METANCITY – nejen Hip hop

ROP 10: Bow Wave, Fany a Nasty, Little Brother, Misha, Example, Hocus Pocus a další / Nová recenzní rubrika!

Tohle není konec, ale začátek. Konečně jsem vyřešil to, jak ušetřím čas a přitom budu informovat naše čtenáře o zajímavě hudbě, které je v tuto dobu snad až příliš. Psát deset klasických recenzí měsíčně časově zkrátka nezvládnu, a tak jsem se rozhodl vytvořit novou rubriku, kde pokaždé poreferuju o deseti deskách, jež jsem v poslední době slyšel.

Nebudou to ani nejlepší, ani nejhorší počiny. Dokonce se ani nebudu zaobírat tím, kdy vyšly. Většinou se bude sice jednat o žhavé novinky, ale nevylučuju, že se setkáte i s historickými kousky. Kritériem pro výběr desítky bude jejich zajímavost, a proto taková rubrika nebude vydávána striktně periodicky. Můžu ji napsat jednou za týden, jednou za měsíc nebo jednou za půl roku. Záleží jen na tom, co se ke mně dostane.

Následující výběr složený jak z domácích, tak zahraničních počinů můžete brát jako tip co jo a co ne. Já budu jen rád, když do diskuse napíšete, co zrovna zaujalo vás, klidně i bez dalšího komentáře. Tak prosím, tady to je…

ROP 10:

Afrodisiak – Demo: Pragga kapela, o které jsem nedávno psal v souvislosti s jejím brněnským koncertem, prodává své demo CD za padesát. Cenu má však podstatně větší. Příjemné reggae s pořádně hutnou basou s ojedinělými přesahy do ska a hip-hopu, zní to téměř jako na koncertě, dokonce i basák Ondra zpívá stejně zle. Co zaujme na první poslech je frontman kapely MC Turnera. Kdybych ho neviděl na vlastní oči, myslel bych si, že se na jejich demu podílelo hned několik zpěváků a rapperů. Opak je pravdou, Turner je imitátor první kategorie. I když to tak nemusí být, já to považuju za plus. Charakteristický hlas jako poznávací znamení vždy přijde vhod, ale podmínkou to být nemusí. Když zohledníme fakt, že tohle je zatím jenom demo, nemůžu dát nepříznivé hodnocení. Otázkou je, jakým směrem se kapela bude ubírat. Nakročeno má více než dobře, své místo na nepříliš pestré české hudební scéně má jisté. Hodnocení: 2–

Bow Wave – Spotřebič: Když už jsem myslel, že všichni posluchači karlovarské kapely, která vlastně nikdy nebyla hip-hop, vymřeli, úspěch otřesného singlu Bore Czech mě vyvedl z omylu. Ani jsem nevěděl, jak na Emsu zapůsobila prakticky už legendární diskuse v pořadu Ladí Neladí. Celé tohle album je jakousi nepřímou odpovědí na tuhle zkušenost, která je však okořeněna, jak Emsa sám říká, vyvoláváním otázek nad současnými problémy. Podoba vyvolání v sobě nese všechno to, za co byla kapela dříve kritizována. Shrnout by se to dalo asi takhle: Výborní muzikanti hrají pro mudrlanta Emsu a „hosta“ Blayina, kteří jaksi zapomněli vyrůst. Textově je to taková česká maloměšťácká bída, hudebně velmi dobré. Emsa se měl postavit na nohy, ne si postavit pomník. Škoda, potenciál by tu byl. Hodnocení: 3–

Example – What We Made: Objev Mikea Skinnera a po několika mixtapech jeho vůbec první desku asi znát nebude. O to větší důvod se s ní seznámit. Když totiž hledáte talentovaného rappera, který dokáže být dost vtipný nato, abyste ocenili i jeho kritické výpady, jeho ztělesněním je právě tento pětadvacátník Example. Společně s producentem Rusherem dali dohromady pěkně živý a zábavný materiál, který by bez jistého „kytarového“ omylu neměl chybu. Example bravurně pracuje se svým hlasem. Rapuje stejně dobře jako zpívá, a když mu náhodou něco ujede, můžete si být jisti, že to není jinak než schválně. Po Mikovi je to další britské jméno, které zkrátka musí čekat slibná budoucnost. Britové mají zkrátka cit na míchání různých vlivů. Pokud přemýšlíte, co sehnat jako první, pak rozhodně tohle. Hodnocení: 2

Fany a Nasty by Jaro Cossiga – Beat Apetit: První počin, který jsem si pouštěl ve čtyřech různých přehrávačích. Kdyby měl alespoň jeden z nich vypínání „továrního echa“, asi bych toto první beatboxové album v České republice neoznačil nálepkou „Neposlouchatel­né“. To nemůže být náhoda, určitě ne. Nevěřím tomu, že Jaro Cossiga by si s něčím takovým neporadil, ale proč se rozhodl nahrávat Fanyho s Nastym a jejich hosty v opuštěné továrně, kde je jediný mikrofon zavěšený těsně pod stěnou, zatímco všichni protagonisté stojí na pódiu s chybějícími parketami, opravdu netuším. A i kdybych tohle ignoroval, tak nemohu nechat stranou to, že většina hostů odvádí bídný výkon (ne Pio a Rabbi Darkside, Bravo nepočítám), což nezachrání ani polovičatou, vesměs nevýraznou práci Fanyho a Nastyho. Hubamameleme snad. Jestli se někomu z vás tohle album líbí nebo znáte alespoň někoho, třeba jen z doslechu, kdo si to pustil vícekrát, napište mi prosím. Hodnocení: 4

Funkadelic – By Way of the Drum: Něco pro fajnšmekry. Řekl bych tak pro jednoho z půlmilionu, alespoň tedy v našich podmínkách. Tahle deska byla natočena koncem osmdesátých let s vidinou comebacku psychedelické kapely nestárnoucího George Clintona, jenž se i díky samplování jeho klasických věcí udržel v povědomí až do dnešních dnů. Nicméně, vydavatelská firma správně odhadla jednu z mála Clintonových slabších chvilek, a tak se po prvním, titulním singlu od vydání dalších Funkadelic upustilo. K radosti věrných fanoušků jej nakonec jako raritní kousek vydala společnost Hip-O Select v letošním roce. Na By Way of the Drum jsou znát Clintonovy experimenty s elektronikou, hiphopovou rytmikou a rapem samotným. Není to zásadní milník kariéry, ale špatné to taky není. Hodnocení: 3+

Hocus Pocus – Place 54: Debut rappera a DJe 20Syla a jeho kapely vážící si hip-hopu i stylů, z nichž vzešel, znamenal pro mě na chvíli návrat k francouzskému rapu, který jsem až na pár výjimek začal ignorovat společně s ústupem jmen jako IAM a Supreme NTM. 73 Touches byla výborná deska, její pokračování Place 54 je mistrovské dílo. Možná ubylo přímočarosti, možná i jednoznačných hitů, ale to jenom proto, že se dal větší prostor hudebnímu umění a citu, což tak moc v dnešní hudbě postrádám. Hostovačka Freda Wesleyho potěší stejně jako opětovná účast turntablismové crew C2C a zámořských Procussions. Tahle deska mě baví od začátku do konce. Není to kopie předešlého, je z ní cítit posun, samozřejmě směrem k lepšímu. Pakliže ovládáte francouzštinu, připište si další body. Úchvatné. Hodnocení: 1–

Kool & The Gang – Still Kool: Jestli takhle má vypadat comeback jedné z nejhitovějších funkových formací, pak se ani nedivím, že se o něm nikde nepíše. Nebýt jména a posledního tracku, medley nestárnoucích hymen Celebration, Ladies Night a Get Down On It, mohlo by se zdát, že to snad ani nejsou oni. Kool & The Gang asi stěží budeme považovat za nějak extrémně revolucionářskou skupinu, ale že se vzdají svého najazzlého funky disca ve prospěch středoproudého popíku, který se víc podobá nějaké bělošské kapele ve středním věku, to by mě nenapadlo ani v těch nejdivočejších snech. Ale jo, jsou to pěkné písničky a mají své kvality. Dojáky Everything’s Gonna Change nebo Made for Love vydržím poslouchat i do konce, ale tak nějak postrádám jediný náznak toho, proč mám jejich dřívější desky tak rád. Party nečekejte. Tohle je pro lidi pokročilejšího věku, kteří si na ni maximálně občas matně vzpomenou. Hodnocení: 3–

Little Brother – Getback: Třetí album nadějných Little Brother, první album skoro bez produkčního mága (protože jeho hudba je opravdu magická) 9th Wondera. Byť je instrumentální stránka, o níž se postarali Illmind, Khrysis, Hi-tek a další, postavena na stejném soulovém základě jako Wonderova tvorba, musím říct, že Getback trochu ztratilo z atmosféry The Minstrel Show. Naproti tomu duo Rapper Big Pooh a Phonte se opět o něco zlepšilo, takže můžeme mluvit o kompenzaci. Nic jiného nám ani nezbývá, když už album s Wonderem nehrozí. Pozvání Lil Wayne nechápu, naštěstí se dá jeho part přejít bez větší újmy. Celkově je to výborná deska, která se zas tak neliší od předchozích kousků a nutně potěší všechny fanoušky rapu ze života. Čekal snad někdo něco jiného? Hodnocení: 2

Marcus Miller – Free: O velkých jazzmanech se většinou v českých médiích nedočtete. A přitom se najdou i tací, jejichž hudba může oslovit i mnohem širší publikum. Respektovaný basista Marcus Miller, jeden z nejlepších svého nástroje, může být toho příkladem. Jeho nejnovější deska má totiž daleko k tradičně chápanému jazzu. Miller, jenž se zde vžil i do role producenta, hraje funky, hned první stopa Blast má mocný groove a hiphopovou rytmiku. Pokud do toho někdo zarapuje na koncertě, musí určitě zabodovat. Nejsem si jistý, proč Miller pojmenoval svou desku Free. Pokud mám však její název k něčemu přiřadit, pak jednoznačně k podobě této desky, která připomíná dobře namíchaný koktejl. Ačkoli se Free nese spíše v klidnější rovině, kde oceníte zejména zpěv Corinne Bailey Rae v titulní skladbě, o výbušnější místa nepřijdete. Dobrá deska na poslech, naživo to musí mít větší grády. Hodnocení: 2–

Misha – 13000krát: Misha je slovenská R&B zpěvačka, která umí zpívat, a to dokonce i v angličtině. Její třetí deska je plná osvědčených a talentovaných osobností, AMO a Matthew Ruppertem počínaje, Richardem Bonou konče. Jak je tedy možné, že po jejím poslechu marně v sobě hledám ty pocity, které se dostaví okamžitě poté, co jsem svědkem něčeho výjimečného. Původně jsem to chtěl svést na zpěvaččinu neosobitou barvu hlasu, ale jen tím to není. 13000krát postrádá osobní kouzlo jako celek, čímž si tak nese stejný neduh z předcházejících počinů. Kdo však viděl zpěvačku naživo, vynáší její projev do nebes. Proč se jí nedaří přenést svůj šarm i na studiové album, zůstává záhadou. Možná je to paradoxně způsobeno přílišnou žánrovou barvitostí podkladů. Mishe sedí zvuk „živých“ hudebních nástrojů. Kdyby se jich držela, třeba by to dopadlo lépe. Hodnocení: 3

Tagy: Misha, Little Brother, Funkadelic, Afrodisiak, Bow Wave, Fany a Nasty, Marcus Miller, Example, Hocus Pocus, Kool & The Gang,

Rubrika: Recenze, 7. listopadu 2007, Ravenak



Komentáře

11.20 - 7. listopadu 2007

 

Rawe – mě se naopak fany a nasty líbí hodně a slyšel jsem je několikrát, poslouchal jsem je na koss porta pro – klasika a ten zvuk je právě že výborný! Je tak magický industriální a hutný, jakoby odjinud. Jemně psychadelický, rozhodně plus, cením. Pio luxus, rabbid, yarah paráda. Ten český raper tam ten million – no to je děs. rozhodně bych nedal čtyři. Je to zvláštní album, ale něčím mě hodně přitahuje


13.19 - 7. listopadu 2007

no  

a kdo tě dostal k exampleovi rave?)


13.32 - 7. listopadu 2007

Radim  

nebyl to nikdo jiný než Mr. Jakoby :)


13.39 - 7. listopadu 2007

Hah  

Afrodisiak?Ne­vím,jsem zvědav až je někde seženu.Bow Wawe?Nevím proč řešíš texty,hudebně šli nahoru,super deska.Example?Na tvé doporučení jsem si stáhnul a hned jsem to vyhodil do koše.Jedna věc,jinak ničím neoslnil.Funkadelic a Little Brother,bez komentáře.Marcus Miller?Prostě klasika jazz,pohoda.Jinak nic extra.(hudebníci skvělý,to je jasné)Misha?Tak po ní se raději ani pídit nebudu.Nerad abych měl víc kyselejší ksicht z CZ a SK music,než mám ted.:)


15.17 - 7. listopadu 2007

 

Example je parádní, o tom není možno diskutovat :)) Pokud je Blast od Millera pohoda jazz, nic extra, tak pak už nic z jazzu nemůže být extra. A texty považuju za stejně důležité jako hudbu, ať už v rapu, nebo v jakémkoli jiném stylu.


15.35 - 7. listopadu 2007

 

krupik: kde si nechal uši bože můj?)) rave: jj, má dobrej vkus)


22.02 - 7. listopadu 2007

ROP 10 (2)  

Slyšel jsem jen Hocus Pocus a Bow Wave. V obojím souhlasím. Hocus Pocus nemají chybu, tracky jako Smile ft. Omar, Vocab, Recyde…ale houby, celé album jedu pořád dokola. „Na závěr“ Normal a jde se spát :)) Bow Wave! No, slyšel jsem jednou, podruhé a potřetí asi už ne. Ale myslím si, že Boreczek není otřesný singl, má své kouzlo :)


22.04 - 7. listopadu 2007

Example?  

Tak sorry,ale o tom diskutovat jde.Nevšiml jsem si žádné změny repu ve skladbách,jak to začalo(krom první skladby),tak to i skončilo.Prostě např.DJ Incognito dvě,nebo náš „slavný“ Nironic.Co se týče Millera,super hudebníci,to jsem už napsal,koncert bude určitě pecka,ale poslechni si např.Chrise Bottiho,pak se můžeme bavit o melodičnosti a navazování pocitech z hudby,jakým je jazz.A texty?Ty rozumíš všem textům skladeb,které si pouštíš do uší?Možná ty jo,ale je spoustu lidí,včetně mě,kteří anglicky a francouzky atd.atd.nerozu­mí.Takže o textech bych raději pomlčel.


07.23 - 8. listopadu 2007

Proto nečtu recenze  

je to jen názor jednoho člověka… Hudba nese s sebou hedonický efekt, co se jednomu líbí, druhému ne. Recenze jsou zbytečnost… Můj názor.


10.14 - 8. listopadu 2007

Krupik  

a slyšel jsi tu desku vůbec?:) Vždyť Example má hned několik změn v každé skladbě. Co má Botti společného s Millerem? Miller natočil dobrou desku, hodnocení: 2– je odpovídající. Není to zásadní počin kariéry, ale je více než dobrý,.Anglicky i francouzsky jakž takž umím, minimálně tak, abych si texty přeložil. A nemyslím si, že by to bylo to samé jako s českými kapelami. Konkrétně v případě Bow Wave si asi stěží to album ještě někdy poslechnu. Na textech mi záleží, pochopitelně.

Bore Czech žádné kouzlo nemá.

Recenze jsou zbytečné stejně jako muzika sama. Nemá smysl řešit, jen dělat, co každý uzná za vhodné :)


14.55 - 8. listopadu 2007

lol  

jazzovy desky sou nej, bowave maj dobrou hudbu kritika textu je na miste ale i tak si je poslechnu:) jinak sory khomatorovi za metan hip-hop a f-v report na breakbones.com sem totiz dorazil pozdejc a nestih sem ho :) priste me muzes nakopat:)


01.19 - 9. listopadu 2007

Vůbec.Example.  

Nemají nic,žádnou změnu,prostě těžká nuda.Rep a hotovo.Nuda.Pokud bych ji neslyšel,neměl bych na ni nazor,takže ze sebe nedělej pitomce.Co se týče textu…musim se ti zase vysmat.


09.53 - 9. listopadu 2007

Ravenak  

Kámo sorry,ale myslím si,že tady akorát bráníš svoji kůži.Pokud hodnotíš desky(hudbu)čísly 1až5,tak je mi tě líto.Takhle se hudba určitě hodnotiti nedá.A co se zase a opětně týče těch textů?Pochitit pár slovíček a opravdu pochopit text je rozdíl. Co se týče Exemple?Nepíšu o něčem co jsem neslyšel.Bow Wawe,je skvělé.Konečně supr deska.Že mají jednodušší texty?No a co aspon si není nad čím lámat hlavu a věnovat se jenom a jenom pohodě:))))))


Ema Ikona k nicku: Ema
10.55 - 9. listopadu 2007

to je jako..  

..kdybych si poslechla Ellu Fidgerald a rekla, ze ta zenska priserne kraka, Ravenaku:)


12.48 - 9. listopadu 2007

 

Hele Pohodo, máš především ocenit to, že tady jako jediný s tebou diskutuju :)

ad hodnocení – Vymysli jiný způsob. Není, neexistuje? Dobře.

ad text – Netvrdím, že mám takové jazykové znalosti a jsem obeznámen se všemi slangovými výrazy. Nicméně, jako maturant z angličtiny i francouzštiny si troufám říct, že to se mnou není zas tak špatné. A i kdyby bylo, existuje zde řada stránek a článů, kde se o smyslu textů dozvíš. I když je to samozřejmě pouze interpretace. V neposlední řadě pak zde figurují mí kamarádi ze zahraničí, kteří mi s texty poradí. Jednoduché.

ad Example – Stačí si poslechnout Me and Mandy.

ad Bow Wave – Nemám nic proti jednoduchým textům. Jenomže Emsa nemá jednoduché texty. Ty v sobě zahrnují vše, kvůli čemuž se co nejdříve plánuju usadit v zahraničí :)

ad Ema-Ella – Ella nekráká probůh :)


13.00 - 9. listopadu 2007

 

Traget – zas taky model nejsem:D – jedna fotka stačí, heheheh.))

Bow wawe hudebně dobří, textově mě to akorát odpuzuje. Pohoda s rýmy ze školky a texty mnohdy pubertálními – mno nevím. Proti gustu žádná. Já poslouchat nemusím.


13.45 - 9. listopadu 2007

Ach jo  

Jestli se mnou diskutuješ,nebo ne je mi zcela u…:))).Hodnocení hudby známkami,jako ve škole se mi zdá velmi primitivní a ubohý způsob.A co je druhá věc,je to zase a jen názor jednoho člověka,který svým způsobem ovlivnuje názor druhých.Texty?Nechce se mi furt opakovat.Mě osobně si nepřesvědčil,ale to je vlastně fuk.


14.07 - 9. listopadu 2007

 

Nevermind :)


18.35 - 9. listopadu 2007

hodnoceni  

co takhle psat pro a proti. kompromis mezi vrazdicimi stranami:)

khomator priste nafotim jen tfoji prdel:)) si te nekdy odhytnu u digaze:))


Ema Ikona k nicku: Ema
10.30 - 10. listopadu 2007

Krupiku…  

je ale zvlastni, ze poslouchas Commona a pritom obhajujes Bow wave..:)


11.42 - 10. listopadu 2007

Ema  

Emičko co je na tom tak zvláštního?


Ema Ikona k nicku: Ema
11.28 - 12. listopadu 2007

Krupi..  

no Common je vyzraly muz hovorici o „necem“..na rozdil od rozdovadenych borecku z Varu:)… ani Supercroo mi tak nepijou krev jako Bow wave:)..ale samozrejme je to tvoje vec..taky se nikomu neomlouvam za to, ze miluju Seana Paula:)))


14.00 - 15. listopadu 2007

To EMA  

„Ella Ftzgerald“ bych prosila dik


14.01 - 15. listopadu 2007

 

vynechala jsem „i“ takze znovu=))) To Ema: Ella Fitzgerald…diky


13.52 - 26. listopadu 2007

 

Fany a Nasty by Jaro Cossiga – Beat Apetit: chtěla bych komentovat toto album, neboť za neposlouchatelné bych ho určitě neoznačila. Já osobně jsem ho poslouchala několikrát a líbilo se mi. S přihlédnutím k tomu, že jak sám píšete, je to první beatboxové album, tak před kluky smekám, že měli odvahu ho vydat a věřím, že časem budou lepší a lepší........ Lopezka


Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.

Reklama zde

Reklama