Timem Wrightem, rozvíjí FivePavlíčkem s takovým citem, že si zdánlivě místy jejich přispění ani nevšimnete. Bezchybná kompozice, jíž vdechne život Monika Načeva svým hypnotizujícím projevem (PR jak vystřižené, ale co). Jeden z nejzásadnějších počinů na české hudební scéně v posledních několika letech. Rarita hodná pozornosti. Umělecké dílo. Hodnocení: 1-

Navigators – Sky Travellin’: Můj tajný tip na českou desku roku se, zdá se, ukázal pravidvým. Pokud jste zavítali na kterýkoli koncert Navigators, početné kapely, která ve své tvorbě kombinuje jazz, soul, funk a rap, nutně jste se přesvědčili o tom, že pokud to někdo v Česku myslí s (moderní) černou muzikou vážně, pak to je právě ona. Její debut Sky Travellin’ naplnil veškerá má očekávání. Navigators to hraje a zpívá – dobrá angličtina jednoznačné plus – jedna radost. Za všechny jmenujme alespoň Eriku Fečovou, protože to, co předvádí ve skladbě Perfect, je zkrátka perfektní a ani jindy tomu není jinak. Sedmnáct hostů na albu? Tohle nemůže být nuda, ne s muzikanty jako Ondřej Pivec, Radek Kašpar, Jaro Cossiga, CarmenUnited Flavour a s mnoha dalšími, neméně významnými. A taky že není, téměř vše je zde dotaženo do posledního detailu. Akorát DJ Negativ by se spíše měl soustředit na jeden moment místo zbytečného proskrečování celou skladbou a Carmen mohla rovnou zkusit rapovat, bylo by to nepochybně zajímavější pro všechny. Navigators napoprvé nezaváhali a natočili výtečnou, vyváženou desku, kde si na své přijde každý (jazz v. R&B), aniž by to bylo na škodu. Není co dodat. Tohle budu poslouchat ještě hodně dlouho. Hodnocení: 1-

Nejbr Hip Hop Mix Volume 3: „Cik-cak, tik-tak, hip-hop je v háji,“ křičí André Řáholec v bručáku 99 CornersNironicem na třetím dílu kompilace Nejbr Hip Hop Mix, jež má „představovat absolutní top věci, současnou špičku v našich zemích“. Ani jedno z toho není pravda a co hůř, de facto není ani s to obhájit svou existenci. Kompilace musejí být sestaveny na základě jistého kritéria – dříve nevydané věci, prezentace zcela neznámých umělců, remixy, samplery labelů, cokoli. Nejbr 3 sestává z nesourodé směsi, přičemž kolísá jak kvalita jednotlivých nahrávek, tak jejich exkluzivita. Grimaso přispěl ze svého alba, stejně na tom jsou např. Kontrafakt nebo United Flavour. Wiche s Rascem a Jay Diesela s Wichem (proč ten featuring?) desky sice teprve čekají, ale co dělají jejich hity (první větší, druhý menší) vedle omylu jako skladba Iscream Boyz nebo mizerně smíchaná Strážná veža Zveriny, to nepochopím. Vlastně jediný dobrý důvod, proč věnovat nedotaženému Nejbru čas, je prostor poskytnutý nováčkům. I když ani ten nebyl opět zastoupen co do kvality jinak než rozporuplně, rozuměj spíš ne dobře. Hip-hop je v háji, ale naštěstí fungují kapely, které ho odtamtud můžou vytáhnout. Škoda jen, že se na ně nedostalo. Hodnocení: 4

Tagy: recenze, Nejbr Hip Hop Mix 3, Navigators, Monika Načeva, Emdee, Coco Jambo, Eggnoise, Chaka Khan, Jennifer Lopez, 5MCZ

Rubrika: Recenze, 25. prosince 2007, Ravenak



Komentáře

10.55 - 25. prosince 2007

 

5MCZ by měli dostat 1. Fakt vyborna deska … Konečně něco bez syntaku…


15.51 - 25. prosince 2007

 

ach né, zas Monika Načeva, tomu nepříjdu na chuť


Ema Ikona k nicku: Ema
16.22 - 25. prosince 2007

nejvice me vzrusuje..  

..ze KF maj tak v pici.. jednou chci dosahnout toho, ze cim vic budu mit v pici, tim vic budu mit peniazok..:D..coz kdyz tak nad tim premyslim u zenskych neni nemozne..:D:D:D:D­..ale to uz je asi jine tema…


16.33 - 25. prosince 2007

 

EMA – prave ze je! .--- lehka matika, cim vic a casteji budes mit v pici za penize, tim vic budes bohatsi:))


16.36 - 25. prosince 2007

)))))  

„ale rýpavým kolegou byla překřtěna na Ravenak Opět Prudí 10“


Ema Ikona k nicku: Ema
17.03 - 25. prosince 2007

Khoma..  

..no vzdyt rikam..po kratke uvaze mi to doslo…:D.. ale asi se obetuju a budu chuda..:D..zase nemusim mit v pici vsechno..:D


19.32 - 25. prosince 2007

emo  

nejake drobne by se nasli… dej vedet)))


19.54 - 25. prosince 2007

 

5MCZ – 4? Počkám si na to vysvětlení (viz úvod, poslední odstavec). Každopádně mě to CD baví.

Navigators – musí být perfektní, slyšel jsem jen ukázky a ty tojí za to.

Coco Jambo – neslyšel jsem, ale po poslechu Balím bágly mi to ani nevadí.


20.01 - 25. prosince 2007

Matyas z bludovic  

Proč nee?Vždyt to je kvalita a ne malá.


20.34 - 25. prosince 2007

ozzy  

to je jednoduché, v rámci objektivity (a i v konfrontaci s ostatními alby v rubrice) přece 5mcz nedostanou o půl bodu méně než KF, i když se mi třeba nakonec líbí stejně, když zkrátka v rapu silně zaostávají, beaty jsou fajn, ale nakonec i díky délce desky jsou stále o tom samém, a mimochodem délka cédéčka je kapitola sama o sobě, víc příště :)


11.53 - 26. prosince 2007

 

sorry ale neřekl bych že 5mcz silně zaostavájí v rapu , lyrix maj dobrý a průměrnou flow, která je mi sympatičtější než třeba Rytmusova. Prostě uznávám lidi jako Kato (PU), 5mcz a třeba Repertoar od peneru…


13.21 - 28. prosince 2007

…  

no newim coco jambo at si klidne dela srandu ale me to spis pride k breku .xerox jak svine no a pet emcis ti mi prijdou jak pubescenti..kon­trafakt maji v pici stejne jako ja je atd.atd. jeste ze dela recenze ravenak a neee jaa… diky ravenaku…jo a emo ty prosim te nezlob… caaaaaau


Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama